‚Není to moje jméno.‘ Běžec Farah přiznal, že byl jako dítě zavlečen do Británie a stal se otrokem
Překvapivé odhalení zaznělo v rozhovoru britské veřejnoprávní televize BBC s vytrvalostním běžcem Mo Farahem. Čtyřnásobný britský olympijský vítěz Mo Farah řekl, že byl jako dítě do Británie ilegálně zavlečen a musel pracovat jako sluha v domácnosti. Údajně mu bylo devět let, když ho z Džibutska odvezla žena, kterou do té doby nikdy neviděl a která tvrdila, že ho bere do Evropy za jeho příbuznými. Právě v Džibutsku byl Farah v náhradní rodině.
„Většina lidí mě zná jako Mo Faraha, ale to není moje jméno. To není realitou. Ve skutečnosti jsem se narodil ve Somalilandu na severu Somálska jako Husajn Abdi Káhin. Přes všechno, co jsem v minulosti řekl, moji rodiče nikdy nežili v Británii. Když mi byly čtyři roky, mého otce zabili v občanské válce a já jsem byl oddělen od své matky. Do Británie jsem byl odvlečen nelegálně pod jménem jiného dítěte, které se jmenovalo Mohamed Farah,“ pokračuje devětatřicetiletý vytrvalostní běžec.
Vstával v šest, na závod přijel vlakem. Amatérský běžec porazil v Londýně legendárního Faraha
Číst článek
Mo Farah o sobě dřív říkal, že se do Británie dostal jako uprchlík ze Somálska se svými rodiči.
Nicméně v dokumentu, který ve středu odvysílá BBC a společnost Red Bull Studios, uvádí, že jeho rodiče nikdy v Británii nebyli a že jeho matka a dva bratři žijí na rodinné farmě v neuznávaném státu Somaliland.
Vyjádřil se mimo jiné ke svému dětství. Farah říká, že musel v Británii hlídat děti v nějaké rodině a starat se o domácnost, aby dostal najíst. V prvních letech po příjezdu do Británie mu nepovolovali chodit do školy a dostal se do ní, když mu bylo 12 let a vystupoval jako uprchlík ze Somálska.
Z rodiny, která ho využívala jako sluhu, mu pomohl dostat se učitel tělocviku, který o jeho případu informoval sociální úřady, a ty ho umístily k somálským pěstounům. V roce 2000 nadějný sportovec získal britské občanství pod jménem Mohamed Farah.
Atlet řekl, že chtěl svůj příběh zveřejnit, aby změnil to, jak veřejnost vnímá pašování lidí a otroctví.
„Neměl jsem tušení, že je tady tolik lidí, kteří si prošli tím samým jako já. Ukázala to, jaké jsem měl štěstí,“ vysvětluje své motivy za odhalením. „Co mě opravdu zachránilo, co mě udělalo jiným, bylo to, že jsem uměl běhat,“ uzavírá.
