Koho historie pohřbívání do teď nezajímala, toho od návštěvy jihlavského Muzea Vysočiny začne zajímat. Nová expozice je totiž nejen teoretická, ale ukazuje i skutečné nálezy historie, třeba výbavu hrobu jihlavské ženy z počátku 17. století nebo nálezy z krypty kláštera v Nové Říši.

Přináší také neuvěřitelné příběhy z tradic pohřbívání. Návštěvníci muzea se například dozvědí, proč se vynášela rakev oknem nebo – v případě, že šel nebožtík v rakvi dveřmi – proč se vždy bouchlo rakví o práh domu.

Bouchání o práh se dělalo, aby se nebožtík s domovem mohl rozloučit. Oknem se rakev vynášela naopak proto, aby se duše zemřelého nemohla vrátit dveřmi. Ze stejného důvodu se nesmělo při odchodu ze hřbitova v době pohřbu ohlížet a házela se hlína na víko rakve. Což je vlastně tradice, která se drží dodnes a většina lidí neví proč.

Dělalo se zkrátka vše pro to, aby se duše mrtvých nevracely. Existovaly ale i výjimky. Například, když v chalupě umřela maminka. Kříže, které dnes používáme jako náhrobky hřbitovů, se dříve kladly do hlíny po cestě od hřbitova k domovu tak, aby duše maminky znala cestu a mohla dohlížet na své děti.

Výstava zpracovává téma smrti především z pohledu historie. Zabývá se smrtí jako nedílnou součástí života a vrací se hned do několika hlavních historických období – od středověku, renesance, baroka, období osvícenství až po konec 19. století.

Návštěvníci se také dozvědí, jak důležité je zemřít "dobrou" smrtí.

Olga Štrejbarová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít