Češi si zamilovali kvásek. Nadšenci vytvořili i speciální web s kváskovou mapou
Česko objevilo zázrak jménem kvásek. Lidé zjišťují, že pravému kváskovému chlebu se nic nevyrovná a po kvásku začala velká sháňka. Na internetu už dokonce vznikla speciální sociální síť. Ta mapuje domácí pekaře, kteří jsou ochotni se o svůj kvásek podělit. Není totiž jednoduché ho vyrobit a tak si ho mezi sebou lidé vyměňují a nezřídka mu dokonce dávají láskyplná jména. Desítky takových nadšenců jsou i na Plzeňsku.
Radost dárce i obdarovaného je dostatečnou odměnou. Postačí slib, že se budete o kvásek dobře starat. To jsou některé vzkazy domácích pekařů na kváskové síti. Po republice už jsou jich stovky.
Kromě toho jde na internetu vyhledat i kurzy, které zájemce naučí, jak kvásek vyrobit, jak se o něj starat i jak z něj upéct lahodný chléb. V Tlučné u Plzně vede jeden takový kurz Ota Reiss s manželkou Petrou. Právě ta u nich doma kvásek opečovává.
Desítky nadšených domácích pekařů jsou i na Plzeňsku. Podrobnosti zjišťovala redaktorka Jana Kosová.
„Potřebuje krmit jako každý živý tvor. Takže, když nenakrmíte, umře. Samozřejmě že někdo, kdo je třeba sám a nedělá si chleba tak často, ideální by bylo, aby kvásek oživil aspoň dvakrát týdně,“ říká Petra Reissová a přitom drží v rukách zavírací skleničku s ne úplně vábně vyhlížející béžovou hmotou.
Je to ale skutečný poklad, její manžel na jeho vzniku pracoval usilovně a dlouho metodou pokus-omyl. Staří pekaři se totiž o tajemství nastartování kvásku nechtěli podělit a mladí už to neuměli.
„Takže jsem pořád hledal v tradicích u babiček, v knihách, jak to udělat. Ale nikde jsem to pořádně rozepsané neviděl. Tak jsem to zkoušel až jednou, což trvalo asi tak 10 let, jsem zařval a řekl: tak a už je to!“ prozrazuje.
Ota Reiss zároveň vyvinul domácí pekárnu, která umí kváskový chléb péct. Běžně prodávané pekárny totiž mají moc krátkou dobu kynutí.
O kurzy je zájem i ze zahraničí
O kurzy u Reissů je obrovský zájem. Před deseti lety dělali jeden za půl roku, teď každých 14 dní a vždycky je plno. A zdaleka na ně nepřijíždějí jen lidé z Plzeňska.
„Poslední roky jsme je zaznamenali z Holandska či z Německa. Byli jsme velice překvapeni. Ze Slovenska byli už dřív, protože tam bariéra řeči není. Ale překvapilo nás i blízké zahraničí,“ popisuje.
Bez kvásku si život nedovede představit Plzeňanka Lucie Vičanová, která se před nedávnem přestěhovala za manželem do Ameriky. Americké pečivo jí nechutná, a tak si pěstuje kvásek a peče žitný chléb. Kvásek, který dostala darem, vznikl prý před více než sto lety a dědí se z generace na generaci.
„Získala jsme ho od své kamarádky, která ho získala od své kamarádky před dvěma lety. Ta její kamarádka bydlí v Kanadě u řeky Yukon. Ta ho získala od svého bratra, který si ho pěstuje už od roku 1970. A on ho získal od člověka, který mu tvrdí, že původní kvásek je z období zlaté horečky na Klondiku na Aljašce, která probíhala koncem 19. století,“ přiblížila.
Pokud byste se i vy chtěli zařadit mezi kváskové nadšence, zadejte na internetu adresu PečemPecen.cz.
