Rozhovor s Liborem Vondráčkem, lídrem strany Svobodní
Český rozhlas přináší rozhovory s lídry všech stran a uskupení, které kandidují v červnových volbách do Evropského parlamentu. Na otázky moderátora odpovídá Libor Vondráček, lídr strany Svobodní.
Pane Vondráčku, prosím, vyjmenujte tři hlavní témata, kterými chcete oslovit voliče.
Už před rokem jsme zdůraznili našich sedm zásad do eurovoleb a z nich bych vypíchl zejména záchranu českého průmyslu, protože ten je ohrožovaný Green Dealem.
Green Deal je nedemokraticky zavedený projekt, program, který si vymysleli po předchozích eurovolbách bez toho, aniž by k tomu měli jakýkoliv mandát od voličů.
S tím je potřeba se aktuálně vypořádat, to znamená, Svobodní nabízí něco lepšího. Říkáme, že je potřeba podporovat jádro a mašiny a budeme usilovat o to, aby se zrušilo co nejvíce zákazů a příkazů obsažených v Green Dealu.
Zelený uděl tedy odmítáte jako takový?
Určitě, určitě. Dokud obsahuje imperativy a ne inspirativy, dokud je to na tom, že je plný zákazů a příkazů, a ne o tom, že se máme vzájemně starat o naši přírodu, protože je to náš domov, protože je to tak správné a je to i nejenom ekologické, ale i ekonomické, tak dokud je postavený právě na těchto direktivách, tak s ním nemůžeme souhlasit.
Druhé téma?
Druhé téma, to se týká samozřejmě migrace. Týká se to aktuálně přijímaného migračního paktu, ve kterém se obáváme, že existují různé přerozdělovací mechanismy, které v důsledku mohou být považované za migrační kvóty.
Obáváte se, nebo jste přesvědčení, že tam jsou?
Máme skvělého experta Roberta Kociána na naší eurokandidátce, který se tomu tématu věnuje už dlouho. Asi tady není prostor vysvětlovat, jaký je ten přerozdělovací mechanismus, ale skutečně v konečném důsledku tady mohou být přerozdělováni migranti.
Anebo vedle toho také existuje varianta, že budeme platit. A ani jedna z těch cest podle nás není něčím, co by řešilo právě migrační krizi.
A co máte tady na mysli pevností Evropa? Jak hodláte bojovat s nelegální migrací?
Chceme, abychom byli pevností podobně jako Austrálie. Austrálie zvolila boj s nelegální migrací před několika, možná už desítkami let, kdy řekla, že prostě nebude respektovat to, aby tam pluli migranti na nějakých člunech, nelegálně tam probíhal obchod s lidmi a pašeráci si tím vydělávali.
To znamená, zakročili proti tomu. Tyto lidi, když je zadrželi, začali odvážet na nějaké jiné ostrovy, kde s nimi probíhalo řízení, současně zničili pašerákům čluny, aby se nemohlo opakovat toto jejich chování.
No a dneska Austrálie nemá žádný problém s nelegální migrací. Takže hledáme inspiraci tam, kde to funguje, a myslíme si, že aktuální rozhodnutí Velké Británie je pro nás taky docela dobrou inspirací.
A to třetí téma?
Třetí téma, to se týká české suverenity, zachování práva veta, zachování české koruny. Myslíme si, že tyto věci spolu souvisí a nakonec dneska už to úzce souvisí i se zachováním hotovosti.
Korunu tedy prý nedáte, můžete k tomu nějak přispět na půdě Evropského parlamentu? To do agendy téhle instituce nespadá.
Je to něco, co si lidé s Evropskou unií úzce spojují. Fakt je ten, že o přijetí eura jako takovém rozhoduje česká vláda a čeští politici, ale aktuálně se řeší v europarlamentu, že to euro bude digitální.
A právě to je něco, čeho se také trochu obáváme. Protože ve chvíli, kdyby třeba digitální euro v konečném důsledku mělo být jedinou měnou, měla by se zrušit hotovost, no tak pak bychom tady mohli být v situaci, kdy spoustu lidí bude mít třeba problémy s užíváním takového digitálního eura.
Nepodpořili byste společnou evropskou armádu? Vystačíme si s NATO?
Vystačíme si s NATO určitě, ale současně musíme daleko zodpovědněji přistupovat k naší vlastní armádě.
Poslední roky jsme tento základní úkol státu zanedbávali. Nevěnovali jsme se naší bezpečnosti. Tohle je potřeba změnit, ale kvůli tomu nemusíme zřizovat další unijní orgán, další instituci, která by podle nás fungovala podobně neefektivně jako jiné bruselské instituce.
Zaměřme se na tu spolupráci v rámci NATO, na budování naší armády a určitě nevytvářejme další paralelní struktury.
Označujete Evropskou radu a Evropský parlament za instituce, které maskují pokus o integraci evropských států, o odstranění tradičních evropských hodnot. Proč tedy chcete být v takové instituci zastoupeni?
Podobně jako Alois Rašín nebo třeba Tomáš Garrigue Masaryk v době, kdy tady byly pouze říšské orgány v Rakousku-Uhersku, tak usilovali o pozice v nich.
Tak dnes usilujeme o pozici v europarlamentu, protože ať se nám to líbí nebo ne, 60 až 70 procent veškerých předpisů, které přichází v platnost na území České republiky, má svůj původ právě v Evropské unii.
Takže je potřeba bránit tomu, aby už od zdroje tekla špinavá voda, abychom ji ideálně zastavili ještě předtím, než k nám doteče do České republiky. Když to nejde, tak ji musíme naředit nějakou čistější vodou v Praze.
Proč považujete za nutné, jak jste řekl, udržet právo veta? Neoslabuje to akceschopnost sedmadvacítky? Nemůže pak jeden stát blokovat pozici převážné většiny zemí?
Zvykli jsme si, že nepoužíváme institut rozhodnutí, což je takový institut, který v podstatě je nařízením pouze pro vybrané státy.
Kdybychom si vybrali používání tohoto institutu, tak můžou všechny země, které chtějí něco zavést, to rozhodnutí schválit, zatímco jiných by se to netýkalo.
Protože se Evropská unie poslední dobou snaží zapomínat, že na začátku říkala, že bude jednotnou v rozmanitosti, a naopak se snaží skutečně všechny věci unitárně zregulovat a používá ty nařízení, tak pak má samozřejmě problém, protože tam, kde se ještě zachovalo právo veta, tak se to formou nařízení nedaří.
Ale podle mě to je naopak špatná cesta, že bychom měli usilovat o vícerychlostní Evropu, aby státy, které chtějí nějakou legislativu zavést a jsou s ní v pohodě, tak aby ji zavedly.
A ti, kteří jsou s ní v nepohodě, aby se necítili být přehlasování, nějak utiskováni, protože právě toto vytváří zlou krev mezi jednotlivými státy.
Nám jde o to, aby Evropa byla spolupracující zónou a ne zónou, kde se přehlasováváme.
Kam podle vás patříte v rámci Evropského parlamentu, jaká frakce je vám blízká?
Aktuálně jsou tam dvě frakce, zejména ECR, která je nám relativně blízká, vedle toho je i frakce ID, ale myslím si, že po současných volbách do europarlamentu se může mnohé změnit.
Spekuluje se o tom, že by se mohla vytvořit jedna velká, jednotná frakce proti Green Dealu, a protože aktuálně Green Deal považujeme za největší ohrožení, tak bychom rádi v této frakci byli.
Všechny rozhovory najdete na zpravodajském serveru Českého rozhlasu iROZHLAS.cz.
