Nejtěžší chvíle. Psycholog popisuje, jak vypadá krizová pomoc po střelbě v Praze

Praha 21. prosince 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jak vstřebáváte události posledních hodin?
Sleduji činnost psychologů integrovaného záchranného systému, sbírám a propojuji informace. To jsou moje hlavní úkoly. U hasičů a policie máme psychologickou službu, kterou můžeme nasadit i v takto kritických a nešťastných situacích.

Jste ve spojení s lidmi z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy?
Je příliš brzy. Nyní se zaměřuji na podporu koordinace psychologických služeb, takže nemám čas na přímou komunikaci s jednotlivci. Spíše komunikuji s kolegy od policie a od hasičů.

Kde hledat podporu

Jaké zprávy od nich máte? Jak to vypadá na místě?
Po útoku na místě působí kolem třiceti psychologů. Na místě jsou také krizoví interventi policie a hasičů, kteří jsou v rámci integrovaného záchranného systému. Pracují se svědky i s přímo zasaženými. Zároveň byla zřízena telefonní linka, jejíž kontakt předávají lidem na místě. Dále budou pracovat s pozůstalými. Kromě toho všeho vzniká linka na Magistrátu hlavního města Prahy, která bude zaměřena na veřejnost. V nejbližších hodinách bude pravděpodobně zveřejněno její telefonní číslo. S integrovaným záchranným systémem spolupracují také odborníci na duševní zdraví ze strany zdravotnictví a zdravotnických záchranných služeb. Také oni spustili telefonní linku, která je určená těm nejvíce zasaženým lidem nebo těm, kteří jsou pod velkou úzkostí. Její číslo je 227 272 225. Na ní pracují odborníci na duševní zdraví a mohou je podpořit.

Fakulta spustila svůj krizový chat, kde je poskytována podpora od vysokoškolských psychologů. Kde hledat pomoc, pokud se ke mně ještě nedostala? Komu psát nebo volat, na koho se obrátit?
Určitě je dobře, že fakulta tento chat propaguje a uvádí. Možností je víc. Pokud máme od události větší vzdálenost, můžeme využít web opatruj.se, kde lze posílit vlastní duševní zdraví. To je spíš v obecné rovině, ale můžeme tam najít i kontakty na linky důvěry, i jiné krizové linky, kam můžeme zavolat. Na prvním místě ale určitě funguje vzájemná opora – komunikovat s dalšími studenty, se svými rodinami, nezůstávat s emocemi sám. Vzájemná pomoc bývá nejlepším podpůrným faktorem při zvládání akutních krizí.

V tuto chvíli se nacházíme opravdu na začátku. Stále probíhají policejní úkony, bude probíhat vyšetřování, identifikace zemřelých a další procesy. Potom ale nastane doba, kdy bude dál potřeba vzájemná podpora a pomoc. Proto říkám, že pomoc nejbližších bývá nejvíce efektivní. Odbornou péči může pak v budoucnu potřebovat třeba jen část zasažených lidí. Většina lidí to zvládá s podporou svého okolí. U těchto rozsáhlých neštěstí bychom se my, jakožto odborníci, měli zaměřovat na to, jak podpořit vzájemnou komunitní pomoc a spolupráci lidí při tom, aby se zotavovali a podporovali navzájem. Důležitým faktorem je také pomoc druhým lidem. Naše vlastní zapojení pomáhá i nám samotným – proti bezmoci i nejistotě. To je apel na okolí přímo zasažených lidí. 

Jak zásadní je role krizových interventů, kteří jsou přímo na místě?
Funguje to tak, že když člověk, který je neštěstím akutně zasažený, dostane podporu a není dále zraňován ze strany svého okolí, je mu poskytnuta ochrana, i informační, má bezpečné místo, tak potom se může z takových zážitků rychleji zotavit. Takže včasná a rychlá pomoc je z dlouhodobého hlediska protektivní faktor, který pomáhá celou krizi zvládnout.

V jakém stavu jsou oběti? Jak s nimi komunikují?
Zveřejňovat psychické stavy konkrétních lidí by nebylo etické. Zároveň jsou v akci a já je v tuto chvíli nemohu zdržovat svými dotazy, takže to se dozvíme později. Nicméně vím, že působí na místě, vyměňují informace, komunikují s lidmi. I z minulosti a jiných událostí máme zkušenost, že v první fázi jsou lidé schopni situaci zvládat, a asi budou potřebovat podporu i v dalších dnech nebo týdnech. Takže v akutní fázi se snaží lidi na místě podpořit. Další stránkou je podpora zasahujících policistů, hasičů a podobně, kdy i oni mohou využít pomoci třeba v rámci uzavření události, aby byli i nadále stabilní a odolní ve své práci. Takže nejde jenom o přímo zasažené svědky, ale i o zasahující.

Jak komunikovat

Jak ty nejsmutnější zprávy komunikovat s rodinami, které o někoho přišly? Nebo které s nejbližšími stále nemají kontakt?
Na to jsou postupy, na které není dostatek prostoru, ale samozřejmě k nim přistupují empaticky. Informují je postupně, snaží se je podpořit, zajistit jim základní potřeby a podpořit je v té nejtěžší životní chvíli.

Často se v takovýchto situacích mluví o tom, že je důležité rychle informovat o nejaktuálnějším dění. Jaká je ale nejnutnější míra informací, která by se měla dostat k veřejnosti, aby nezraňovala?
Jde o to, koho informujete, jestli širokou veřejnost, nebo rodinu někoho, kdo je neštěstím přímo zasažen. 

I rodina může sledovat televizi, poslouchat rádio, číst zprávy…
Co se nedoporučuje směrem k médiím, je zveřejňovat identitu pachatele, ani jeho fotografii. To je z dlouhodobého hlediska vyrovnávání se se ztrátou důležité jak pro příbuzné, tak pro celou širokou společnost. 

Od čelních představitelů našeho státu jsme slyšeli ujištění, že je společnost v bezpečí, a není důvod ‚pořádat turistiku‘ na místo události. Skutečně byste apeloval na veřejnost, že není nutné být přímým účastníkem, když se budou v místech pohybovat?
Podle informací, které mám, je pachatel mrtvý a nebyl zjištěn žádný další. Z hlediska bezpečnosti to vnímám tak, že společnost je v bezpečí. Co se týká toho, jestli někdo má chodit na místo – v tuto chvíli je důležité, aby složky integrovaného záchranného systému měly prostor na práci. Musí sbírat stopy, podpořit přímé svědky, vytěžovat je a tak dále. Přihlížející by se jim tam pletli. Skutečně moc prosím lidi, aby zatím nechali konat složky integrovaného záchranného systému a informace sbírali z médií.

Svět vyjadřuje soustrast

Praha se dostala na titulky předních světových médií. Soustrast vyjádřili například slovenská prezidentka Zuzana Čaputová, reagovala i předsedkyně Evropského parlamentu, šéfka Evropské komise a další. Jak důležité je to, aby mezinárodní partneři České republiky věděli o tom, co se v Česku děje? Jak komunikovat třeba to, že nešlo o akt mezinárodního terorismu?
Je to důležité, a to i z hlediska solidarity a spolupráce. Překvapilo mě, jak rychle se mi ozvali kolegové třeba z Francie, experti na tuto oblast, a nabízeli pomoc v podstatě desítky minut po události. Ozývali se kolegové ze Slovenska a tak dále. Mezinárodní spolupráce je důležitá i v oblasti budování společné odolnosti a vzájemné odborné podpory. Kdyby se něco odehrálo u našich sousedů, také se budeme snažit nabízet jim pomoc. A je to v pořádku.

Z jakých událostí z minulosti vůbec mohou naši krizoví interventi a psychologové čerpat? Tohle je bezprecedentní situace.
Bohužel už jsme i v minulosti byli svědky útoku aktivního střelce, třeba ve fakultní nemocnici Ostrava, s velkým dopadem na zdravotnickou komunitu, na pacienty, na všechny kolem. Bohužel jsme byli svědky i dalších událostí podobného charakteru, kdy aktivní útočník zavraždil větší množství lidí. Takže to není zcela ojedinělé, a i v Evropě jsme svědky podobných událostí. Máme informace i o možných postupech v léčbě, terapii, budování komunitní odolnosti, kde se můžeme učit i ze zahraničí. Takže to není úplná novinka, bohužel. 

Nicméně rozsahem ano. Je to poměrně velký šok na to, jak často slýcháme, že je Česko mimořádně bezpečnou zemí…?
Je to tak, ale s tím se musíme vyrovnávat všichni, celá společnost. Musíme hledat zdroje pro to, jak bezpečnost do budoucna posílit. 

Jaké budou příští hodiny a dny? Na co se mají připravit lidé, kteří teď přímo zasahují na místě, kteří se snaží pomáhat lidem a kteří si třeba dopředu zatím neuvědomují to, že na ně může dopadnout i nějaký posttraumatický syndrom?
Co se týká policie a hasičů, mají svoje systémy pro podporu vlastních lidí, takzvaný peer support. S těmito kolegy budou spolupracovat další kolegové, takže tam bych se dopadu na jejich psychiku do budoucna tolik neobával. 

Kdybychom se podívali i na druhou stránku, na lidi, kteří byli svědky těch strašných událostí…?
Zátěž bude trvat dlouhou dobu. To nebude trvat hodiny. Budou to spíše týdny až měsíce, kdy se budou učit s tím žít a situaci zvládat. Takže spíše musíme plánovat odbornou podporu a dlouhodobou psychosociální pomoc. Nebude to vyřešeno rychle, ale musíme se o to snažit.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity zvuky z České televize.

V závěru přípomínáme krizovou linku – 227 272 225. Existuje také krizová linka policie, a to na čísle 974 823 158. Pomoc nabízí i nevládní organizace In Iustitia na čísle 773 177 636.