Helena Wilsonová: Fotografie
Uměleckoprůmyslové museum v Praze vystavuje v komorním prostoru Galerie Josefa Sudka na pražském Úvoze expozici fotografií Heleny Wilsonové. Tato dokumentaristka patří k mnoha umělcům, kterým jejich životní postoj zásadně komplikoval existenci v době komunistické totality, a dokonce byla nucena Československo na konci sedmdesátých let opustit.
Helena Wilsonová, rozená Pospíšilová, zdědila zájem o fotografii po své matce Věře, žákyni Jaromíra Funkeho. V padesátých letech studovala na pražské Střední průmyslové škole grafické a od roku 1966 tam deset let vyučovala. V roce 1967 se v Londýně seznámila s Kanaďanem Paulem Wilsonem, který se v zájmu svého studia totalitních režimů do tehdejšího Československa přestěhoval. O několik let později se vzali a oba se aktivně účastnili života disidentské subkultury. Paul vystupoval s Plastic People of the Universe a překládal knihy zakázaných autorů. Helena fotograficky zachycovala například řadu happeningů, ale ve své tvorbě propojovala dokumentaristickou fotografii s čistě výtvarnou.
V roce 1977 pak tíha doby dolehla na manžele Wilsonovy naplno. Paulovi bylo v květnu odňato povolení k pobytu a Helena ho na Štědrý den následovala do Londýna. Později se přesunuli do kanadského Ontaria, kde Paul pokračoval v překládání českých knih a Helena se dál věnovala fotografické práci. Mimo jiné i fotografování autentických indiánských umělců v jejich přirozeném prostředí. Není bez zajímavosti, že mezi tímto tématem a svou dokumentací českého undergroundu nachází určitou spojitost.
V polovině devadesátých let se Helena Wilsonová natrvalo vrátila do Prahy. Současná výstava v Galerii Josefa Sudka přináší osobní a osobitý pohled na život někdejší paralelní kultury.
Na hradčanském Úvoze v Galerii Josefa Sudka ji můžete vidět do 10. ledna 2010.
