Čím víc člověk tlačí, aby složil hit, tím míň se to daří, vypráví zpěvák Mirai. Dvakrát vyprodal O2 arenu
Miraiovi Navrátilovi se za poměrně krátkou dobu povedlo něco, co se některým muzikantům nepovede třeba nikdy. Za pět let od vydání debutového alba se svou kapelou dvakrát vyprodal O2 arenu. „Vyletět jednorázově, to se daří spoustě lidem. Úspěch je spíše dlouhodobější věc, zásadnější bude, když napíšeme 15 dobrých hitů, pět dobrých desek. Aby si děti našich dětí tu kapelu pamatovaly,“ konstatuje Mirai Navrátil.
Od puberty jste hrál muziku s místními kapelami ve Frýdku-Místku. Jaké to byly styly?
Byl to takový pop punk, někdy jsme měli i tvrdší choutky do grunge i do alternativy. Záleží, koho jsem zrovna potkal a co měl rád. Chemie v kapele – kterých jsme měli zhruba 40, každou přestávku jsme zakládali jednu na střední škole – byla. Tak nějak se to pořád mlelo.
Vedle Davida Stypky jsem si připadal, že mu nesahám ani po kotníky, přiznává Mirai Navrátil
Ve Frýdku hudbu pořád držíte při životě, pořádáte festival FM City Fest. Jak dlouho trvá tato tradice?
Je to festival, který v letošním roce oslaví pět let, kdyby nebylo dvou covidových let, oslaví sedmé narozeniny.
Je to taková naše srdcová záležitost, od vysoké školy jsme pořádali nějaké eventy, srandy, a tohle bylo vyústění – chtěli jsme dělat pořád něco většího a většího. A teď už je to desetitisícový festival, který si děláme podle toho, jak nás to baví. Snažím se tam zaimplementovat to, co se mi líbí, a neimplementovat to, co se mi nelíbí.
Když píšete písničku, máte kalkul v hlavě, že tvoříte hit?
Přijde mi, že čím víc člověk uvažuje nad tím, že to má být hit – měli jsme takové období, kdy jsme všechny pracovní verze písní označovali názvem hit – čím víc na to člověk vnitřně tlačil, tím míň se to dělo. A zároveň mi přijde, že život je svět strašně pestrý. A trendy se neustále mění, že muzice místy vůbec nerozumím.
‚Má v sobě náboj velké změny.‘ Kde se vzala Pavlova hymna Jednou budem dál?
Číst článek
Něco se mi líbí, něco nelíbí, ale čím dál míň si troufám odhadovat, co je a není hit. Většinou si myslím, že by hit měl mít nějaký chytrý refrén, ale to jsou obecnosti. Třeba Billie Eilish, jakým způsobem zmobilizovala celý tenhle svět a vyhrávala různé hitparády po celém světě, při tom přišla s něčím, co bylo úplně zvláštní a nikdy bych si pár let před tím neřekl, že to bude rádiová záležitost.
Jak píšete? Jak to u vás vzniká? Chodíte se zápisníčkem?
Čím dál víc přijdeme s čistou hlavou. Myslím si, že člověk by si měl více než nějaké melodie dopředu promyslet téma, co chce říct. Muzika přichází, ale když člověk neví tematicky, co má říct, můžou být brilantní akordy, melodie, ale pak chybí obsah. Když je primární sdělení, obsah, tak se s tím mnohem lépe pracuje.
S Davidem Stypkou jste byli přátelé, také jste spolu tvořili. Jaký byl? Byl třeba tolerantní v tvorbě, nebo tam byla nějaká dominance?
Hodně mě naučil přemýšlet nad věcmi… Neuvěřitelně mě naváděl a obdivoval jsem ho, jak je schopen věci dělat. Vedle něj jsem si připadal, že mu nesahám ani po kotníky, proto jsem se chtěl od něj učit co nejvíce. A vůbec mi nedávalo smysl, že naše kapela je populárnější než jeho.
On se úspěšně do svých skoro 40 let schovával ve Frýdku-Místku, někde v esoterické knihovně, na jam sessionech, v sandálech a ponožkách. Říkal jsem mu – prosím tě, pojď tomu trošku naproti, dělej pro to něco. Ale on prostě nepotřeboval, našel si svoji cestu. A je obrovská škoda, že ta cesta nebyla mnohem delší.
Jak Mirai Navrátil vzpomíná na Davida Stypku? A co chystá do budoucna? Poslechněte si celý rozhovor vlevo výše.
