Petr Hapka byl velký melodik. Skládal lehce punkovým způsobem, vzpomíná dirigent Kučera
Skladatel filmové a populární hudby Petr Hapka by v těchto dnech oslavil osmdesáté narozeniny. Jeho práci před pár týdny připomněl koncert v Kongresovém centru, který organizoval Český rozhlas. Na jeho přípravě i provedení se podílel dirigent a aranžér Jan Kučera. „Petr byl obrovský melodik. Jeho písně i filmové melodie jsou krásně vymyšlené, invenční, veselé,“ popsal v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Český rozhlas Vltava.
Jak jste se jako dirigent připravoval, když jste s orchestrem zkoušel písně Petra Hapky, které zná spoustu lidí v originálním znění – bez symfonického orchestru?Pro tento koncert vznikly nové aranže, které připravil Petr Malásek a Petrův syn Haštal Hapka. Musím říct, že nové symfonické zpracování těm písním velice sluší. Ctí originál, ale přeci jenom měly novou tvář.
Které aranže jste pro koncert připravil vy?
V roce 2014 jsem vytvořil svitu z filmových melodií Petra Hapky a tady jsme hráli dvě z nich – Krakonoš a lyžníci a Panna a netvor. Motiv panny je krásné lyrické téma pro sólový klavír a je to možná nejznámější Petrova filmová melodie.
Výběr melodii do svity jsem ještě s Petrem konzultoval, měl radost, že takové symfonické zpracování vznikne. Vybrali jsme například filmy Fešák Hubert, Páni kluci nebo Deváté srdce. Provedl jsem ji v premiéře se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a později s mnoha orchestry, byť třeba jen systémem výběru několika částí.
Jak spolupráce s Petrem Hapkou vypadala?
Setkali jsme se jenom velmi krátce v průběhu jednoho týdne, při zkouškách na koncert Hapka – Horáček ve Státní opeře. Byl to rok 2012, tedy zhruba dva roky před Petrovou smrtí. Byl velice vstřícný, i když bylo vidět, že je unavený, přesto na zkouškách setrval.
K mé velké radosti se mnou asi dvě hodiny poseděl o samotě u stolu, když jsem se mu zmínil o nápadu zpracovat zmíněnou filmovou svitu. Přišlo mně škoda, že takové zpracování dosud neexistuje. Českou hudbu se snažím s českými orchestry hrát často a scházela mi do takových filmových koncertů do dramaturgie.
Petr z toho byl nadšený a řekl mi písně, které by tam chtěl mít. Setkání to bylo krásné, bohužel krátké, ale přesto jsem za něj velmi vděčný.
Jan Kučera
Dirigent, skladatel a klavírista Jan Kučera zasahuje do mnoha oblastí hudby. Tvoří kompozice operní, baletní, symfonické i komorní, kantátové i písňové. Na kontě má přes třicet scénických hudeb k inscenacím pražských i oblastních divadelních scén. Plodná je i jeho tvorba v oblasti aranžérské, kde je autorem několika symfonických suit složených z písní a melodií z českých filmů. Mezi roky 2002 a 2010 působil jako dirigent Symfonického orchestru Českého rozhlasu.
Jak přemýšlíte nad rovnováhou, do jaké míry ctít při aranžích originál a do jaké míry do toho vcházíte vy jako autorská osobnost?
To je dobrá otázka pro všechny aranžéry. Aranžér jakékoliv hudby by měl podle mě písni sloužit v tom nejlepším slova smyslu. Pokud ji tedy nechce záměrně z gruntu předělat.
Snažím se vždy vystihnout pocit z písně tak, jak zněla v originále. V případě hudby Petra Hapky jsem vycházel z nahrávek z filmů, protože se žádné noty nedochovaly. Petr psal lehce punkovým způsobem, do studia přinesl na různých útržcích noty, ty se rozdaly muzikantům, vše se natočilo, ale orchestrální materiál pak většinou někde nenávratně zmizel.
Mým úkolem tedy nebylo to jenom otrocky stáhnout a přepsat coby rekonstrukci, ale doplnit třeba zajímavou barvou nebo protihlasem. Pokud je to aranž pro symfonický orchestr, tak to si o zvukovou barevnost přímo říká.
Kromě toho, že jste dirigent a aranžér, tak jste i skladatel. V čem je vám Petr Hapka blízký na této úrovni?
Petr byl velký melodik a jeho rukopis většinou poznáte po pár taktech. Jeho písně i filmové melodie jsou invenční, veselé i dojemné.
Shodou okolností se teď o Vánocích zase dával film Krakonoš a lyžníci, který miluju a kde je nádherná, pozitivní a veselá hudba. Moje děti se na to dívaly, já jsem vařil a poslouchal jen tu hudbu, která se ke mně linula z televize.
Uvědomil jsem si, jak je nádherná a jak účinným skladatelským způsobem Petr Hapka pracuje. Vytvoří silné a nosné hudební téma a pracuje s ním ve variacích. Jednou je z něj valčík, podruhé zazní v polovičním tempu, je zábavné si to uvědomit a sledovat to.
Myslím, že podle toho se pozná dobrý skladatel, nezahltí film nějakou fantazií, ale dá mu jednotnou hudební tvář. Zrovna tento film byl toho pro mě důkazem.
Pracujete jako skladatel podobným způsobem?
Je to případ od případu. Jinak tomu je, když píšu symfonii, kde potřebuji více hudebního materiálu, jinak v písničce pro děti. Když ale třeba píšu scénickou hudbu pro divadlo, tak tam je tento princip variací osvědčený a dobrý.
Mezi klasikou a popem
Symfonický orchestr Českého rozhlasu jste na vzpomínkovém koncertě dirigoval se zpěváky jsou Vojtěch Dyk, Aneta Langerová, Michael Kocáb, zároveň i vystoupila Skupina Petra Maláska. V čem to byla pro vás výzva?
Mám crossoverové koncerty rád a jsem k nim zván napříč republikou i interprety. Můžu možná neskromně říct, že jsem už skutečně spolupracoval asi se všemi zpěváky populární, jazzové a rockové hudby u nás.
Tyto přesahy mě velice baví a myslím si, že baví i symfonické orchestry. Je to zase trochu jiný svět než klasika. Hraje se pro jiné publikum, na jiných pódiích, na festivalech, třeba open air, kde máte pod sebou dav rozvášněných fanoušků. Taková spojení jsou většinou inspirativní pro obě strany.
Jak dlouho orchestru trvá, než si zvykne na to, že i když má běžně na repertoáru klasická díla, tak se najednou musí pustit do populární hudby?
Jde to úplně přirozeně, průběh zkoušky je stejný jako u klasiky. Rozdíl je v tom, že to jsou většinou nová aranžmá, nové noty, které je potřeba si osvojit.
Většina písní je založena na rytmice, ta je tahounem písniček. V případě koncertu Petr Hapka 80 hráli v ní hráli ti nejlepší z nejlepších – na bicí Pavel Bady Zbořil, na basu Martin Lehký, na klavír hrál místo Petra Maláska Matěj Benko.
Co se pro vás jako dirigenta mění, když máte koncert s klasickým repertoárem a potom takovouto akci. Na co si musíte zvykat a čemu se přizpůsobujete?
Úkol je v základu stejný – dát všechny složky dohromady tak, aby vše fungovalo a aby koncert proběhl bez kolizí. Dirigent je zde většinou i jako jakýsi komunikátor mezi zvukaři, techniky a hudebníky.
Berete si něco z dirigování klasické hudby na populární koncerty a naopak?
Vždycky se snažím, aby v hudbě byla na prvním místě energie, která z pódia jde. Ta musí být u Mozarta, Beethovena i u hudby 20. století. I geniální partitura se dá provést špatně, nudně a bez napětí. Přímočarost, vášeň a určitá živelnost by proto měla být patrná ve všech hudebních žánrech.
