Filmová pokračování mají tendenci se vzrůstajícím počtem filmů úměrně klesat s kvalitou. Sérii Mission: Impossible, která pojednává o fiktivní špionské agentuře zabývající se těmi nejtěžšími případy vrcholné důležitosti, se nicméně daří posouvat hranice akce i zábavy už 22 let od svého prvního dílu.

Souvisí to nepochybně s tím, jak se filmařům otvírají možnosti speciálních efektů, díky nimž se mohou při budování svých světů odrážet od reality ke stále se vzdalující technologické budoucnosti.

Bez jednoho člověka, který je ve vidině všeobecné spokojenosti ochoten doslova se zavěsit na bok letícího letadla, by ale ani filmová série s notoricky známou znělkou nedokázala udržet zájem lidí po tak dlouho dobu. A je celkem jedno, jestli tím myslíme samotného Toma Cruise nebo jeho ikonickou roli agenta Ethana Hunta, protože se tyhle dvě tváře amerického herce postupem let slily v jednu.

Cruise se našel v tom, že vytváří napínavou podívanou a co nejautentičtější akční zážitek pro diváky. Je schopen tomu podřídit i své zdraví. I proto, že je posledních několik let pořád v nejlepší formě, ochotně překonává vlastní limity k potěše, zdá se, nejdříve druhých a teprve pak až sebe samotného. A tím pádem nenechává nikoho, aby se jeho výkonem začal nudit.

Snímky ze série Mission: Impossible jsou tím pádem z velké části fanouškovským servisem. Není to ovšem myšleno nijak zle – zejména proto, že to funguje. Znamená to pouze, že režiséři po půltuctu filmů našli svou formuli, kterou mohou úspěšně dokola aplikovat a v jejím rámci se zlepšovat.

Šestý díl s podtitulem Fallout navazuje na velmi uspokojivý Národ grázlů, a tak víceméně pokračuje v jeho trajektorii. Podruhé v rukou Christophera McQuarrieho vrací Mission: Impossible do hry Huntovy věrné nohsledy Benjiho (Simon Pegg) a Luthera (Ving Rhames), britskou tajnou agentku Ilsu Faustovou (Rebecca Fergusonová) nebo tajemný Syndikát, jehož psychopatický šéf Solomon Lane (Sean Harris) se svými Apoštoly hodlají rozsévat na Zemi neštěstí ve zvrácené ideji vyššího dobra.

Nováčka v tom nekončícím sporu dobra se zlem pak představuje agent CIA Walker (Henry Cavill), jenž mohl být celkem nevýraznou posilou snímku, nebýt prominentního kníru, který v mezičase stačil zkazit dotáčky Ligy spravedlnosti, a Cavillova gesta připomínajícího nabíjení pěstí, které stihlo ještě dlouho před premiérou oběhnout sociální sítě. (A zcela upřímně přitom dopředu zastínilo jeho herecký výkon.)

Hunt už je sice v šestém pokračování série starší a zase o trochu více otlučený životem, ale převážně se také drží starých triků. Nedá dopustit na masky a časové limity, podobně jako scenáristé miluje dějové přešlapování a překroucené úskoky a mimo svou úzkou skupinu přátel nedokáže úplně komunikovat s lidmi, kvůli čemuž ho v pravidelných intervalech někdo podezírá z toho, že přešel na druhou stranu boje.

Fakt, že se o něm a dalších postavách nikdy moc nedozvíme, a oni tak i po letech a řadě filmů zůstávají na úrovni polovičatých charakterů nebo – v lepším případě – mýtů, patří k jádru Mission: Impossible podobně jako lehce frustrující způsob vyprávění nebo akční záběry podřizující se estetice.

Fallout v McQuarrieho režii působí chvílemi přesvětleně a směšně. Kde se to nejvíce počítá, tedy v akčních scénách, ovšem téměř nešlápne mimo. Kombinuje nápadité estetické prostředky s excelentně zchoreografovanými kaskadérskými kousky, které se odehrávají se stejnou bravurou uvnitř běloskvoucích stěn pánských záchodků, mezi pařížskými pamětihodnostmi, ve vzduchu i na úpatí útesu. Podkresová hudba přitom nenápadně ustoupí, aby diváka ve sledování kromě ruchů nic nerušilo.

Lze tak říct, že Ethan Hunt umí dělat chyby, ale Cruisovo úsílí jednoduše nezklame. A Mission: Impossible způsobí husí kůži už svými úvodními titulky.

Snímek vstoupil do českých kin 2. srpna.

Kristina Roháčková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít