„Někdy bych uvítal nějakou drobnou chybku nebo nepřesnost, aby z toho byla trošku víc cítit člověčina,” říká odborník na vizuální efekty Boris Masník.

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Snímky plné vizuálních efektů, ve kterých na plátnech často ožívají superhrdinové a hrdinky, se často řadí mezi ty vůbec nejvýdělečnější. Lidé, kteří triky tvoří, totiž nabízí filmovým režisérům možnost, uskutečnit jakoukoliv vizi.

Jedním z těch, kteří se díky tomu dostali až do Hollywoodu, je trikař Pavel Kacerle. „Poslední léta jsem dělal hlavně lightning a rendering 3D objektů, pak jsem byl zodpovědný za sbírání referencí z natáčení,” vypráví.

Rendering je proces, při kterém počítač přetaví model do reálného 3D obrazu. Kacerle, který má na starosti výslednou podobu světelných obrazů a stínů, se k branži dostal vlastní pílí. Vše ale začalo tím, že místo střední školy odjel na studia do USA.

„Tam to byl trošku boj, na základě portfolia, které jsem tvořil šest měsíců, se mi ozvali z Londýna, že bych měl dělat první film, což byl Disney a Pixar,” vzpomíná mladý muž, který poté přesídlil do Hollywoodu a pracoval na blockbusterech jako Iron-man, Thor nebo Spiderman.

Bude to lepší a lepší

Jaká je budoucnost vizuálních efektů a digitálního filmu? Například podle Tarantina ve virtuální realitě. I to je podle Pavla Kacerleho velice brzy možné.

„Je spousta příkladů, kdy už se celí herci dělají digitální, omlazují se nebo se vzkřísí herci, kteří už nežijí. Tohle v budoucnosti ještě uvidíme a bude to lepší a lepší,” myslí si.

I když si svůj americký pobyt velice chválí s tím, že čím blíž ke zdroji jste, tím víc máte zakázek, i v České republice vznikají vizuální efekty pro hollywoodské trháky.

„V letošním roce jsme třeba pracovali na několika velkých hollywoodských filmech, například na Muži na laně. Participovali jsme taky na novém Blade Runnerovi nebo Wonderwoman,” říká Vít Komrzý, ředitel společnosti UPP.

Nový Blade Runner pak v pražském studiu zaměstnal na půl roku přes stovku lidí. „A to je jenom u nás. V jiných studiích jde o další stovky,” upozorňuje Komrzý.

Velká digitální revoluce

Boris Masník, odborník na vizuální efekty a trikový výtvarník, pořád studenty filmových škol odkazuje na trikové filmy Karla Zemana z 60. a 70. let. „Jeho dílo je učebnicí toho, jak se triky mají zapojovat do děje filmu, aby nerušily, netrčely a pomohly vyprávění příběhu,” říká.

Od osmdesátých let se ve světě filmu začínal projevovat přechod na vizuální triky. „Byla to obrovská změna, říkám tomu velká digitální revoluce. Změnilo se absolutně všechno, od způsobu práce, až po výstupy. Já jsem se naštěstí o tyto technologie začal zajímat v předstihu, sám jsem si doma na počítači něco zkoušel,” vzpomíná Masník.

„Fakt je, že mnoho kolegů, kteří byli zarytě klasičtí, se s tím smiřovali těžko. Ten trend se nicméně nedá změnit, mě v současnosti naopak hrozně těší ty možnosti,” dodává výtvarník.

Super perfektní mašiny

„Trošku mi vadí současná obrovská inflace digitálních efektů. Vidím to všude, v televizi, reklamě. Vytrácí se mi z toho takový ten lidský přístup, někdy bych dokonce uvítal nějakou drobnou chybku nebo nepřesnost, aby z toho byla trošku víc cítit člověčina,” říká Masník.

„Aby nás ty superperfektní mašiny, se kterými teď pracujeme, nepřeválcovaly a filmy se za chvíli nezačaly dělat samy,” upozorňuje filmový kouzelník.

Jan Burda, Ondřej Ševčík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít