Na besedách a přednáškách o sexuálním násilí se velmi často setkávám s názorem, že nemá smysl znásilnění hlásit na policii. Lidé totiž od policie očekávají, že se případům znásilnění vysměje nebo se bude chovat necitlivě. Nedůvěra se týká i rozhodnutí soudů a toho, že odsouzený pachatel odejde s dostatečným trestem.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si komentář Johanny Nejedlové o bagatelizaci sexuálního násilí a o rape culture

Nabourávat tuhle představu nikterak nepomáhají nejvyšší představitelé policie ani soudci. Není to tak dávno, co se policejní prezident Martin Vondrášek nechal slyšet, že většina znásilnění je vymyšlená. Po kritice se za svá vyjádření omluvil.

Neuplynuly ani dva měsíce a na veřejnost se dostávají informace o vtipech, kterými předseda Nejvyššího soudu Petr Angyalossy prokládal svou přednášku o etice, v níž školil budoucí soudce.

Předseda se nejprve pokoušel vymlouvat a tvrdil, že se jednalo o výukový materiál k tomu, co může soudce v soudní síni potkat. Zároveň byl přesvědčen, že se vtipy nemohly nikoho dotknout. Přednáška totiž nebyla určena obětem.

Dostupná data nám ale říkají, že se znásilněním má zkušenost každá desátá žena a každý třicátý muž. Statisticky je tak i pravděpodobné, že se i přímo mezi posluchači přednášky někdo s podobnou zkušeností nacházel.

Petr Angyalossy se nakonec omluvil všem, kterých se jeho vtipy mohly dotknout, a dodal, že v žádném případě jakýkoliv trestný čin nezlehčuje. Slidy z jeho prezentace ale ukazují něco jiného.

Čekání na osvětu

Vtipy o sexuálním násilí odborníci dlouhodobě počítají za součást takzvané rape culture. Termín popisuje, jak společnost přistupuje k sexuálnímu násilí.

Vtipy o znásilnění (přesně ty, které použil i Angyalossy) jsou postavené na tom, že si ho ženy vymýšlí, že znásilněné bývají jen krásné mladé ženy nebo že si ženy násilí nějak vykoledovaly. Opakování takových vtipů nás v těchto nepravdivých představách utvrzuje a závažnost znásilnění zlehčuje.

Že tyhle představy sdílí Pepa s Frantou a vypráví si o nich vtipy v hospodě páté kategorie, se dá pochopit. Nedá se ale pochopit, že je vypráví předseda Nejvyššího soudu, který by měl o problematice sexuálního násilí něco vědět.

Mluvila jsem s experty z Dánska, kteří popisovali, jak před lety po skandálech, které veřejnost kritizovala, změnili zákony, pokusili se vylepšit práci policie a začali komunikovat vstřícně s veřejností.

Skotská policie v loňském roce spustila velkou kampaň proti sexuálnímu obtěžování a získala si tak důvěru žen. Britský soudce nejvyššího soudu v Česku prohlásil, že si s kolegy uvědomili, že dospěli do bodu, kdy jejich přešlapy v oblasti sexuálního a domácího násilí zásadně podkopávaly důvěru veřejnosti v soudní moc. Proto se společně rozhodli nařídit všem soudcům povinné vzdělávání v této oblasti.

Na podobné kroky v Česku stále čekáme. I my máme dobré policisty a policistky, kteří v rámci své práce dělají vše, co můžou, aby pomohli obětem domácího i sexuálního násilí. Stejně tak máme citlivé soudce a soudkyně, kteří se vzdělávají a soudí bez předsudků. Bohužel jsou však více slyšet ti, kteří se musí omlouvat.

Důvěru obětí v to, že mají právo na spravedlnost, však pouhá omluva vrátí jen těžko. Potřebujeme od těchto institucí proaktivní kroky a jasnou komunikaci směrem k veřejnosti, která bude říkat „Obraťte se na nás, pokusíme se vám pomoct.” Zatím slyšíme spíš opak.

Autorka je výkonnou ředitelkou organizace Konsent

Johanna Nejedlová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít