Čistě technický problém, jak v jeho přísadě nahradit potenciálně škodlivé látky zdravotně nezávadnými a zachovat její vlastnosti, v České republice znovu přerostl do kauzy celonárodních rozměrů. Takové nové pomazánkové máslo, jak trefně poznamenala jedna z mých sledujících na Twitteru. Nebo spíš tuzemský rum volume II. V očích mnohých nám unie opět chtěla sebrat něco, na co jsou Češi léta zvyklí, a do čeho podle nich nemá co mluvit.

Na druhou výtku se dá říct jediné, že jsme se dobrovolně stali členy jednotného evropského trhu, kde holt platí nějaká společná pravidla. Třeba to nepovolovat na něm něco, co může poškodit lidské zdraví. A hlasují o tom pokaždé členské země, tudíž žádný diktát Bruselu. Ani o ten tuzemák jsme ve skutečnosti přijít neměli.  

Přesto zazněla spousta oslavných reakcí, že tato základní surovina pro vaření grogu a domácího vaječňáku je na dalších pět let zachráněna. Lihovarníci podle jejich svazů chtějí tuto dobu hlavně využít k přesvědčení unie, aby jim povolila používat rumové aroma ve stávajícím složení i v budoucnu. Nejspornější látka furan je podle nich také v dalších potravinách a tuzemák se takhle vyrábí 150 let. Takže jde o tradici.

Mimo realitu

Česká a slovenská diplomacie se už teď snažila, aby tato výjimka u něj byla neomezená. Ve finále se ale podle diplomatů ukázalo pětileté prodloužení současného stavu jako maximum možného. Kdyby chtěli víc, nedostali by nic, tvrdí vyjednavači. Za neprůchodné a mimo realitu proto pokládají požadavky českých producentů na další výjimku po skončení té aktuální. Místo toho by se podle nich měli výrobci snažit najít nový postup, jak rumový éter získávat. Takové odhodlání od nich už tolik slyšet není.

Problém s rumovou esencí se přitom netýkal jen Čechů a Slováků, ale třeba také Rakušanů, kde se přidává do Strohu, tamní výrazně silnější obdoby tuzemáku. I naši jižní sousedé původně chtěli výjimku. Žádost ale nakonec stáhli a přišli s jiným způsobem výroby aromatu bez škodlivých látek. A bez ohledu na 186letou tradici jejich nápoje.

Když jsem se ptal svého známého, rakouského novináře, jaké debaty vyvolal konec povolení pro tuhle přísadu Strohu v jeho zemi, udiveně se na mě podíval a lakonicky odpověděl: „Žádné.“ V Rakousku podle něj tohle téma nikdo veřejně neřešil, našla se vhodná náhražka a bylo.

Česko, zdá se, bude chtít jít jinou cestou, která zákonitě povede k další konfrontaci s unií. Pokud u toho zůstane, do diáře na rok 2023 si můžeme už předem napsat: nová rumová krize v ČR a protesty proti EU. Jestli v ní ještě budeme…

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít