Po osmi letech dva snaživí poslanci, kterým jde o blaho občanů, opět otevírají boj o právo na konzum v každé vteřině, ale i o smysl svátků a o obsah tradic.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Právo na svátky konzumu

„Co když je tradice v Česku, že se prostě u nás chodí nakupovat,“ řekl poslanec Bureš pro Český rozhlas Plus, a bránil svobodu podnikání a kapitalismu, který potřebuje mít otevřeno 24/365, což se vyplatí všem: lidem nakupujícím i prodávajícím, ale i státu, který tak vybere více na daních.

Nakonec kdyby se stejně přistupovalo k pracovní době, mohla by ekonomika jet non stop celé dny a státní i domácí kasy by byly vrchovaté.

Ale konec ironie. I oba aktivní poslanci, kteří teď probírají jednu z nejpodstatnějších otázek doby, vědí, že lidé chtějí mít někdy také volno. A že i moderní společnosti jsou ve své existenci rytmizovány svátečními dny, jejichž smyslem je oddělit profánní běžné chvíle od doby svátku, jež je v mnoha případech brána jako doba sakrální. Kapitalismu a svobodě podnikání tedy není nic svaté?

Bůh a česká tradice v nakupování

Max Weber ve svém slavném a klasickém díle Protestanská etika a duch kapitalismu (ano, i kapitalismus má svého ducha, nejde o materiální, nýbrž o duchovní entitu) to popírá. I protestantská posedlost prací, kterou převzaly také socialistické ideologie, má svůj sváteční limit.

Jde jen o to, které svátky udržujeme jako rytmické majáky, mezi nimiž se odvíjí naše společenská existence a k nimž se utíkáme jako k totemům, u nichž se scházíme, abychom se jako společenství (sebe)potvrdili.

V české společnosti, která je spíše ateistická, je to kupodivu stále tradiční křesťanská linka. Českému roku vévodí sváteční Vánoce, a potom i Velikonoce, jakkoliv opravdu nedává smysl, že Velký pátek má jiný prodejní, a tedy i společenský statut než Velikonoční pondělí.

Největší křesťanský svátek jsou Velikonoce a v jejich bolestném centru Velký pátek, Česko je pravděpodobně jediná křesťanská země, kde je tomu jinak.

Snaha dvou poslanců ODS udělat v prodejních dobách o svátcích konečně pořádek a dát jim logický řád, tedy nutně otevírá otázku – co že to vlastně slavíme a jakou tradici a čím uctíváme?

Je-li česká tradice v nakupování, bude otevření obchodu celoročně ve dne v noci tou nejlepší, protože permanentní sváteční oslavou. Myslíme-li ve svátek přece jen občas i na křesťanského Boha, je volno bez šustění peněz v supermarketu ještě logičtější.

Bůh a křesťanství se mnoha poslancům ODS hodil jako argument a alibi volby v ideologické debatě o manželství pro všechny, proč se nehodí teď, je pozoruhodnou politologickou záhadou. Přesvědčení přece není kabát, aby se odkládalo, jak libo.

Každopádně dělat byznys na Velký pátek v zemích křesťanské tradice, kdy se nekonají mše ani pohřby, je poněkud svatokrádežné.

Ale co naplat: je-li skutečným českým svátkem vždy a především nakupování, musí být cesta do chrámů konzumu otevřená věčně.

 Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít