Christian Kern jako ‚zimní král‘ rakouských sociálních demokratů
Nedílnou součástí českého historického povědomí je označení ‚zimní král‘ pro Fridricha Falckého a jeho jednoroční intermezzo na českém trůnu během stavovského povstání v letech 1619 až 1620.
Ten svého času nepřinesl ani kýženou politickou podporu českým stavům, natožpak vojenskou pomoc v boji s katolickými vojsky. Podobné pocity, jako kdysi čeští stavové, museli mít v minulých dnech rakouští sociální demokraté.
Jejich předseda Christian Kern ohlásil v úterý nečekaně odchod z čela strany. A to pouze dva roky poté, co byl s velkými nadějemi zvolen za předsedu. Do dějin sociální demokracie tak vešel jako předseda s nejkratším mandátem v její 130leté historii.
Kern, který byl do loňského prosince více než rok spolkovým kancléřem, hodlá kandidovat na jaře příštího roku do Evropského parlamentu jako stranický volební lídr. Není dokonce ani vyloučeno, že se pokusí získat i nominaci hlavního kandidáta všech evropských sociálních demokratů.
Zatím ohlásili svůj zájem tři eurokomisaři: Nizozemec Frans Timmermans, Francouz Pierre Moscovici a Slovák Maroš Šefčovič. Kern coby bývalý rakouský kancléř, který má například dobré kontakty na francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, by proto nemusel být bez šancí.
Sázka o láhev červeného
Evropa se nesmí potopit do nacionalistické bažiny, říká rakouský exkancléř Kern. Chce do Evropského parlamentu
Číst článek
Jakkoli mohou vypadat Kernovy motivy přesedlat na politicky vyšší, čili evropskou, úroveň jako logické, neboť právě tam bývají stále častěji přijímána klíčová rozhodnutí, nelze jeho odchod z Rakouska hodnotit jinak než jako úprk. A to sice před stranou, která je hluboce rozdělena na stoupence progresivní, často ekologicky naladěné městské levice, a na tradiční sociální demokraty spojené s odborovým hnutím.
Krystalizačním prvkem, který to naplno odhalil, byla uprchlická krize let 2015 a 2016. Zatímco členové progresivního křídla aktivně organizovali pomoc běžencům a v některých případech je dokonce přiváželi ve vlastních osobních autech z Maďarska, nahlíželi tradicionalisté na celé dění okolo uprchlíků s rostoucí skepsí a strachem, kolik z jejich věrných voličů kvůli tomu přeběhne k pravicově populistickým Svobodným (FPÖ).
Od Christiana Kerna, který byl předtím nejvyšším šéfem rakouských státních drah a stál tudíž mimo aktivní politiku, se očekávalo, že dokáže právě díky manažerskému přístupu obě křídla sjednotit. Nepovedlo se to.
Po zpackané volební kampani z loňského podzimu sice dokázali jeho sociální demokraté jako zázrakem udržet druhou příčku před Svobodnými, což bylo možné označit za Kernův osobní úspěch. Ale pro stranu, která během uplynulých 47 let pouze šest let neměla kancléře, představovala volební porážka neúspěch, s nímž se těžko vyrovnávala.
Robert Schuster: Christian Kern jako „zimní král“ rakouských sociálních demokratů
A vyrovnat se s ní nedokázal hlavně její předseda, který najednou musel ze státotvorného kancléře, jemuž byla pozornost sdělovacích prostředků jistá, přepnout na roli opozičního vůdce, jehož si ostatní všimnou pouze v případě, když hlasitě bouchne do stolu.
Když Kern vstupoval před dvěma lety do rakouské politiky, prohlásil, že v ní chce působit maximálně deset let. A dokonce se pak vsadil s šéfem Svobodných Heinzem-Christianem Strachem o láhev dobrého červeného vína, že v čele strany vydrží déle než on. Christian Kern už ji může začít objednávat.
Klima a přírodní katastrofy v zajetí ideologie
Tereza Zavadilová
Výročí ujgurské státnosti připomíná i probíhající nucenou asimilaci
Ondřej Klimeš
Amsterdamská lekce
Jan Fingerland
Rozpočtu na vzdělávání chybí nejen miliardy, ale hlavně srozumitelnost
Petr Šabata