Druhý pilíř, samostatné individuální důchodové účty a podobné finanční operace, jsou i pro současnou vládu tabu. Bez ohledu na upozornění ekonomů, že výdaje na důchody v budoucnosti rozpočtu zlomí vaz.

Přehrát

00:00 / 00:00

Julie Hrstková: Důchodovou reformu potřebujeme, ještě víc ale musíme dbát na mezigenerační solidaritu. V obou směrech

Takže jaká je reálná situace? Důchody už nyní činí největší výdajovou položku rozpočtu. Jakákoliv snaha o změnu narazí na odpor některé části politiků. Bez ohledu na vládu.

Jak dlouho je tato situace udržitelná? Demografická situace podle poslední prognózy Českého statistického úřadu vypadá takto: v nejbližších několika letech sice každý rok poroste počet seniorů, díky silným populačním ročníkům ale ještě chvíli poroste počet lidí v pracujícím věku, kteří odvádějí do systému peníze. I proto se dá se pochopit, proč se nikomu do zásadních změn nechce.

Eroze mezigenerační solidarity

První krize nastane ve chvíli, kdy půjdou do penze tzv. Husákovy děti. Počet lidí v produktivním věku se sice příliš nezmění, počet seniorů nad 64 let ale stoupne o několik set tisíc. A to už bude extrémně náročné na rozpočet a bez dalších změn neufinancovatelné.

Jen k této situaci dojde až za deset či patnáct let, tedy v době, která pro aktuální politické vítězství není podstatná.

Bohužel za necelých dvacet let ode dneška prudce stoupne počet starých a současně začne velmi rychle klesat počet těch, kteří by se o ně mohli jakýmkoliv způsobem postarat. A tento trend se má prohlubovat.

V době, kdy současní padesátníci budou skutečně potřebovat plnou zdravotní, sociální i finanční podporu, protože nebudou fyzicky ani mentálně schopni se o sebe postarat, bude v Česku o 700 tisíc seniorů víc než dnes. Současně počet všech mladších lidí včetně kojenců klesne o milion a sto tisíc.

V tu dobu nebude problémem penzijní reforma, ale prosté zabezpečení přežití penzistů, kteří budou představovat neúměrný nápor nejen na penzijní, ale také na zdravotní a sociální systém.

A bude čistě na ochotě generace, která teď prožívá krizi bydlení a nemůže dostat své děti do škol a školek, zda bude vůbec ochotna se o své předky postarat. S přihlédnutím k tomu, že tím, co se jí od jejích předků dostává, jsou „dobré rady“, případně nové komise, a nikoliv potřebné změny, po kterých volá.

Důchodová reforma je politickým tématem posledních tří dekád. Jestli ke změnám dojde letos nebo napřesrok, to je v tomto horizontu nepříliš podstatné.

Daleko horší je ale dlouhotrvající eroze mezigenerační solidarity. Která se v budoucnu vrátí jak bumerang těm, co nejsou ochotni připustit, že pokud nedojde ke změně, jako společnost, kde má každý člen svoje práva i povinnosti, končíme.

Autorka je komentátorka Hospodářských novin

Julie Hrstková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít