Jak se dalo očekávat, s ohledem na to, že moskevská akce na Strastném bulváru byla povolena, přišlo na ni přes 20 tisíc lidí. Důležitý je jistě i fakt, že pochodu v centru Moskvy se tentokrát zúčastnila hnutí politicky velmi rozmanitá: nacionalisté a tvrdá levice, libertariáni i liberálové, studentští aktivisté i ekologové.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Libora Dvořáka

Jak říká Dmitrij Golikov ze strany Třetí alternativa: „Sám Němcov pluralismus uvnitř politické opozice připouštěl.“ Na pestrosti takříkajíc názorového zastoupení mezi účastníky pochodu tedy není nic zvláštního.

Na akci přišla třeba i nezaregistrovaná kandidátka z loňských voleb do Moskevské městské dumy Julie Galjaminová, tentokrát s plakátem „Hlasujeme proti“ – tím měla samozřejmě na mysli takzvané všelidové hlasování o ústavních změnách, které má proběhnout už 22. dubna.

Převzato z Plusu

Podpora ruské státní moci klesá

Právě ona je toho názoru, že korektury v ústavě by v těchto dnech a týdnech měly být pro svobodomyslnou část společnosti hlavním politickým tématem – mohou totiž zemi odsoudit k ještě daleko tvrdšímu způsobu vládnutí, než je ten dnešní.

Velmi důležitým námětem se zvolna stává i zvyšující se počet politických vězňů v Rusku. K tomu malá poznámka: často jde o lidi obecně zcela neznámé, takže nejednou o nich neměli ponětí ani ti účastníci pochodu, kteří nad hlavami nesli jejich řádně pojmenované fotografie.

Zajímavé je, jak na výročí i na pochod reaguje známý ruský politický komentátor Ilja Preobraženskij. Ten připomíná: „Hned po Němcovově smrti mnohé hlásné trouby režimu tradičně tvrdily, že jeho smrt byla pro Kreml spíše nevýhodná – Němcov a vlastně celá opozice měli v roce 2015 zanedbatelné volební preference, zatímco Putin se po anexi Krymu dostal na vrchol obliby.“

Po pěti letech se ovšem podle Preobraženského ukazuje, že to byl jev dočasný a naprosto není jasné, jaké občanské a voličské podpoře by se Boris Němcov těšil dnes. V každém případě je zcela očividné, že podpora nejvyšší ruské státní moci v posledních dvou letech neustále klesá – bez ohledu na veškeré snahy vládnoucí kasty tento trend zastavit. Velice pomalu, ale přece jen citelně sílí i protiválečné nálady, které po začátku války v Donbasu šířil především Němcov. Tohle vše Kremlu brání zapomenout na jeho násilnou smrt stejně snadno, jako byly zapomenuty jiné ruské politické vraždy.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít