Himálaj není jen rajónem pro horolezce, ale třeba také pro hokejisty
I z Himálaje se dá prý dostat do hokejové reprezentace. Říkají to obyvatelé regionu Ladak na severozápadu Indie, kde ve velkých neuvidíte jen velké výpravy horolezců. Ale kromě toho možná dost překvapivě právě hokejisty.
I z Himálaje se dá prý dostat do hokejové reprezentace. Říkají to obyvatelé regionu Ladak na severozápadu Indie, kde ve velkých neuvidíte jen velké výpravy horolezců. Ale kromě toho možná dost překvapivě právě hokejisty.
„Máme tu hodně tuhé zimy a navíc tu není moc co dělat. Někteří se nechají strhnout ke špatným věcem. Naopak hokej nám dává možnost se zlepšovat a také třeba cestovat. Kdo se naučí hrát opravdu dobře, může se někam podívat i s národním mužstvem a potkat se s lidmi po celém světě,“ vysvětluje jeden z místních a na záběrech z velehor je vidět poměrně pěkně upravené kluziště.
Ano, mantinely má nižší a jsou jen z kusů dřeva, na první pohled poznáte, že se jedná o amatéry, ale v Indii jsou prostě při hokeji zvyklí mít takové podmínky.
„Tohle místo je vlastně takovým srdcem hokeje v Indii. Před mnoha a mnoha lety tu žil muž, který měl tenisové kurty. Ale v zimě nebyly využité. Napadlo ho postříkat kurty vodou, nechat zmrznout a udělat z toho kluziště. Tak to tady celé začalo, lidé se učili bruslit.“
A funguje a fungovalo to tak dobře, že vznikla dokonce tradice turnajů. Hrají se často a v polovině minulého století bylo o motivaci postaráno, zní od starousedlíků. „Opravdový hokej tu začal až v roce 1951, kdy sem přijel prezident Jugoslávie Tito a přivezl pohár. Byla to Trofej maršála Tita. Tehdy prý ještě hokejky vyráběli tesaři.“
Je to trochu jako hokejový pravěk. Titova cesta z Jugoslávie do Indie tehdy samozřejmě nebyla primárně hokejová, chtěl navázat kontakt s lidnatými, ale ne příliš ekonomickými zeměmi. Ale v oblasti Ladak po něm zůstala hlavně trofej. Motivaci pro začínající Indy i pro ty, kdo se dají v horách na dráhu amatérského kouče. Dokazuje to třeba trenérka Stanzin Dolkarová.
Stačí základy
„Neučíme je úplně všechno, toho by bylo pro začátek moc. Stačí nám jen základy. Prostě jen to, jak se hraje hokej, jak se přihrává a důležité je hlavně udržet se na bruslích. Jsme to schopni naučit i malé děti za nějakých deset dní.“
„Jsou v tom dobří, dokáží nám to jednoduše vysvětlit. Učí nás také - mimo jiné - jak brzdit. Hokej je tady v oblasti Ladak populární a má tu velký význam,“ navazuje na trenérku Khatoon, který se učí základům ledního hokeje. Dříve si museli malí Indové brusle mezi sebou půjčovat, teď jim občas nějaké přivezou cizinci a může se hrát i ve větším počtu.
„Hokej nás dává dohromady. Každou zimu tady máme velký turnaj a sjíždějí se sem i cizinci. Hodně se toho od nich vždycky naučíme, to je velká výhoda,“ říká další příznivec hokeje.
Nejen zdolávání osmitisícovek patří ke sportovní zábavě v Himálaji, odkud zní od místních, že tohle všechno, co jsme teď řekli, je prostě hokej v Indii.
