Klimeš: Rozpočet není realistický. Vršíme dluh a to povede k drahým daním

295 miliard korun, je to málo? Je to moc? Je to přiměřeně?
Je to moc. Je to moc z toho důvodu, protože těch 295 miliard, respektive plus minus 300 miliard, tady není poprvé. Vršíme to několikátý rok. Kdyby to byl jeden rok s takto velkým schodkem, tak by to nevadilo. Ale možná si ještě posluchači vzpomenou, že to jsme si říkali v roce 2020 u covidu. Tehdy tam nebyl pan premiér Fiala a pan ministr Stanjura, ale pan premiér Babiš a paní ministryně Schillerová a přesně to říkali: bude to jednou a pak se zase ty finance srovnají. Takto už kumulujeme dluhy několikátý rok a možná, což je největší problém, ty dluhy nezmizí, ani když nastanou dobré ekonomické časy. Je to z velké části takzvaný strukturální schodek, který znamená, že ať prší, nebo neprší, tak se nám ty peníze nedostávají a zadlužujeme se pořád více.

Zase na druhou stranu, abychom byli úplně fér, je to o 80 miliard méně než letos a vrší se krize za krizí. Vláda asi musí nějak reagovat.
Tohle úplně neuznávám. Shodou okolností to tady zavedl Andrej Babiš. Ono se to trochu opakuje.

Rozpočet byl do nějaké míry nadsazený. Víme, že se měnil za tento rok dvakrát. A skutečně si nemyslím, že rozpočet, který se pohybuje se schodkem okolo 300 miliard, je jakkoliv odůvodněný, protože to není rozpětí mezi příjmy a výdaji v jednotkách či desítkách miliard, jako jsme byli zvyklí v devadesátých, nultých nebo desátých letech. Ale tohle už je opravdu problém.

Přečtu vám, co by vám na to asi namítl premiér Petr Fiala z ODS. On totiž říká, že ten rozpočet je vrcholně odpovědný, je racionální a je to rozpočet, který Česku dovolí vyrovnat se s krizemi, kterým čelí.

Takže to nevnímáte jako pan premiér Fiala?
Ale přesně takhle mluvil za mikrofonem Andrej Babiš v roce 2020. Akorát ten důvod nebyla energetická krize, inflační krize a válečná krize, ale covidová krize. A já vůbec nezlehčuji argumenty pánů premiérů jak v covidové krizi, tak teď v té energetické. Ale prostě tohle nejsou udržitelné veřejné finance a jednou to budeme muset zaplatit. To, co se teď vrší, není nic jiného než velmi drahé budoucí daně. Omlouvám se, ale to za realistické nepovažuji.

A jak se tedy vláda obhajuje, kromě slov, které jsem tady přečetl? Co na to říká třeba ministr financí Zbyněk Stanjura z ODS?
Pan ministr Stanjura tvrdí, že je to odpovědné, jediné možné, co šlo udělat.

Jediné možné řešení za něj.
A zároveň tvrdí, že se přesto pokouší o nějaké úspory. Já je tam úplně nevidím. To, že se zruší pár míst, je fajn. A kdybychom řešili deficity v řádu jednotek miliard, jako kdysi dávno řešili pánové Klaus a Zeman, tak fajn, pak by to byl relevantní argument. Ale my řešíme schodky v řádu stovek miliard.

Tři kritiky schváleného rozpočtu

Pojďme teď k té kritice. Komentátorka Hospodářských novin Julie Hrstková například kritizovala, že byl prostor pro daňové změny, že by vláda mohla lépe hospodařit s příjmy, to za druhé, a za třetí, že by se našly větší škrty i ve výdajích. To jsou tři body. Pojďme asi rozebrat postupně. Co ty daňové změny. Souhlasíte s tím?
Určitě souhlasím s tím, že pan ministr Stanjura už měl navrhnout nějaké poměrně velké daňové slevy. Vyčerpal se ale tím, že během krizového roku neustále navrhoval novely rozpočtu, ale nic zásadního vlastně nezměnil. Přidal protikrizovou pomoc, ale s daněmi neudělal nic. Tato vláda měla spousty slibů, ovšem je problém, že ten nejzásadnější slib je ideologicky pro tuto vládu nepřijatelný. A to je, ne snad vrátit, ale zhruba nějakým způsobem znovu přijatelně zvýšit výběr z daně z příjmu fyzických osob. To je ta nešťastná zrušená superhrubá mzda. Pokud jde o samotný koncept, tak je dobře, že už tu není, ale zároveň s tím šlo koncem roku 2020 ruku v ruce také prudké snížení daní z příjmu fyzických osob a deset z deseti ekonomů vám řekne, že si to nemohla Česká republika dovolit bez adekvátního snížení výdajů. To se nestalo. A proto nám teď každý rok, ne jednou, ale každý rok, chybí 100 miliard v rozpočtu. A těch 100 miliard si půjčujeme za drahé peníze na zahraničních i domácích trzích. To je prostě nepřijatelné. Pan ministr Stanjura měl prostor navrhnout zásadní daňové změny. Mohl si vybrat z menu složeného z daní z příjmů, spotřebních daní, DPH a dalších možných příjmů, co považuje za nejméně politicky riskantní, a měl to navrhnout už do rozpočtu na rok 2023, abychom se tak brutálně nezadlužovali.

No ale zase vláda nechala prohlasovat windfall tax – daň z mimořádných zisků…
Je určitě správně, že vláda v mimořádných časech chce mimořádné příjmy. Ale důležité je to mimořádné. Je to údajně nějakých 125 miliard, když sečteme…

…i s odvody, myslím…
…odvody pro výrobce elektřiny, plus windfall tax na rafinérie, těžaře a banky. Ale právě – mělo by to být mimořádné. Nakonec to nebude na jeden, dva roky, bude to na trochu déle. Ale to neřeší ten hlavní problém, že tady máme každý rok výpadky v řádech stovek miliard, které tady zůstanou i v dobrých časech. Mimořádná daň a mimořádné odvody jsou vymyšleny proto, aby pokryly také mimořádné pomoci domácnostem a firmám. A doufejme, že to se podaří.

Lepší hospodaření s příjmy. Dá se do toho vztáhnout něco nad rámec těch daňových změn, o kterých jsme mluvili?
Určitě ano. Tam je vlastně zajímavá věc, jakým způsobem se ruší některé příjmy, které tady byly, a český stát o ně najednou nemá zájem. Narážím tím na rušení elektronické evidence tržeb

To je věc, která je politicky velmi ožehavá. Je to ten nejznámější hrobeček někdejšího premiéra a ministra financí Andreje Babiše. Je to projekt, který si asi vybavíme s jeho jménem jako první, a chápu, že politicky to je pro současnou vládu takový červený hadr na býka. To chápu. Na druhou stranu ministerstvo financí napočítalo, že je to minimálně výpadek čtyř miliard. A je zase k debatě, zda si můžeme v tuto chvíli takový výpadek dovolit. On ten výpadek bude asi ještě o něco větší.

To načasování vzbuzuje reakce a otázky.
Přesně to jsem chtěl říct. Určitě je možné se o některých těch konceptech bavit v klidných časech. Jestli si skutečně budeme o všech podnikatelích myslet, že jsou sprostí, podezřelí, a budeme mít takto plošnou a nelítostnou EET, jako zavedl Andrej Babiš. Na druhou stranu absolutně nechápu, že zrovna v krizové situaci, kdy z nás pan ministr Stanjura musí nějakým způsobem vytáhnout dodatečné ne miliony, ale miliardy, vysoké desítky miliard, tak v tuto chvíli řekne, no tak čtyři, pět miliard z EET nevadí. Nechám to být, protože je to náš politický slib.

A ten třetí bod, to znamená potenciální škrty ve výdajích. Měl byste stejnou kritiku na současnou vládu, že se mohly najít škrty, které se nenašly?
Určitě ano. Připomeňme si, že tato vláda nastupovala s tím, že brutálně seškrtá český erár, tam byla taková ta hláška, které jsem nikdy moc nerozuměl, že se bude šetřit na eráru, ale ne na lidech. No ale ono to není ani na eráru, ani na lidech. Pokud bych měl uvést jeden příklad, tak mnoho vládních politiků, tehdy opozičních, před sněmovními volbami 2021 tvrdilo, že se určitě rychle rozloučí s Babišovou slevou pro seniory a důchodce na jízdné. Nestalo se. Snížila se ze 75 % na 50 %, ale nebyla zrušena. Politicky to samozřejmě chápu, je to velmi populární sleva. Na druhou stranu pokud takto budeme uhýbat od všech předchozích slibů, co se seškrtá, tak se nakonec neseškrtá nic.

Zase abychom byli fér, tak ministr Stanjura teď chystá balíček úspor za asi 70 miliard korun. Jaké služby bude chtít omezit?
Jenom dodám, že je to vlastně jeho poslední možnost takový balíček prosadit. A myslím si, že takový balíček měla vláda navrhnout v březnu tohoto roku, protože toto je první rozpočet, který si dělá kompletně sám pan ministr Stanjura. A ty změny tam prostě nejsou, teprve se o nich začne diskutovat. Máme nějaké podklady od Národní ekonomické rady vlády a teprve z toho se snad něco uvaří.

Ale když se podíváme na ten politický cyklus, tak teď budeme mít po prezidentských volbách rok takovou pauzu, ale pak už zase začnou krajské volby, eurovolby a už máme sněmovní volby. Pokud tato vláda chce něco razantního, reformního prosadit, tak příští rok má poslední možnost. Ovšem dostáváme se zpátky na začátek naší diskuse, jakým způsobem vedle proškrtání výdajů chce zvýšit příjmy, které se brutálně snížily snížením daně z příjmu fyzických osob. A o tom se ODS ideologicky odmítá v této chvíli jakkoliv bavit.

Zvýší se daně?

Říkají, že nebudeme zvyšovat daně, že?
Tak to úplně není. V této chvíli už mám pocit, že vedle poměrně ostrého odmítání zvyšování daní pro fyzické osoby, to není tak radikální u spotřebních daní. Vládní politici říkají, že v krizi by mohly být vyšší daně na takzvané neřesti – alkohol, tabák a leccos dalšího. Problém ovšem je, že z toho vyberete navíc maximálně jednotky miliard. A výpadek ze snížení daně z příjmu fyzických osob je za více než 100 miliard. Takže uvidíme, jakým způsobem bude umět pan ministr Stanjura počítat na jaře. Pevně doufám, že se dopočítá k něčemu, co nebude za jednotky miliard – i to je to těžké, ale v této chvíli potřebujeme opravdu seškrtat 100 miliard.

Co byste mu navrhoval vy?
Z minulých krizí víme, že pokud je potřeba rychle ozdravit veřejné finance, tak ať k tomu přistupujete zprava, nebo zleva, nakonec to většinou dopadne tak, že zhruba třetina se nějakým způsobem seškrtá, omezí se výdaje státu, a dvě třetiny jdou na vrub zvýšení daní. Takže z mého pohledu proškrtat třetinu, dejme tomu z těch 200 miliard, možná trošinku méně, je možné. Některé výdaje myslím musí rychle pryč.

Sleva na jízdné – myslím tím státní. Zrušení stavebního spoření – velmi populární produkt, ale prostě přežil se a v této době stojí český erár spoustu peněz. Proškrtat nejrůznější daňové výjimky. Určitě by to neměly být výjimky, že nebude daňová sleva na děti nebo že začnou důchodci danit své důchody. To určitě ne. Ale je spousta dalších výjimek, které je možné snížit anebo zrušit.

Myslím si, že je potřeba upravit DPH. Viděli jsme to v covidu. Někdy máte jinou DPH, když si pivo vezmete u okénka, jindy jiné DPH, když si ho dáte v restauraci, jídlo, když si zabalíte, když si ho dáte v hospodě. Je to opravdu neuvěřitelný chaos, co dělá daň z přidané hodnoty. A samozřejmě je možné zachovat nějaké sociální úlevy, ale zároveň zvýšit výběr daně z přidané hodnoty.

No ale přesto všechno si myslím, že se nevyhneme diskusi o daních z příjmů. U fyzických osob tady máme ten problém toho prudkého snížení, které si smysluplně uvažující politici prostě nemohli dovolit. A myslím, že se dostaneme taky k diskusi o danění právnických osob. Ta mimořádná daň je opravdu mimořádná, zase odezní. Ale myslím si, že se musíme bavit, jestli některé dobře vydělávající firmy nemají prostě platit víc do rozpočtu, pokud rozpočet je silně deficitní. Ta debata je legitimní. Nepřijde mi, že jde o něco, co je automaticky komunistické a levicové. Je to prostě normální debata o tom, jakým způsobem chceme danit právnické osoby ve státě, kterému se každý rok nedostává 300 miliard na jeho fungování.

Menu od šéfkuchařů z NERVu

Mimochodem, a teď se skutečně ptám, nejsou to zčásti věci, které navrhuje i Národní ekonomická rada vlády?
Já jsem moc rád, že Národní ekonomická rada vlády připravila strašně rozsáhlý souhrn možných opatření, ale takové bylo zadání. Oni nejsou politici, nemají rozhodovat, co bude přijato, co ne. Jenom dali na stůl, co je možné na straně příjmů, na straně výdajů, a vláda si má vybrat. Hezky to popsala ekonomka Helena Horská, se kterou jsem měl rozhovor a která je členkou NERVu.

Helena Horská je zároveň hlavní ekonomka Raiffeisenbank.
Je to takové menu, kde je něco víc kyselé, něco méně kyselé. A samozřejmě to, co je méně kyselé a politikům se líbí více, je taky za méně peněz. A to je vlastně ta logika. Můžeme trošinku snížit podporu v nezaměstnanosti, což navrhl pan ministr Jurečka.

Mně to v krizi nepřijde úplně rozumné, ale budiž. Ale z toho bude minimum peněz. Můžeme zdanit nejbohatší. Fajn, to se taky hezky politicky prosazuje, ale z toho také moc nezakape. A pak tady máme ty velké věci, do kterých se zatím politikům nechce. To znamená nějakým způsobem snížit nárůst výdajů na důchody. Máme za sebou mimořádné valorizace, které určitě penzistům pomohly udržet si v krizi nějakou úroveň, ale zároveň také v rozpočtu na rok 2023 částka na důchody skočí o 80 miliard. To je strašný ranec peněz. Zároveň se zavádí například výchovné – odměna maminkám, respektive rodičům za vychované děti. Za jedno vychované dítě v důchodu dostanete plus pět set. Je to hezký koncept, ale stojí víc jak 10 miliard. Takže některé věci se budou muset zase škrtnout. Politici musí říct ano, moc rádi bychom to chtěli, ale rozpočet, který každý rok generuje třistamiliardové schodky, si něco takového nemůže dovolit. Takže je to nějaké menu, které nabídla Národní ekonomická rada vlády. Trošku jsem čekal, že po všech těch slibech před sněmovními volbami 2021 se něco z toho přijme už na jaře 2022 a nezačneme se o tom bavit až v roce 2023.

Neradostné vyhlídky

Vrátím se k rozpočtu se schodkem 295 miliard. Myslíte si, že se bude muset v nadcházejících měsících znovu předělávat? Jak to třeba naznačila exministryně financí z hnutí ANO Alena Schillerová?
To je strašně zajímavá otázka, zda rozpočet zase bude za pár měsíců novelizovaný. Vypadá to tak, že bude muset, protože na straně příjmů jsou to inflační příjmy a nikdo nevíme, jak moc skočí nahoru. A jakmile inflace poskočí zase třeba nahoru, tak na DPH, na daních z příjmu je to najednou vzestup i pro ministerstvo financí. Stejně tak u výdajů. Netušíme, jestli pomoc nebude muset být masivnější. Nikdo neví, kdy se ceny elektřiny a plynu vrátí na nějakou přijatelnou tržní úroveň a stropy pro domácnosti, které začnou platit od nového roku, budou moci být zase odvolány. Ale je otázka, proč by se to muselo neustále novelizovat. Přijde mi, že by bylo mnohem lepší využití práce poslanců a senátorů (nebo v případě zákona o státním rozpočtu senátoři do toho nemají co mluvit, ale obecně práce zákonodárců), kdybychom se bavili o jednotlivých opatřeních – jakým způsobem pomoci lidem a zároveň nepotopit státní kasu, než neustále přinášet do Sněmovny nové a nové rozpočty. Abych to uzavřel, paní exministryně Schillerová má pravdu, že příjmy a výdaje asi zase brzo nebudou odpovídat, ale rozhodně si nemyslím, že musíme mít každé dva měsíce nový rozpočet, protože za další dva měsíce to zase stejně už nebude platit.

Tak to společně uzavřeme nějakým krátkým ekonomickým výhledem do příštích měsíců. Rostou nájmy. Česká národní banka nechává limity pro poskytování hypoték beze změn. Řeší se důchodová reforma, která už se řeší dlouho. A do toho teď tedy rozpočet se schodkem 295 miliard. Tak co si z toho všeho má vzít člověk, který třeba ekonomice tolik nerozumí a chystá se na Vánoce, chystá se na to, jak přežije do dalších měsíců tu krizi, ve které se teď nacházíme.
Já se v ekonomických a zvláště v politických predikcích neustále pletu, takže uvidíme, jak se spletu nyní. A vlastně bych byl rád, protože my máme pocit, že to, co zažíváme teď, je bezprecedentní krize. Ale já mám trošinku strach, že třeba příští zima by mohla být ještě o něco horší. Nechci malovat čerty na zeď, ale spousta domácností má ještě nějaké úspory z covidu, kdy vlastně nebylo moc za co utrácet. Byť zároveň je nutné říct, že spousta nízkopříjmových domácností jede na samou hranu a teď už je za hranou. Stát se rozhodl pomoci a pomohl poměrně široce za stovky miliard. Je otázka, jak dlouho je možné toto udržet. Trošku jsme to viděli i v covidu. Stát je vlastně velmi podpůrný, ale nejde to držet dva roky. A je otázka, jestli třeba cenové stropy na elektřinu a plyn budou platit i příští rok, kdyby ceny byly vysoké. Myslím si, že stát si to nemůže dovolit. Různé snižování daní už také nebude průchodné a zároveň před sebou tlačíme ty každoroční schodky 300 miliard. Nemyslím si, že je potřeba strašit domácnosti. Každý myslím už od covidu ví, že musí velmi přemýšlet o svých výdajích. Jenom chci říct, že podpora ze strany státu, která je pro zimu 2022–2023, vlastně pravděpodobně už nebude možná v pololetí 2024, kdy nastoupí další zima. Takže z mého pohledu je důležité, aby stát od těch plošných podpor přešel k cílené pomoci pro nějakých 25 až 30 procent nejchudších nebo nízko a středně příjmových domácností. No a my ostatní si budeme muset umět poradit.

V této epizodě podcastu byly zvuků Českého rozhlasu využity také zvuky z České televize, Českého rozhlasu, facebookového profilu Andreje Babiše a Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.