Koncerty, tradice i pomoc pro chudé krajany. Na festival Banát přijely do Rumunska stovky Čechů
Čtyři dny koncertů, divadelních představení, přednášek a setkávání Čechů s Čechy. To je festival Banát v Eibenthalu, jedné ze šesti českých vesnic v banátské vrchovině na jihozápadě Rumunska. Z Česka na něj přijelo přes 700 diváků, čímž na chvíli značně rozšířili počet česky mluvících obyvatel. Těch původních – jsou to potomci přistěhovalců z 19. století – ve vesnici zůstalo už jen 230. Při festivalu nejde však jen o zábavu či jazyk, ale i o příležitost pro vesničany si vydělat.
Hlavní program festivalu se odehrává na scéně v osadě Ujbanye asi tři kilometry za vesnicí. Hraje se však i v hospodě U medvěda uprostřed vsi.
Na to, že vždy v srpnu přijede do Eibenthalu několik stovek Čechů a vládne tu festivalový ruch, už si místní zvykli.
„Na těch pár dní to nemusí vadit,“ říká k dunění hudby třiasedmdesátiletý místní obyvatel Josef Nedvěd. „Nás to zajímá. A vidíme, že v ty dny vesnice opravdu obživne,“ dodává.
Pan Nedvěd se tu narodil a také pracoval v nedalekých dolech. Podle svých slov pamatuje, když tu žilo nejvíc asi tisíc česky mluvících lidí. „Když tu nejste, tak je nás tady už pár,“ podotýká.
Pan Nedvěd lituje, že vesnice už nemá zážitky jako dřív, místo však kvůli tomu nezatracuje. „Tady jsme se narodili, tady jsme si zvykli, tady jsme si sehnali to, co jsme si mohli sehnat. Nemáme žádné bohatství, jsme spokojeni s tím, co máme, netoužíme po nějakém zvláštním bohatství,“ doplňuje.
Někteří diváci přijeli do Eibenthalu na festival poprvé, jiní jako Vojtěch a Lenka z Liberce jsou už protřelí festivaloví harcovníci.
„Jsme jedni z mála, kteří absolvovali každý z ročníků. Jsme tady už popáté, jezdíme od roku 2012,“ říká Vojtěch.
Na festival je podle jeho slov táhne krásná příroda a mílí a srdeční lidé. „Ta celková atmosféra banátského festivalu v kulisách hor, v kulisách českých vesnic, v kulisách českých tradic je něco, co by člověk dost těžko hledal jinde v světě,“ líčí.
Ale nejde jen o to. „Myslím, že určitě se těm lidem hodně pomůže tím, že sem přijedeme, necháme jim tady peníze. Těm lidem se určitě žije trošku líp, ten život je tady hodně těžký,“ doplňuje Lenka.
Místní obyvatelé se snaží příležitost k přivýdělku využít. Na dvorcích prodávají eibenthalští starousedlíci med, višňovku, pečené ryby a mnoho dalších pochutin.
Ve školním obchůdku pak nabízejí eibenthalské děti malované dřevěné příbory, domácí citronádu či melouny, čímž si přivydělají na výlet nebo na školní potřeby.
Pomoci místním lidem je také jeden z cílů pořadatelů. „Tady je padesátiprocentní nezaměstnanost, platy na úrovni 4500 korun a festival je ideální příležitostí si přivydělat třeba dva, tři, čtyři měsíční platy, a to pomáhá. A samozřejmě ta druhá stránka je, že se tady ještě společně pobavíme,“ říká jeden z hlavních organizátorů akce Štěpán Slaný.
I když pořadatelé museli překonat jisté „porodní bolesti“, je to podle Slaného s organizací akce rok od roku lepší.
„Jezdí nám sem hodně stejní fanoušci, takže už vědí, do čeho jdou, a pro nás je tím pádem ta organizace jednodušší. Jsme festival, který není úplně na sto procent organizovaný, snažíme se, aby ti lidé si ho organizovali sami. A pátý ročník už probíhá úplně v pohodě,“ doplňuje Slaný.
Na rozdíl od předchozích ročníků vyšlo letos jak organizátorům, tak divákům počasí. Teploty šplhaly ke třiceti stupňům. Někteří diváci jsou už teď rozhodnutí přijet i příští rok a možná nejen na festival, ale prostě na prázdniny. Rádi je tu přivítají.
