Září v upoutávce na novinku Netflixu. ‚Je to rebel! I když sci-fi není můj oblíbený žánr,‘ tvrdí Nárožný
„Když jsem byl osloven, myslel jsem si, že se jedná o rebelující Měsíc,“ vtipkuje v pořadu Host Radiožurnálu herec Petr Nárožný, který je hvězdou nové upoutávky na streamovací platformu Netflix a její filmovou sérii Rebel Moon. „Je to rebel,“ oceňuje její hrdinku.
Je pro vás důležitá sledovanost filmů, ve kterých hrajete?
Sledovanost pro mě není tím nejdůležitějším. Dělal jsem spoustu pořadů, které měly velkou sledovanost a vlastně jsem si je neoblíbil, a naopak ty, které sledovanost tak vysokou neměly, které byly velice zajímavé.
Na působení s Rangers vzpomínám moc rád, nešťastná léta jsem prožil obklopen skvělými lidmi, vypráví Petr Nárožný
V případě pořadu, kde se počítalo s menší sledovaností, se dalo pouštět do témat a lidí, kteří nebyli velmi známí nebo populární. Ale v dnešní době je argument televize nebo rozhlasu hlavně popularita. Když si vymyslím příklad ředitele hvězdárny třeba z Valašského Meziříčí, z vedení jistě přijde direkt ve smyslu, že takový člověk není dostatečně známý, abychom s ním něco natočili. Což je velká škoda, protože to může být velmi vtipný a sečtělý host.
Vystupujete v upoutávce na novinku Netflixu. Váhal jste, než jste roli přijal?
Vlastně jsem nevěděl, o co jde. Znal jsem název Rebel Moon a myslel si, že Měsíc rebeluje, ale pak jsem se dozvěděl, že jde o něco jiného. Snímek je v žánru science fiction, je to střílečka, jak já říkám. To je žánr filmu, který většinou nesleduji.
Maximálně se podívám na českou detektivku, kdy vedle mě sedí moje žena, kterou neustále atakuji otázkami. Ženu při sledování detektivních pořadů používám jako slepec hůl, ptám se jí, kdo je kdo, a děj je tedy rozbitý těmi dotazy.
Ale zpět k tomu spotu – nějakého člověka napadlo, že se má uvést nový film a já, Petr Nárožný, bych měl jako vzteklík z pohádky říct: „Je to rebel!“
Je to krátký příběh a jeho pointou je, že bych se měl spojit s Rebel Moon. Cesta k finální podobě upoutávky byla ale složitá, protože musela vyhovovat všem stranám. To znamená jak českému divákovi, tak tvůrcům, jejichž film má být důstojně uveden. Víc nebudu prozrazovat, kdo je zvědavý, ať se podívá na upoutávku a film sám.
V minulosti jste dělal konferenciéra hudební skupině Rangers. Nebyly vaše vstupy vlastně formou dnešního stand-upu?
Vlastně ano, snažili jsme se o to. Někdy se stala nehoda kytaristovi a vyměnit na dvanáctistrunné kytaře strunu, to chvíli trvá, takže jsem musel mluvit. Měli jsme dopisy diváků, lidé nám psali, já jsem to na jevišti četl a pak jsem na dopisy odpovídal.
Tohle uměl skvěle Miroslav Horníček, od něj jsme se to vlastně naučili. On uměl velmi pohotově reagovat. Když měl například besedu a v publiku někdo nahrával na magnetofon, tak se zeptal: „Jste tady služebně?“ To se mi strašně líbilo.
Česká televize hlásí nejvyšší sledovanost od roku 1997. Štědrovečerní pohádku viděly téměř tři miliony lidí
Číst článek
Kdo vlastně učil Petra Nárožného hrát?
Asi nikdo. Jako gymnazista jsem hrál v dnešním Činoherním klubu. To se herci divili, když jsem tam přišel a vyprávěl jim, že jsem tam dávno před nimi už kdysi hrál v roce 1953, 54, 55. Na tom místě byla původně malá ochotnická scéna, dnešní Činoherní klub.
Úplně původně to bývaly ženské domovy, bydlely tam ženy, které za první republiky přišly a zestárly tam. Jeviště sloužilo k matiné, četla se tam poezie, býval tam velmi kvalitně vybavený ženský klub. Tam jsem hrával s ochotníky.
Poprvé jsem tam viděl Vlastu Buriana. Přišel ke mně kulisák a říkal, ať nechodím ještě domů, že se stane zajímavá věc. A najednou jsem viděl, že po schodech kráčí pán podpíraný menší dámou, velice distingovaně oblečený. On šel s velkými obtížemi, a když sešli až dolů, tak jsem si uvědomil, že je to nádherný komediant Vlasta Burian. Už byl těžce nemocný, špatně chodil.
Divadlo bylo tehdy plné diváků platících jinou formou než penězi a on byl na jevišti sám, dělal různé skeče a já jsem si uvědomil, jak tohoto Bohem nadaného člověka zničili komunisté.
