Politická situace se podle všeho stabilizuje. V ulicích ale při nejlepším vládne nervozita. V hlavním městě na pořádek dohlíží i tanky. Na některých místech se ale stále rabuje.

Podle českého velvyslance v Tunisku Alexandra Slabého jde o skupiny trojího druhu:

„Především jde o příznivce dosavadního režimu, kteří usilují o destabilizaci země. Druhou skupinu tvoří jakýsi spravedliví mstitelé, kteří ničí vše, co připomíná starý režim nebo je spojeno s uprchlým prezidentem. Kromě policejních stanic a úřadoven dosud vládnoucí strany RCD jde o obchodní řetězce, restaurace a továrny, které patří příznivcům ben Aliho. Jak už to bývá, když je situace kritická a nepřehledná, i v Tunisku využívají situace vandalové.“

V Monastiru vypukla vzpoura vězňů, při které jich několik desítek zahynulo, hlavně při požáru, který pravděpodobně sami založili. Některým se podařilo utéci. Nepokoje hlásí i další města.

Neklid se šíří také do pobřežních letovisek, ze kterých hromadně prchají turisté. Euforii vystřídala nejistota z budoucnosti. Lidé se obávají, že moc převezme armáda, případně dojde jen ke kosmetické změně vedení, ale režim zůstane stejný.

„V podstatě neexistuje jasné vedení armády. Ta byla rozpolcena nad otázkou, zda proti demonstrantům zasahovat, či nezasahovat, ještě předtím, než prezident utekl. V Tunisku také existují nevyjasněné vztahy mezi armádou a policií,“ říká Slabý.

Situaci komplikuje i fakt, že demonstrace byly spontánní a tak není nikdo, kdo by mluvil za rozvášněné obyvatelstvo, případně ho uklidnil.

Kdo bude následovat tuniský příklad?

Po počátečních zmatcích, kdy nebylo jasné, kdo vlastně zemi vládne, to teď vypadá, že se bude postupovat podle ústavy.

Premiér alespoň nadále s opozicí jedná o prozatímní vládě. Výsledky jednání chtějí zveřejnit zítra. Nicméně někteří disidenti v exilu obvinili premiéra z toho, že je příliš spjat se starým režimem na to, aby mu lidé důvěřovali.

Západní svět podpořil vůli tuniského lidu a tlačí Tunisko do voleb co nejdříve. V arabském světě jsou opatrnější. Úprk tuniského prezidenta ze země je první v historii arabských zemí. A takřka ve všech severoafrických státech vládnou dlouholetí funkcionáři, kteří se teď bojí, že by se jejich občané mohli v Tunisku inspirovat. Přitom podobné nepokoje nedávno zasáhly i Maroko a Alžírsko.

Sever Afriky, přestože jde o muslimské země, je v rukou více méně sekulárních režimů. To je i případ Tuniska. A hrozí, že v revolučním chaosu by se k moci mohli dostat náboženští fanatici. V to například doufá fundamentalistické islámské hnutí v Palestině, které vyzvalo i lidi v dalších arabských zemích, aby následovali tuniský příklad.

Ondřej Bouda, Jan Piroch, Ludvík Bortl Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít