V momentě, kdy britský premiér Rishi Sunak koncem května oznamoval, že Britové rozhodnou o budoucnosti země už za necelý měsíc, zněla v pozadí hymna opoziční labouristické strany „Things Can Only Get Better“ (Situace se může už jen zlepšit).

Z přenosného reproduktoru ji před vládním sídlem v Downing Street pustil britský protibrexitový aktivista Steve Bray. „Přemýšlel jsem o tom, jaká píseň by nejlépe vytrollila Sunaka v případě, že by vyhlásil volby,“ řekl s tím, že to musela být tahle.

Právě tato píseň doprovázela labouristy k vítězství v roce 1997, když po 18 letech přebírali vládu od konzervativců.

Její slova zrcadlí neutěšený stav britské politiky. Lídr labouristů Keir Starmer v první předvolební debatě řekl, že voliči ve volbách rozhodnou mezi „chaosem a polarizací“ současné vlády, a „novou kapitolou“ s labouristy.

Konzervativci, kteří jsou u vlády už 14 let, čelí čím dál větší kritice kvůli mizerné ekonomické situaci, zanedbání životního prostředí, nedodržování pandemických opatření poslanci i bývalým premiérem Borisem Johnsonem a dalším problémům.

„Když v roce 2019 vyhráli konzervativci s velkým náskokem, nikdo neočekával, že by jejich preference během pouhých pěti let takto drasticky klesly. Všichni jsme si mysleli, že zůstanou u moci alespoň další dekádu,“ říká politolog z Univerzity v Glasgow Jonathan Parker.

„Konzervativní strana se sama vyhodila do povětří, když do čela vlády nastoupila Liz Trussová,“ míní. Po necelých dvou měsících musela odstoupit.

Frustraci veřejnosti z tehdejšího vedení konzervativců využil britský bulvární deník Daily Star. Když Trussová nastoupila do funkce, spustili virálně sledovaný živý přenos z místnosti, kam položili hlávkový salát. Moderátoři programu pokládali veřejnosti otázku, zda salát vydrží déle než Trussová ve funkci premiérky, což se skutečně stalo.

Od té doby se konzervativcům nepodařilo dohnat náskok v preferencích, který labouristé v té době získali. V průzkumech už dva roky zaostávají o 20 procentních bodů. Výsledek nastávajících voleb tak podle Parkera asi nikoho nepřekvapí.

‚Nerozhodnuté nepřesvědčí‘

Konzervativci se snažili u voličů zabodovat například slibem, že zastaví migraci. Kampaní s mottem „stop the boats“ (zastavte lodě) a kontroverzní legislativou o vyhošťování uprchlíků do Rwandy se Sunak pokoušel přesvědčit voliče, že má situaci v Británii pod kontrolou.

Ani to mu však nepomohlo dohnat labouristy. „Téma migrace upadlo do pozadí. Je stěžejní pro zhruba dvacet procent konzervativního elektorátu, ale nepřesvědčí nerozhodnuté voliče,“ líčí Parker.

„Zastavení migrace bylo velkým tématem během brexitu, ale nyní se zdá, že voliče trápí spíše vysoké životní náklady a stav britské ekonomiky,“ podotýká.

Podobně nevýznamný dopad měly i sliby o zavedení povinné vojenské služby v případě, že by byl Sunak znovu zvolen. Podle Parkera to však mělo na popularitu konzervativců spíše kontraproduktivní dopad.

Lepší už to nebude

Neúspěšné pokusy o znovuzískání voličských preferencí byly podle Parkera důvodem, proč Sunak požádal krále Karla III. o rozpuštění parlamentu už začátkem léta.

„Čekáním do podzimu by (konzervativci) pravděpodobně nezískali více hlasů. Spočítali si, že do konce roku nebudou v lepší pozici, než jsou teď. V květnu se také mírně zlepšila inflace a myslím, že jejich kalkulace byla, že toto je jejich nejlepší šance,“ vysvětluje. Drobný pokles inflace připomněl Sunak Starmerovi během vyostřené první předvolební debaty.

Neměnné politické preference doprovází podle politologa také absence nadšení pro nadcházející volby. „Žádná volební horečka zde nepanuje,“ říká s tím, že většina lidí by začátek prázdnin raději trávila na dovolené nebo sledováním mistrovství Evropy ve fotbale než sledováním výsledků voleb, které nikoho nepřekvapí.

„Atmosféra je upřímně řečeno nijaká. Veřejnost je unavená a naštvaná na současné politické vedení konzervativců způsobem, který jsem za svůj život nezažil,“ podotýká Parker.

Opatrné sliby labouristů

Právě nepopularita konzervativců je podle něj největší výhodou pro labouristy. „Vedle konzervativců, kteří v posledních letech podléhali silné kritice, by si i napůl kompetentní vláda labouristů vedla lépe. Pokud lidé chtějí změnu, což tak podle průzkumů vypadá, labouristé jsou pro ně jedinou možností,“ objasňuje.

Kritice se však nevyhnuli ani labouristé. Šéf strany Keir Starmer byl opakovaně pranýřován za nekonzistentní postoje k řadě věcí, jako je například snížení školného a znárodnění podniků, které privatizovala konzervativní vláda v 80. a 90. letech.

Podle Parkera vzali labouristé zpátečku v bodech programu, které byly pro řadu voličů při minulých volbách neakceptovatelné.

„Volební sliby labouristů v roce 2019 byly vnímány jako příliš radikální. Labouristé tehdy slibovali například zkrácený pracovní týden a po volbách se tyto sliby interpretovali tak, že labouristům ubraly voliče,“ vysvětluje.

Dodává, že v těchto volbách zvolili labouristé mnohem centrističtější program, který je přijatelný pro voliče preferující politický střed. I to však má své důsledky.

„Levicovější voliči labouristů migrují k jiným stranám, například k Zeleným. Je to daň, kterou labouristé platí za to, že jsou na rozdíl od minulých voleb volitelnou stranou pro větší část voličů,“ říká Parker. 

Návrat po 14 letech

Labouristé vedli zemi naposledy v roce 2010 za vlády Gordona Browna, který v roce 2007 nahradil Tonyho Blaira. Ten držel premiérské křeslo celých deset let.

Třináctileté období vlády labouristické strany skončilo v květnu 2010, kdy se premiérem stal konzervativec David Cameron. Předpokládané vítězství v červencových volbách by tak pro labouristy znamenalo návrat do čela vlády po více než čtrnácti letech v opozici.

Jakými změnami si strana za poslední dekádu a půl prošla? Podle Parkera drží současní labouristé více pospolu. „Alespoň navenek není patrné, že by se strana nějak zásadně rozdělovala, což se nedá říci o labouristech za vlády Gordona Browna,“ srovnává.

„Současná labouristická strana je mnohem konzervativnější v sociálních tématech než tehdejší. Hodně se mluví o tom, že tzv. noví labouristé už nejsou levicovou stranou, že se blíží k politickému středu,“ líčí. 

Nová éra?

Podle něj však nepřinese vítězství labouristů žádné drastické změny. Mohlo by se ale podařit znovu znárodnit železnice a posílit vztahy s EU.

„Je velká pravděpodobnost, že se podaří znárodnit nebo částečně znárodnit železnice. Labouristé o tom dlouhodobě mluví a panuje na tom shoda napříč veřejností,“ popisuje. „V tomto ohledu si mohou labouristé dovolit být radikálnější,“ říká.

Dalším tématem bude podle Parkera hospodaření s vodou, protože vodohospodářské společnosti jsou v Anglii rovněž soukromé a konzervativci čelí kritice za problémy s odpadními vodami, které často končí v řekách.

„Nemyslím si však, že nastane nějaká velká vlna znárodňování. Kromě železnic a vodohospodářství si nedokážu představit, že by labouristická vláda měla podporu pro další zásahy,“ říká Parker.

V rámci zdravotnictví by naopak mohlo dojít ke zpoplatnění některých služeb. „Stínový ministr zdravotnictví za labouristy Wes Streeting naznačoval, že by částečná privatizace některých zdravotních služeb mohla pomoci vyřešit krizi ve zdravotnictví, aniž by se musely zvedat daně,“ říká Parker. 

Mezi další volební sliby Starmera patří zřízení státní energetické Great British Energy, posílení policejních hlídek s cílem zamezit výtržnictví a zvýšení počtu učitelů ve státních základních školách.

Utužení vztahů s EU

Výzvou bude také vyjednávání vztahů a obchodních podmínek s EU. Od referenda, kdy si Britové odhlasovali, že nechtějí být součástí EU, uplynulo osm let. Od té doby probíhají jednání o tom, jakou pozici bude Spojené království vůči EU zaujímat.

Z průzkumů vyplývá, že většina Britů odchodu z Unie lituje. „Nikdo asi neočekává, že by labouristická vláda usilovala o návrat do EU nebo do Evropského hospodářského prostoru, ale voliči přijímají, že Starmer bude chtít s EU blíže spolupracovat,“ vysvětluje Parker.

Starmer chce například podepsat novou dohodu s EU o potravinové bezpečnosti – takovou, která by zmírnila narušení obchodu, vyřešila otázku hranice v Severním Irsku a usnadnila život farmářům.

Podle Parkera se budou labouristé také snažit zlepšit pozici britských akademiků, aby měli znovu přístup k evropským vědeckým grantům a aby studenti vysokých škol v Británii mohli znovu využívat programy, jako je Erasmus.

„Britské univerzity čelí krizi částečně způsobenou drastickým úbytkem studentů ze zemí EU, kteří například u nás na univerzitě v Glasgow tvořili nejméně třetinu všech studujících. Teď je jich daleko méně, protože musí nově platit drahé školné. Labouristická vláda bude zcela jistě usilovat o posílení univerzit a návrat evropských studentů,“ uzavírá.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít