Chybí čtvrt miliardy, firma je v úpadku. České investice v Rusku bude řešit soud
Matěj Skalický mluví s Jakubem Mikelem z investigativní redakce ČRo
Jeseteři a trhaviny. Turecký konzul nalákal lidi na zajímavou investici do Ruska, zůstaly po ní milionové dluhy. Mluvit o tom nechce. Brzy začne insolvenční soud. Mohlo jít o zpronevěru, nebo je to jen obří obchodní selhání? To rozplétá Jakub Mikel z investigativní redakce ČRo.
Kredity:
Editace: Jan Beneš
Sound design: Damiana Smetanová
Rešerše: Miroslav Tomek
Podcast v textu: Tea Veseláková
Hudba: Martin Hůla
Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.
Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.
Přišel jsi na zdánlivě bizarní případ, ve kterém ale jde o velké peníze. Točí se to všechno kolem jednoho jména, kolem Martina Černouška.
Martin Černoušek je podnikatel, který má velmi bohaté zkušenosti z českého průmyslu. V minulosti řadu let působil ve vedení firmy Austin Detonator, která vyrábí rozbušky, a působil tam na vrcholných manažerských funkcích. Poté dělal třeba i ve stavební firmě PSG International, takže má za sebou bohatou historii, co se týče těchto zkušeností. V nějaké fázi života se evidentně rozhodl, že začne podnikat sám na sebe, když to tak řekneme, a v roce 2015 si založil společnost ExploR Capital. Kolem ní se točí celý příběh, o kterém si budeme vyprávět, protože to je společnost, která v průběhu let vybrala od různých větších či menších investorů, často od fyzických osob, ale i několika firem, desítky, stovky milionů korun. Martin Černoušek jim slíbil, že peníze zhodnotí a že je zhodnotí v Rusku. Ale jak jsme zjistili, tak ty projekty, které nasliboval, podle všeho nevyšly, a ti lidé o své peníze nejspíš definitivně přijdou.
Jak jsi na něj přišel? Jak jsi vůbec přišel na celý tento příběh?
Díky insolvenčnímu rejstříku, který v rámci své novinářské práce pravidelně kontroluji, projíždím každou akciovou firmu, společnost s ručením omezeným, která na sebe má podaný insolvenční návrh, protože často se za tím skrývají velmi pozoruhodné příběhy. A to je právě případ ExploR Capitalu. Na něj byl první insolvenční návrh podaný už v loni, tehdy ho soud z nějakých důvodů zamítl, ale navrhovatelé, tedy věřitelé ExploR Capitalu, což jsou ti bývalí investoři, to nevzdali a zkusili to znovu. Tentokrát už jim soud dal zapravdu a se společností běží insolvenční řízení, které se má na začátku července řešit už přímo u soudu jako fyzické jednání.
Ruské projekty
Takže je tu firma ExploR Capital, kterou vlastní Martin Černoušek.
Mluvil jsem o tom i s advokátem Radkem Vojtkem, který zastupuje část věřitelů, a ten hodnotí Černouškův přístup poměrně kriticky.
„Přímé komunikace s dlužníkem jsme se nedočkali ani po podání našeho insolvenčního návrhu. Prázdné sliby a úhybné manévry...“
Radek Vojtek, advokát (archiv Jakuba Mikela, ČRo, červen 2023)
Ta firma je v insolvenci a Martin Černoušek nasliboval svým věřitelům, že zhodnotí jejich investice v Rusku. Jsou to investice v řádech desítek, stovek milionů korun. Na co ty peníze přesně měly jít?
Martin Černoušek sliboval, že peníze využije spolu se svým ruským partnerem, Salimem Šaripovem, což je podnikatel z okolí Čeljabinsku. Plány společnosti ExploR Capital byly, že vybudují v areálu bývalé teplárny v Čeljabinsku farmu na chov jeseterů. To bylo někdy v roce 2017. I díky ruským zpravodajským zdrojům máme informace o tom, že projekt nakonec nevyšel, protože se ukázalo, že areál teplárny leží v blízkosti několika velkých průmyslových podniků a voda, ve které by jeseteři byli chováni, by mohla být kontaminovaná. Tím pádem ruské úřady nemohly povolit takový chov. Celý příběh jeseterů může působit trošičku bizarně. Souvisí to i s tím, že Černouškův ruský společník, pan Šaripov, se podle ruských zdrojů dlouhodobě věnoval průmyslu týkajícího se rybolovu nebo chování ryb. Jeseteři jsou z jejich pohledu výživné, zdravé ryby, které měly i řešit nějaký nedostatek potravin v regionu. Produkce, která měla být v řádech stovek tun ryb ročně, měla saturovat potřeby části místního obyvatelstva.
Takže nešlo o dovoz do České republiky?
Ne, mělo to fungovat primárně pro ruskou klientelu.
Pro lokální, tamější trh.
Přesně tak. Další přidaná hodnota toho je, že z jeseterů se dá pěstovat, chovat kaviár, který má na trhu také určitou hodnotu, takže ten podnikatelský plán nebyl nikterak hloupý, ale nevyšel, alespoň podle toho, co psala lokální média s ohledem na lokalitu, ve které se ho rozhodli uskutečnit. Podle toho, co jsme četli v zahraničních zdrojích, potom hledali ještě jinou lokalitu, ale zda se jim podařilo farmu spustit, není úplně jasné. Zmínky o ní už později nikde nebyly a vypadá to, že projekt spíše nevyšel. Samozřejmě hledali nějakou alternativu, protože evidentně do toho projektu nějaké peníze napumpovali, už jenom to, že získali areál bývalé teplárny. Místo toho pak chtěli vybudovat datová centra.
Když nevyšli jeseteři, tak vezmeme peníze a dáme je do datových center?
Dáme je do datových center, nějakých cloudů, do oboru IT.
Severy a úložiště.
Viděli v tom nějaký potenciál, ale podle toho, co jsme se dočetli, tak ani tento projekt nevyšel.
Zase někde v Čeljabinsku?
Mělo to být pořád na území té bývalé teplárny. Pořád se bavíme o jedné lokalitě, kterou nějakým způsobem evidentně koupili a vymýšleli, když to řekneme úplně lidově, co s tím.
Turecká linka
Máme tady sumu peněz, objekt v Čeljabinsku, tak tady pojďme něco vymyslet. Investorům bylo asi jedno, co to bude?
To je otázka. Když jsme se bavili s některými věřiteli, tak oni hodně spoléhali na dobrý kredit, který pan Černoušek tady v Česku má.
„Strčil jsem mu tam, nevím, asi dva miliony, úplně zbytečně. Byl jsem pořád ujišťovaný, že všechny peníze zaplatí. Zrovna jsem dostal z jiných dluhopisů peníze a známý mi říká, kam to chceš dát, a já říkám, víš co, básníš o Černouškovi, necháme to u Černouška. Měl jsem reference, že je to solidní chlap.“
Vilém K., věřitel Martina Černouška (archiv Jakuba Mikela, ČRo, červen 2023)
Měl za sebou kariéru toho vysoce postaveného manažera, navíc úspěšného. Co jsme ještě neřekli, v roce 2014 se Martin Černoušek stal honorárním konzulem Turecké republiky. Do úřadu ho uvedl přímo tehdejší turecký velvyslanec a na té akci nechyběl ani tehdejší jihomoravský hejtman Michal Hašek. Martin Černoušek měl v Brně dokonce kancelář honorárního konzula. Jenom pro vysvětlení, honorární konzul je taková čestná diplomatická funkce.
Nepředstavujme si velvyslance.
Není to kariérní diplomat, který by řešil vrcholnou politiku. Je to takový podpůrný človíček pro diplomatický sbor. Honorárního konzula dělá člověk ve svém rodném státě, ale vykonává tu práci pro cizí stát, který má třeba nějaké historické byznysové vztahy. V Česku máme dokonce dva honorární konzuly Turecka. Martin Černoušek byl, podle toho, co se tehdy psalo, určený pro Jihomoravský a Zlínský kraj, a pak byl ještě speciální honorární konzul pro Moravskoslezský kraj.
Ale Turecka, ne Ruska. Jak si to mám vysvětlit? Ptali jste se ho na to, jak to souvisí s byznysem v Rusku?
Zkoušel jsem pana Černouška požádat o rozhovor. Bydlí ve vesnici kousek od Zlína, má tam pěkný rodinný dům. Vypravil jsem se za ním v den, kdy měl soud původně projednávat insolvenční návrh na ExploR Capital. Pan Černoušek se asi tři dny před soudním jednáním omluvil z důvodu nemoci a vzhledem k tomu, že mi nereagoval na telefon, bylo vidět, že nekomunikuje ani s věřiteli, tak jsem se za ním vypravil domů. Využil jsem tento mírně konfrontačnější způsob komunikace.
Když to nešlo jinak, tak jak jinak se máš dobrat odpovědí.
Přesně tak. Jeho vyjádření bylo samozřejmě pro mnoho věcí klíčové, bylo by klíčové i pro věřitele, kteří čekají na vysvětlení toho, co s jejich penězi bude. Pan Černoušek mi otevřel, respektive já jsem stál u brány, on otevřel dveře, které byly několik metrů od ní, a řekl mi, že se k té věci nechci vyjadřovat, že z jeho pohledu nemá co komentovat. Zeptal se mě, jestli mu s tou situací mohu pomoci, což jsem samozřejmě řekl, že nemohu vzhledem k tomu, že to není má práce.
Martin Černoušk: „Nic, k čemu bych se chtěl vyjadřovat.“
Jakub Mikel: „Říkal jsem si, že by bylo zajímavé i ve vztahu k té investici, kterou jste chtěli realizovat v Rusku. Proč to nedopadlo?“
MČ: „Vy mi umíte pomoct to vyřešit?“
JM: „Neumím, ale...“
MČ: „Tak pak spolu neztrácejme čas.“
(archiv Jakuba Mikela, ČRo, 9. 6. 2023)
Ale chtěl jsem mu dát prostor, aby vyprávěl svoji verzi příběhu, co se stalo, kde došlo k problémům, jestli je to opravdu jenom neúspěšná investice, nebo jestli za tím byl třeba zlý záměr z jeho strany. To jsou všechno otázky, které by byly legitimní, ale na které pan Černoušek neodpověděl.
Jestli to chápu správně, u datových center nezůstalo, respektive ani ta nevyšla.
Ani datová centra nevyšla a máme poslední zprávu z konce loňského roku, kdy opět nějaké lokální ruské servery psaly, že areál té teplárny je na prodej za nějakých 250 milionů rublů, což když si představíme tehdejší kurz, když jsem se díval, tak to vycházelo na nějakých 90 milionů korun. Ale nevíme ani o tom, že by se tento prodej uskutečnil, ale i kdyby... Abych to ještě přiblížil, ExploR Capital v Rusku podnikal prostřednictvím společnosti Bionika, a právě té podle všeho patřil ten areál. Společnost Bionika by z toho možná získala nějaké peníze, ale je otázka, jestli je vůbec bylo možné z Ruska potom dostat zpátky do České republiky s ohledem na protiruské sankce a na to, jak probíhají nebo neprobíhají platební styky mezi oběma zeměmi.
Když jsi o tom psal na server iRozhlas, tak jsi do titulku napsal „jeseteři a trhaviny“. Trhaviny odkazují na minulost podnikání Martina Černouška?
Nikoliv. ExploR Capital má kromě firmy Bionika v Rusku podíl ještě v další společnosti RussVzryv. Opět je to projekt s panem Šaripovem a společnost měla v Rusku vybudovat továrnu, ve které se měly vyrábět emulzní trhaviny.
Co to je?
Není to TNT, psali dokonce v nějakých prospektech a mluvili o tom pro lokální média, že to jsou sofistikovanější druhy trhavin na nějaké trošičku jiné chemické bázi. Hlavní využití těchto trhavin mělo byt v průmyslu, v těžbě nerostných surovin. Slibovali si od toho poměrně vysokou produkci, mluvili o investicích v řádech miliard rublů, ale my opět nevíme, na kolik se projekt podařilo na území Ruska zrealizovat, ani nevíme, jaká část peněz vybraných v Česku do tohoto projektu tekla. Oficiálně se v Rusku zaštitují tím, že majitelem společnosti, která měla budovat areál na trhaviny, je německá společnost, která měla už historickou zkušenost s výrobou trhavin. Pan Šaripov, když jsem si četl jeho profily na ruských stránkách, je manažer, který působil v minulosti různě po světě, v Rakousku, čili tam nejspíš posbíral kontakty. Lze předpokládat, že tam někde se seznámili s panem Černouškem. Zaštítili se německou společností a německým know-how na výrobu emulzních trhavin, ale jak jsem říkal, nevíme, jestli ta továrna stojí. Ale opět, i s ohledem na to, v jakém odvětví podniká, vyrábí trhaviny, jejichž využití samozřejmě může být pro průmysl, ale s ohledem na ruskou invazi na Ukrajině lze důvodně předpokládat, že jejich využití může být různé. Takže si opět neumím představit, že by posílali peníze z takového byznysu nějakým způsobem do České republiky. Odpovídá tomu i postup nebo postoj soudce, který má případ insolvence ExploR Capitalu na starosti. V několika vyjádřeních zpochybňoval vůbec existenci závodů v Rusku a zároveň upozorňoval na to, že s ohledem na mezinárodní situaci by bylo velmi těžké pro ExploR Capital ty peníze, pokud nějaké ještě v Rusku zůstaly, dostat do Česka. Mluvili jsme s věřiteli a ti nám říkali, a to je zase zajímavá ruská linka, že pan Černoušek v nějaké fázi po vypuknutí konfliktu na Ukrajině přišel s nápadem, že by peníze z Ruska mohl vyvést prostřednictvím svých tureckých partnerů.
„Říkal (Martin Černoušek), že přes Turky to nějak přetáhne, že má kontakty, že by to nějakým způsobem přetáhl přes Turecko.“
Vilém K., věřitel Martina Černouška (archiv Jakuba Mikela, ČRo, červen 2023)
Konečně tady máme spojitost s jeho zaměstnáním jakožto tureckého konzula.
Byl to nějaký jeho plán, který ale podle toho, co vidíme, nevyšel, protože k věřitelům se peníze nedostaly, respektive možná mu to vyšlo, ale peníze se rozhodně k věřitelům nedostaly. Je to zajímavé i z pohledu mezinárodního, protože v médiích se objevovaly zmínky o tom, že Turecko od vypuknutí války na Ukrajině slouží jako jakýsi prostředník pro byznys mezi Evropou a Ruskem, ať už jde o přepravu komodit, které jsou často i pod sankčními seznamy.
Turecký a ruský prezident spolu mají takový zajímavý, komplikovaný, ale veskrze napůl přátelský, obchodně přátelský vztah.
Přesně, takže verze příběhu pana Černouška, že by se o to pokusil nebo že by to mohlo jít, samozřejmě mohla být nějakou snahou věřitele ukonejšit, že se ke svým penězům dostanou, ale na druhou stranu se zkušenostmi, které už byly novinářsky zmapované, víme, že nemusel mluvit úplně do větru. Každopádně, jak jsme říkali, tento pokus nevyšel, nebo minimálně se peníze k věřitelům nedostaly.
Ztracené peníze
O kolika penězích se bavíme?
Podle toho, co zatím víme, se bavíme o necelé čtvrt miliardě korun. Firma ExploR Capital podle vlastních prezentací, které představovala, financování probíhalo dvěma různými způsoby. Emitovali firemní dluhopisy za nějakých 170 milionů korun a další část peněz pochází z půjček, které firmě poskytly fyzické osoby nebo jiné společnosti, které v tom viděly prostor pro zhodnocení skrze úroky, které z těchto úvěrových smluv vycházejí. Další lehce bizarní střípek v celém tom příběhu je, že jedním z věřitelů společnosti ExploR Capital je i Slezská církev evangelická augsburského vyznání, které podle toho, co tvrdí samotný ExploR Capital v nějakém podaném návrhu na moratorium, firma dluží nějakých jeden a půl milionu korun. Pokoušeli jsme se i se zástupci té církve spojit, zeptat se, jak se vůbec dostali k takovému projektu...
Jestli věděli, že budou investovat do jeseterů a trhavin.
Asi to souvisí s nějakou snahou všech církví v Česku investovat peníze předtím, než skončí vypořádaní církevních restitucí. Viděli jsme to i na katolické církvi, která investovala a také v minulosti naletěla na některé dluhopisy. Zdá se, že toto se stalo i českým evangelíkům, kteří své peníze věnovali do tohoto projektu. Když jsme se dovolali na centrálu této církve, tak nás paní, nejspíš recepční, odkázala na e-mailovou komunikaci s jejich biskupem. Bohužel po několika dnech čekání se k nám jeho odpovědi nedostaly, takže nevíme jejich část příběhu. Ale lze předpokládat, že i v rámci běžícího insolvenčního řízení bude za jejich pohledávka přihlášena. Třeba se nějaký jejich zástupce potom objeví i na schůzi věřitelů a budeme se moct ještě dozvědět, jakým způsobem se ti lidé k celé investici a panu Černouškovi dostali. Když jsme mluvili s některými věřiteli, tak často říkali, že do toho projektu investovali na základě doporučení některých zprostředkovatelských společností, které tyto dluhopisy nabízely. V případě půjček předpokládám, že byly na bázi nějaké osobní známosti mezi panem Černouškem a těmi lidmi nebo zástupci společností, které půjčky poskytovaly.
Je třeba říci, že i pan Černoušek má sám na sebe podaný insolvenční návrh. Uvádí se v něm několik věřitelů, největším je podle všeho jeho někdejší přítel, který mu půjčil asi 15 milionů korun, které mu pan Černoušek nevrátil. Když jsem studoval jeho osobní insolvenci, tak z výměn, které tam probíhají, z argumentace pana Černouška a toho věřitele je vidět, že mezi nimi bylo nějaké přátelství, které na základě finančního neúspěchu ztroskotalo a jejich vztahy to velmi těžce poškodilo. Čili je tam i tento tragický lidský rozměr zničeného přátelství touto investicí
Podezírá policie Černouška a třeba jeho společníka nebo společníky, já nevím, třeba ze zpronevěry?
Zatím nemáme informace konkrétně o tom, že by běželo nějaké trestní řízení v té věci. Je to možné. Každopádně do samotného insolvenčního řízení se společností ExploR Capital vstoupilo státní zastupitelství, které na to má ze zákona nárok a vstupuje do podobných insolvencí z různých důvodů, jak nám i v e-mailové komunikaci vysvětlil mluvčí Krajského státního zastupitelství v Brně Hynek Olma. Nakolik je možné z tohoto příběhu udělat i trestní věc, to samozřejmě bude muset posoudit policie. Záleží i na tom, jestli někdo z věřitelů podal trestní oznámení. Myslím si, že se to můžeme ještě výhledově dozvědět na začátku července, kdy by mělo dojít k projednávání přímo u soudu v Brně.
Martin Černoušek nevysvětlil, kde ty peníze jsou? Protože se tu bavíme o bezmála čtvrtmiliardě korun, která měla jít na projekty v Rusku, které velmi pravděpodobně nebyly realizovány. Ty peníze někde být musí.
Jak říkám, s námi se nebavil, z těch nějakých jeho podání, která činil v rámci insolvence ExploR Capitalu, není úplně patrné, kde ty peníze jsou. Černoušek nabízí různá vysvětlení, proč projekty nevyšly, mimo jiné se odvolává na to, že pandemie COVID-19 zkomplikovala i v Rusku celkově přípravu jakýchkoliv projektů. Viděli jsme to i tady u nás, že byznys se načas zpomalil. Zkomplikovalo to i to, že on jako Čech nemohl do Ruska vycestovat, aby to řešil osobně, alespoň tedy tvrdí, že takový zájem měl, ale byl tam ještě problém s uznáváním vakcín a tak dále. Na covidovou krizi navázala pomalu plynule ruská invaze na Ukrajinu, ještě předtím, v mezičase, jsme stihli diplomatickou roztržku ohledně výbuchů ve Vrběticích, které výrazně narušily vztahy mezi Českem a Ruskem. To jsou všechno aspekty, které podle něj komplikovaly fungování těch projektů. Aspoň takto to vysvětluje českým věřitelům.
Spíš se chci dostat k tomu, jestli se tu bavíme o obchodním selhání gigantických rozměrů, anebo za tím je, a já vím, že to nemůžeme v tuto chvíli vědět, ale zda něco nenasvědčuje tomu, že zatím je i něco nekalého.
To, že nevíme, kde ty peníze skončily, a podle všeho to neví ani věřitelé, může nasvědčovat tomu, že v tom příběhu minimálně odpovědi na tyto otázky ještě chybí.
Dává to velký prostor k různým interpretacím.
Přesně tak. Je třeba říci, že nějaké peníze do toho projektu evidentně investoval i pan Černoušek jako fyzická osoba. Na druhou stranu nevíme, jestli použil své finance z minulosti, anebo jestli použil peníze, které měl od svého známého, který po něm vymáhá těch 15 milionů. Evidentně v Česku vysbíral velké množství peněz, které odvezl nebo poslal do Ruska na nějaké projekty.
No to je taky otázka.
To je samozřejmě otázka, kterou asi bude muset vyhodnotit insolvenční soud.
Dozvíme se to v červenci?
Myslím si, že v červenci se všechno ještě nedozvíme. Společnost ExploR Capital je v současné době v úpadku a v červenci se bude rozhodovat o tom, jakým způsobem se úpadek bude řešit. Jestli soudce rozhodne o konkurzu společnosti, jestli ji pošle do nějaké reorganizace, teoreticky možná ještě může úplně zamítnout insolvenční návrh, ale to nelze předpokládat, když už je to v této fázi. Upřímně si myslím, že společnost skončí v konkurzu, a v tu chvíli se začne pátrat po majetku, kterým by se uspokojovali věřitelé. Bude jmenován insolvenční správce a bude jeho úkolem spolu s insolvenčním soudem zajistit majetek, kterým by bylo možné věřitele uspokojit. V tu chvíli pan Černoušek bude muset vyložit karty na stůl a říct, z čeho tedy uhradí své závazky.
Související témata: Vinohradská 12, podcast, Jakub Mikel, investice, Rusko, Turecko