Větrní giganti na Tachovsku budí vášně. Do sporu s Bavorskem se vložil ministr Hladík

Tachov 14. října 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Kdy ses dozvěděl o tom, že na česko-německé hranici na Tachovsku mají vyrůst velké větrné elektrárny?
Poměrně pozdě. Ten proces běží už od roku 2020 a přesto, že tam znám různé starosty, tak jsem se to dozvěděl až v létě. To je asi dáno tím, že teprve v létě začali starostové dostávat z německé strany nějaké dokumenty. Po třech a půl letech různého vyjednávání se dostaly informace ke starostům, kteří o ně žádali.

Má to být celá větrná farma, jak se tomu říká, když těch větrníků je víc, nebo jaký je ten záměr?
Farma nebo větrný park, jak tomu chceš říkat. V této části Tachovska mají stát čtyři větrníky, což není žádný problém. V Německu je větrných elektráren na tisíce. Tady je ale problém ten, že jedna z těch turbín, ten jeden takzvaný větrník, má stát přímo na česko-německé hranici. To znamená, že se listy rotorů v podstatě dotýká hranice a samotný stožár stojí nějakých 150 metrů od hranice. Zástupcům obcí, a nejenom zástupcům obcí, ale třeba i Ministerstvu životního prostředí a vedoucímu CHKO Český les vadí, že to s nimi nikdo nekonzultoval a že jejich připomínky byly vypořádány po mnoha letech, jestli vůbec. Spíš říkají, že nebyly vypořádány.

Hlavní problém je ten, že na ty čtyři větrníky, které tam mají stát, by podle německých zákonů měla být vypracována EIA, to znamená posudek vlivu stavby na životní prostředí. Zkratka EIA už je myslím zažitá a každý ví, o co jde. Podle německých zákonů platí, že jakmile stavíte tři a více turbín na jednom místě, je to jeden větrný park, tak musíte EIA vypracovat. Jenže Němci to obešli tím způsobem, že projekt rozdělili na dva větrné parky po dvou turbínách. To znamená, už o EIA žádat nemuseli. A v tom je právě ten zakopaný pes.

Komu všemu se to nelíbí, už si trochu nastínil. Konkrétně se bavíme o jakých obcích? Jaká je přesná lokalita, kde mají ty větrníky vyrůst?
Když se podíváte na mapu, tak jde ta hranice severo-jižním směrem. Na východě leží Česká republika a je tam největší město Tachov. Na druhé straně je německá obec Barnau. Větrníky by měly stát několik set metrů od zaniklé obce Pavlův Studenec, kde dneska už nic není. Místní starostové předpokládali, že z toho bude místo se šetrnou turistikou. A to proto, že na české straně je Chráněná krajinná oblast Český les, která přímo naléhá na česko-německou hranici. Turisté, kteří znají Stezku Českem a chodí její jižní částí, to znamená jdou z Chebu do Znojma, tak přecházejí právě tudy přes bývalý Pavlův Studenec na Přimdu. Když to dopadne podle plánů německého investora , tak až tudy půjdou třeba za rok, za dva, tak budou procházet téměř pod rotory té největší turbíny, která bude mít výšku 183 metrů a tuším, že ty lopatky mají mít 130 metrů.

Jak si vysvětlují místní, že to s nimi nikdo neřešil? Chápu, že větrníky budou stát na německé straně, ale ty jsi říkal, že listy toho rotoru se dotýkají hranice ve vzdušném prostoru. A samozřejmě, když máš vedle sebe 180 metrů vysoký větrník, tak ho vidíš.
Odpor vznikl kvůli tomu, že to s nimi nikdo nekonzultoval. Tady je třeba říci, že jsem neslyšel od starostů ani třeba od ministra životního prostředí Petra Hladíka z KDU ČSL, že by byli proti větrným elektrárnám, tedy proti nějakému zdroji zelené energie. To ani náhodou. Jim vadí, že to s nimi nikdo neprobíral a že všechny informace dostali až letos v lednu.

Začali se pídit po dalších informacích, začali psát na všechny různé strany. Takovou jako vůdčí osobností toho, nechci říct odporu, ale on to vlastně svým způsobem nyní odpor je, protože jinou možnost nemají, je starostka obce Obora Dana Lesak. Je to nezávislá starostka, která je v zastupitelstvu za STAN. Je to žena, která v osmdesátých letech emigrovala do západního Německa, kde se vdala, její manžel je právník. Mluví plynně německy, zná německé reálie a celá situace jí přišla naprosto absurdní. Vysvětluje si to tím, že se jedná o aroganci ze strany Němců, kteří naprosto přehlížejí české zájmy.

Podobně ostře se vyjádřil i Petr Hladík, ministr životního prostředí.

Chápu dobře, že ty větrníky budou stát na německé straně a budou vybudovány tak, že ten investor, ta stavební firma, nemusela shánět posudek na životní prostředí EIA. Zároveň investor nemusel shánět ani žádost o povolení od chráněné krajinné oblasti na české straně, kde bez povolení nelze postavit nic moc.
Tam bez schválení CHKO nelze postavit posed ani seník. Existuje tam nějaký územní plán a s tím se vůbec nepočítá. Existují samozřejmě nějaké analýzy, které si německá strana, ten investor, nechala vypracovat. Jedná se o takový docela slušný štos papírů, ve kterém krajinní architekti posuzují, ale v podstatě jenom popisují, jak to tam vypadá. Připomínky přišly pouze z německé strany, česká strana investora vůbec nezajímá a tam nějaké připomínky vůbec nebyly brány v potaz. Mně ta analýza přišla chvílemi seriózní, ale chvílemi až docela vtipná. Například jsem se z ní dozvěděl, že v CHKO je kvůli ochraně přírody omezená turistika, takže nějaká větrná elektrárna už turistiku víc omezit nemůže. Nebo tam byl druhý argument, kterému se smáli zaměstnanci CHKO, nebo se mu spíš tak křivě usmívali, že je to oblast zalesněná a z lesa na ty větrníky neuvidíte. Ale to je spíše ta zábavnější část, když budeme vůbec mluvit o zábavě.

Celý problém má asi i finanční důvody, protože když v Německu stavíte větrnou elektrárnu, tak se musíte nějak domluvit s vlastníky pozemků a okolními obcemi a existují nějaké kompenzace podle toho, jak je ten větrník vysoký, jak daleko je od obce atd. Čili německé obce nějakou kompenzaci dostanou, kdežto Česko z toho nemá podle místních starostů vůbec nic. Starostka Lesak říká, že takhle ušetřili asi 250 tisíc eur.

Částka 250 tisíc eur, což je v přepočtu tuším něco kolem 5 milionů, není při výstavbě takhle velkého větrníku nějak zásadní, protože nová větrná elektrárna stojí v přepočtu zhruba kolem 170 milionů. Ale pořád jsou to peníze, které ten investor ušetří. Já jsem investorovi napsal, on mi na otázku financování vůbec neodpověděl. Jenom mi napsal, že se tam počítá s komunitní výstavbou. To je v Německu velice populární, že obce v jejichž katastru nebo na jejichž pozemcích větrníky rostou, tak se spojují do společných podniků nebo můžeme říkat komunitních družstev, aby z toho měly nějaké peníze. To funguje samozřejmě i v Česku. Kdybychom si vzali nějakou větrnou elektrárnu, třeba takové ty české průkopníky, což jsou Břežany na jižní Moravě, tak tam momentálně dostávají 150 000 Kč ročně. To samozřejmě není mnoho, ale je to na základě smlouvy, která vznikla před téměř 20 lety, když tam začaly ty větrníky růst. Dneska jich mají 5 a teď je plánují zbourat, protože po těch 20 letech už jejich životnost vypršela a budou žádat o nějakou větší kompenzaci. To je jenom příklad toho, že v obcích, kde větrníky jsou, dostávají majitelé pozemku, ty obce, kompenzace. Tady nic takového nehrozí a Češi, nebo ty české obce, nedostanou vůbec nic.

Česko už má vlastní zkušenost s výstavbou větrných elektráren. V některých obcích to řeší třeba místním referendem, jehož výsledek pak může být při větší účasti závazný. Ty ses dotazoval, jak moc by byli nakloněni místní z těch obcí tomu, aby tam něco takového stálo, kdyby to s nimi někdo řešil?
Vždycky se najde někdo, komu bude ta větrná elektrárna vadit, protože ji uvidí, bude mu vadit možný hluk. Ale tady není odpor proti tomu, aby tam stály větrné elektrárny.

I starostka Dana Lesak říká říká, proč to neposunou o dva, tři kilometry dál, proč je to v hraničním pásmu.

Navíc existovala taková dohoda mezi okresem a okresním městem Tirschenreuth a mezi Plzeňským krajem na tom, že v tom dvoukilometrovém pásmu se budou všechny výstavby konzultovat. A to nejenom větrných elektráren, ale i solárních elektráren. Ani toto nebylo z německé strany dodrženo.

Teď něco takového připravuje ministr Hladík, se kterým jsem o tom docela dlouho mluvil. Ten se jako momentálně jediný z české strany pokusí nějak zasáhnout.

Ne, že by snad volal po tom, aby výstavba byla zastavena, i když možné to tak je, ale spíš jde o to, aby se to znovu probralo. Ten spolek mezinárodních států, ta organizace, která zastřešuje a řeší EIA mezinárodně, se jmenuje OSPE. A má takovou schůzku, na kterou by chtěl tento bod přinést, aby se pokusil to povolení k výstavbě zvrátit, aby zkrátka proběhla EIA, nebo aby proběhly nějaké konzultace, které vezmou v potaz námitky z české strany.

Chápu to správně, že ministerstvo životního prostředí řeší, že to výrazně zasahuje do krajinného rázu a zvažuje, že podá na toho investora žalobu?
Ne. Alespoň z toho, co mi řekl ministr, ministerstvo rozhodně žalobu podávat nebude. Ale vlastně ani nemůže, protože to je správní žaloba, a správní žaloby mohou podávat pouze německé organizace, to znamená subjekty, které sídlí Německu. Čili vím, že tu žalobu podali tři subjekty, což jsou jednotlivci, je tam nějaký sedlák, nějaký rybář, protože jde o vodu, a ještě nějaký jeden subjekt. A potom tu žalobu podal Spolek na ochranu biodiverzity a přírody a druhů, kterému šéfuje Johannes Bradtka. To je spolek, který má 4000 členů, což není úplně malý spolek, a ti už žalobu podali, protože to rozhodnutí už bylo vydané během léta.

A v tu chvíli, když bylo to rozhodnutí vydané, se starostové všechno dozvěděli. Oni už měli něco dopředu, ale trvalo to. Ty informace jim přišly někdy v červenci, takže na nějaké rozhodování moc času neměli. Takže žalobu mohou podat jenom Němci, podali ji, ale ta žaloba nemá odkladný účinek.

Nebezpečný precedent?

Když jsem se ptal na zásah do krajinného rázu, je to poprvé, co se v té oblasti něco takového řeší?
Takový spor jsem nezaregistroval, protože na té německé straně, tady v západních Čechách, je těch větrníků docela dost, ale jsou všechny dál od hranice. Tady samozřejmě se ti obyvatelé, ale i nejmenovaní zástupci CHKO Český les bojí, že jakmile tady vznikne jeden větrník přímo na hranici, tak už nebude bránit nic tomu, aby takhle vznikaly další. Že zkrátka to budou ti investoři ignorovat a budou si to stavět tak, jak se jim, neříkám, že zlíbí, ale že dostanou povolení od těch svých úřadů. Protože bavorské ministerstvo životního prostředí moc dobře ví, že na tři větrníky je potřeba EIA a přesto přijali jaksi tu ideu, že jsou to dvě rozdělené větrné elektrárny. Kdyby tu ideu nepřijali, tak by musel investor EIA udělat.

V Česku máme s větrníky svou zkušenost, pár desítek jich tu stojí, a kdyby investoři nekonzultovali své záměry s místními, tak by z toho asi taky mohly být problémy, jako v tom případě na hranici Česka a Německa, ne?
Česká společnost pro větrnou energii vypracovala takové větrníkové desatero, kde radí investorům, obyvatelům, obcím, jak k tomu mají přistupovat, jak to mají konzultovat, co všechno potřebují. Je to docela dlouhý manuál, aby se předešlo všem možným problémům. A tady by možná stálo za to zmínit, že my se tady bavíme o větrnících v Německu a Německo je vlastně evropský lídr ve výstavby větrných elektráren a až do července tohoto roku měli investoři pro výstavbu zjednodušené podmínky. Takže i z tohoto důvodu si myslím, že Strauß & Niebauer toto udělal proto, že to měl jednodušší. A v Česku těch větrných elektráren zatím máme strašně málo, je jich zhruba dvě stě a vyrábí 1 % spotřeby energie v České republice. Kdežto třeba Německo vyrábí z větrné energie 31 %. Když bychom vzali naše okolní země, tak Polsko, o kterém se mluví jako o uhelné, zastaralé velmoci, tak v Polsku je to 13 %. V Rakousku dokonce 14 %. A v České republice 1 %. Čili my jsme v podstatě takoví trpaslíci, kteří to ještě neumějí, přestože třeba ministr Hladík říká, že jeho snahou je to a to a to, ale zatím to tak nevypadá podle toho, jak to u nás vypadá.

Představme si situaci, kdy je výstavba povolená, větrníky mají vzniknout, místní s tím úplně nesouhlasí, protože jim vadí, že to s nimi nikdo neřešil. Do toho bude chtít ministr životního prostředí řešit nějaký posudek v rámci mezinárodní EIA. Co ale budou dělat ti obyvatelé obcí, kteří s výstavbou nesouhlasí?
Alespoň slovy starostky Obory Dany Lesak podají nějakou stížnost k evropským soudům. Budou to hnát výš, ale jak říkám, nebude to mít žádný odkladný účinek. Investor, zástupce firmy Strauß & Niebauer mi napsal, že chtějí stavět příští rok. To znamená, že si počkají na rozhodnutí soudu. Podle Johannese Bradtky, což je šéf toho ochranářského spolku, soudy v těchto případech rozhodují velice rychle. Oni jeden soud, který se týkal větrníků, už v minulosti vyhráli a říkal mi, že to ty firmy vždycky radši vyslechnou, protože už se stalo, že soud výstavbu zakázal, museli ji zastavit a přišli o dost investic. Takže si počkají na vyrozumění soudu a potom budou řešit další.

To znamená, příští rok nebo do nějakých dvou let by na tom místě mohlo vzniknout kolik větrníků? Čtyři?
Jestliže soud žalobu zamítne, tak firma začne stavět na jaře roku 2025. A myslím si, že do konce roku budou mít ty větrníky postavené.

A ta základní, zásadní obava je, že jakmile vzniknou tyto, tak můžou podél hranice i v místech, kde žijí lidé, s nimiž se to nebude konzultovat, vzniknou větrníky další?
Ano, nebude to jistě přímo u nějaké vesnice. Musí, alespoň doufám, dodržovat nějakou vzdálenost od nejbližšího sídliště, od nejbližší zástavby. Ale když vznikne větrník přímo na hranici, tak investorům asi nebude nic bránit, aby takhle pokračovali, protože si budou vědomi toho, že je nikdo nemusí zastavit. Zvlášť, když to budou třeba jenom dva vedle sebe, které nebudou potřebovat EIA.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: archiv Ľubomíra Smatany.