Post Bellum natáčí vzpomínky lidí na Hlučínsku. Muži tam museli k wehrmachtu
Tým ze sdružení Post Bellum dokumentuje vzpomínky pamětníků z Hlučínska. Místo obvyklého diktafonu si teď jejich výpovědi natáčí na kameru. Kameramani používají speciální systém, díky kterému se zpovídaní lidé nedívají do objektivu, ale do tváře dokumentaristy. Vzpomínky pamětníků z tohoto regionu jsou výjimečné mimo jiné tím, že oblast byla za války připojená k Německu a muži museli rukovat k wehrmachtu.
Ludgarda Plačková je z Hati a má osmdesát sedm roků. I když celý život žije na jednom místě, státní příslušnost se jí změnila několikrát.
„Narodila jsem se za republiky, v roce 29. V roce 38 jsme přišli k Německu a po 45. Jsme zase přešli k Česku. Kde jsem se narodila, tam žiji dodnes. Tam jsem prožívala špatné i zlé věci,“ říká paní Ludgarda.
Na natáčení týmu Post Bellum se na Hlučínsko vydala podívat také redaktorka Petra Sasínová
Post Bellum zaznamenává vzpomínky lidí na významné události 20. století. Na Hlučínsku si nyní vybralo asi deset starých pamětníků. Vyprávějí mimo jiné o letech, kdy patřili k hitlerovskému Německu.
Podle ředitele sdružení Mikuláše Kroupy jsou jejich výpovědi mimořádně cenné. „Jsou výjimeční, mohou podat trochu jiný pohled na 20. století.“
Pamětníci se střídají v mobilním studiu v Muzeu Hlučínska. Při rozhovoru sedí ve speciálním stanu, ve kterém jsou schované dvě kamery.
„Hlavní centrální kamera natáčí přes polopropustné zrcadlo. Pamětník vidí toho, kdo s ním vede rozhovor. Většina lidí je z toho na začátku trochu rozpačitá, ale když se posadí, soustředí se, úplně zapomenou okolí vnímat. A o to nám šlo,“ dodává kameraman Robert Portl.
Natočená videa budou zveřejněna na portálu Post Bella Paměť národa.
