Kauza Bohemia Energy: Jsme svědky bezradnosti státu, říká reportérka Klímová

Jano, od vypuknutí krize s Bohemia Energy uplynul měsíc. Víme, že statisíce bývalých klientů jsou v tuto chvíli stále v nejistotě. Minulý týden, v pondělí, jsme měli možnost poprvé slyšet vysvětlení majitele Bohemia Energy pana Písaříka, který mluvil o tom, co se z jeho pohledu všechno stalo. Když se s měsíčním odstupem díváš na to, co se všechno stalo, jak dobře nebo špatně zvládnutá ta krize je? Co jsme se za měsíc o českém energetickém trhu a o jeho připravenosti a připravenosti jednotlivých aktérů na tuto situaci dozvěděli?
Dozvěděli jsme se o energetickém trhu, že je absolutně nedostatečná regulace právě pro případy, které se stanou strašně málokdy, ale když se stanou, tak je to hrozný průšvih. Toho jsme teď svědky. Na to legislativa není připravená. Připravená by ale být měla, protože jestliže je volný trh s komoditou, jako je elektřina a plyn, což jsou v podstatě dnes základní životní potřeby, tak by určitě legislativa měla být přísnější, přísnější by měla být i kontrola.

Myslím si, nejen já, ale i spousta lidí, kteří se tím opravdu zabývají, že Energetický regulační úřad sám o sobě mohl v kontrolách být přísnější, i když má pravdu v tom, že se nemůže moc opřít v řešení o legislativu, ale kontrolovat, zveřejňovat věci mohl určitě více. Pak jsme také samozřejmě svědky bezradnosti státu, který se snaží jen zpětně hasit požár, který vznikl. Můžeme vidět, že to zřejmě u nás bude stát stát strašných peněz. Na rozdíl třeba od okolních zemí, kde možná náklady tak velké nebudou právě proto, že tam regulace funguje lépe.

Nad všemi těmi aspekty se zastavíme. Možná tě na úvod poprosím, jestli máme k dispozici čísla, kolik lidí v tuto chvíli v důsledku pádu Bohemia Energy čelí nejistotě? V jakých podmínkách bývalí klienti jsou? Kolik jich je?
Pokud jde o Bohemia Energy, tak sama firma uváděla, že má asi 900 000 odběrných míst, kde některá místa jsou pro elektřinu, některá pro plyn. Takže někteří zákazníci mají dvě odběrná místa. Čili nejde říct, že by to bylo 900 000 lidí nebo domácností, ale odhad je, že je to určitě třeba kolem 700 000 jen u Bohemia Energy. Další desítky tisíc domácností zůstaly na holičkách po dalších firmách, které ukončily činnost, protože to nebyla jen Bohemia Energy.

Takže můžeme říct, že se to může týkat třeba 750 až 800 000 domácností. V každé domácností žijí v Česku v průměru asi tři lidi, dejme tomu. Takže když si to vynásobíme, tak jsme kolem dvou milionů, kteří mohou prožívat třeba nějaký stres.

Před týdnem jsme se poprvé slyšeli veřejné vystoupení majitele, respektive spolumajitele skupiny Bohemia Energy, Jiřího Písaříka, který skupinu vlastní společně se svou manželkou Hanou. Vysvětlil srozumitelně příčiny konce své firmy?
Vysvětlil srozumitelně, kdo všechno za to může kromě něj…

Na mě to působilo tak, že především litoval sám sebe, jak se mu nepovedl byznys, který budoval 16 let…

…což je na jednu stranu samozřejmě pochopitelné, ale prostě to teď není ta podstata, co se děje. Je potřeba říct, že Jiří Písařík s manželkou ten byznys podcenili, nezvládli ho, začali řešit celý problém pozdě. Samozřejmě v prostředí, které jim to umožnilo…

Vysvětlení, že ho vlastně zařízly banky, když to řeknu lidově, protože mu nepůjčily další peníze, a oni jsou viníci, tak to je samozřejmě směšné, protože v této situaci samozřejmě každý chrání svoje riziko a bankám se asi nedá divit, že mu nepůjčily další peníze.

Na tiskové konferenci působil velmi zlomeným dojmem, čehož si všímala rozsáhle média, analytici, komentátoři. Ty jsi se s ním mnohokrát setkala jako reportérka, analytička. Působilo to na tebe důvěryhodně? Když si s ním mluvila v situacích předtím, během velkých úspěchů jeho podnikání, působil jako někdo, kdo si byl vědom i odpovědnosti za 900 000 odběrných míst, když to tak řeknu, a možná mnohem více lidí?
S kolegou jsme napsali, že Jiří Písařík byl velký hráč a myslím si, že to platilo nejen o jeho povaze, i o jeho vystupování.

On se do takto tíživé situace nikdy nedostal. Samozřejmě měl různé problémy, když nabírali zákazníky právě prostřednictvím podomních prodejů, kdy si lidé potom stěžovali na praktiky některých prodejců a potom si ale stěžovali třeba i na některé věci ve smlouvách, které se jim nelíbily, jako velké sankční poplatky, když od nich chcete odejít, to bylo už v předchozích letech.

Vždy na to měl nějaké vysvětlení, že za to nemůže.

Vždycky za to mohli podomní prodejci nebo to byla nějaká situace vynucená trhem, takže dokázal nějak proplouvat, vždy najít důvod někde kolem sebe. Ale na druhou stranu jsme v Čechách zažili opravdu bezskrupulózní podnikatele, kteří se fotili v Karibiku, vyváděli tam svoje peníze a firmy, ověšeni zlatými řetězy. Toto není případ Jiřího Písaříka. To, že je mu do breku, já mu to věřím, to je pravda, ale v této situaci to prostě nestačí.

Z druhé strany, když se díváš vůbec na působení společnosti Bohemia Energy, která vtrhla na energetický trh před 16 lety a potom se stala i největším alternativním dodavatelem energií v Česku i na Slovensku, dá se zpětně hodnotit, jak – čistě existence firmy – změnila energetický trh, co přinesla třeba i pozitivního? Negativa vidíme.
Jiří Písařík má v jedné věci určitě pravdu, a to je, že přispěl k rozhýbání trhu. To je úplně nepochybné, protože velcí hráči, jako je ČEZ, Innogy, E.ON, tak samozřejmě měli obrovskou výhodu na trhu. Je to trošku jako situace v mobilním internetu, kdy alternativní hráči, kteří nemají velké elektrárny, nemají sítě, ale chtějí obchodovat na trhu, tak se samozřejmě nedokáží cenově dostat na úroveň velkých kolosů. Podobná byla situace v energetice.

Jiří Písařík se rozhodl, že velikost přetlačí určitou agresivní metodou nabírání malých hráčů a také riskováním, tím, že jim prostě nabídne lepší cenu. Říkal, že vždy bude níž než velcí hráči. Dost dlouho se mu to dařilo, protože ceny elektřiny a obecně energií po ekonomické krizi v roce 2008 převážně až na nějaké výkyvy klesaly nebo se pohybovaly v nějaké rovné křivce. Na takovém trhu rizikové investice – že někomu slíbíte nějakou cenu a pak spekulujete na trhu, někdy to nakoupíte trochu dráž, ale pak zase trochu levněji a marže vám umožní, aby vám to pořád vycházelo – to samozřejmě skončilo v roce 2021, v letošním roce.

Když se podíváte na křivku, jak se vyvíjela cena elektřiny, tak někdy od června, července se to úplně utrhlo a jelo to nahoru a to už se samozřejmě nedalo zvládnout. Ale do té doby, dokud trh byl cenově celkem klidný, tak určitě Jiří Písařík přispěl k tomu, že rozpohyboval konkurenci. Na tiskové konferenci to vyčíslil, že lidem ušetřil šest miliard korun na levnějších cenách. Nevím, co bral jako srovnávací hodnotu, ale klidně to tak může být. Ale to neznamená, že tím je všechno odpuštěno, protože od toho prostě konkurence je. Spousta lidí teď o peníze, které s ním ušetřili třeba za deset let, přijdou za dva měsíce.

Vysvětlil pan Písařík přijatelně, jakým způsobem firma skončila? Protože neskončila v insolvenci, což by – jak tvrdí – mělo pro klienty ještě bolestnější důsledky. Má v tomto ohledu pravdu?
Tím, že nedodával elektřinu za vysoké ceny, za které by ji teď musel nakupovat, tak samozřejmě nějaké peníze ušetřil. Ale takto to nemělo fungovat. Protože měl smlouvy na fixované ceny, takže lidé předpokládali, že jim elektřinu zajistil. Takže pokud začal nakupovat elektřinu na podzim, kdy samozřejmě roste spotřeba, tak to je chyba.

Samozřejmě nějakou elektřinu nakoupenou na kontraktech měl. Když je teď prodá, protože ji nemá komu dodávat, tak na nich vydělá. Slibuje, že peníze použije na to, aby lidem vrátil nějaké přeplatky, které tam mají za celý rok, kdy si je tam vlastně na zálohách naspořili – protože v létě netopíte, čili máte nižší spotřebu. Takže asi v tomto ohledu má pravdu, že si vlastně ušetřil peníze, o které by přišel na dodávkách během pár měsíců. Ty teď bude postupně vracet.

Ale abychom věděli, jestli je to fér – tak nevíme, kolik peněz opravdu má a jestli mu to bude stačit na vyplacení všech záloh.

Protože jestli ano, tak to bylo lepší pro spotřebitele, pro jeho klienty. Ale jestli ne, tak kdo potom dostane a kdo nedostane? Pak by samozřejmě bylo férovější, aby vyhlásil bankrot. Protože v tu chvíli je majetek ochráněný, nemůže nikam odplynout a bude se rozdělovat spravedlivě podle insolvenčního zákona mezi všechny věřitele. Ale to zatím nevíme. Dá se předpokládat, že někdo na něj třeba insolvenci podá, ale je otázka, jak to bude dokazovat a jak to soud bude řešit.

V tuto chvíli, když se díváme na jednání pana Písaříka, tak víme, že to rozproudilo celou řadu kroků, ale existuje nějaké podezření, že by se choval nelegálně nebo v rozporu se zákonem? Nebo se tu pohybujeme jen v rovině toho, co je, řekněme etické a co je neetické vůči zákazníkům a tak velkému množství zákazníků?
Jsou názory, že některé kroky byly nelegální. Tyto názory má například vláda, která podala trestní oznámení, která si myslí, že Jiří Písařík a jeho firma postupovali podvodným způsobem.

Podvod měl spočívat v tom, že uzavírali smlouvy na fixovanou cenu, na nějaké dlouhodobé období a ve skutečnosti neměli zajištěnou komoditu, aby byli schopni dostát závazkům. Takto stejně to naznačoval i Energetický regulační úřad, že teď dělá prověrku a že také zvažuje podání trestního oznámení. Tam tedy nevíme zatím žádný výsledek, ale i Energetický regulační úřad právě viděl v tomto možné porušení zákona.

Je to samozřejmě otázka, protože druhý názor je, že sice měl uzavřené smlouvy na fixovanou cenu nebo na nějaké dlouhé období, ale v momentě, kdy se rozhodnete, že ukončíte podnikání, vrátíte licenci na obchodování s elektřinou a plynem Energetickému regulačnímu úřadu, tak smlouvu prostě ani nemůžete plnit. Takže je otázka, jak se na to případně policie nebo soudy budou dívat, co se v té firmě vlastně stalo.

Takže to potom bude stejně otázka nějaké právní interpretace toho, co mohl nebo nemohl pan Písařík udělat?
Myslím si, že jo.

Na jakou pomoc v tuto chvíli dosahují lidé, kteří mají největší problémy? Co v tuto chvíli pro ně dělá stát? Teď už navazuju na to, o čem jsme mluvili v úvodu, jak pomáhá lidem, kteří situaci nezavinili a teď nevědí, jak ji řešit?
Slyšeli jsme mnoho slov… i pár činů.

Ale když se podívám zpětně na to, co se zatím strany státu stalo, tak bych řekla, že asi klíčový krok je opravdu zastropování záloh od dodavatele poslední instance. Protože to je okamžitá pomoc, protože vy prostě teď musíte vyndat z peněženky, z účtu strašné částky, třeba i desetitisícové a zaplatit to. Takže v momentě, kdy se vám toto sníží na polovinu, tak vám to okamžitě uleví. To si myslím, že je klíčové.

Samozřejmě tam potom bude důležitý krok B, protože to je na listopad a na prosinec, takže je potřeba do té doby vymyslet nějaký systém, aby v lednu nedošlo k nárazu, že teď máte poloviční zálohu, ale v lednu budete muset doplatit zbytek – vlastně strašný ranec peněz najednou, kdy se to jen odloží. Ale teď v tuto chvíli to podle mě pomáhá.

Určitě nějak pomůže i snížení DPH na listopad a prosinec, kde se to prostě musí dříve nebo později projevit, buď v zálohách nebo ve vyúčtování. Úplně poslední místo pro mě v žebříčku pomoci mají výzvy, aby si lidé žádali o příspěvek na bydlení. To je prostě úplně UFO, pasé. Myslím si, že i ministryně práce, paní Maláčová, říkala, že jim zatím přišlo 150 žádostí.

Bavíme se pomalu o milionu domácností. Protože je to prostě strašně složité, musíte dokazovat celý svůj majetek atd. V této věci ministerstvo práce připravuje nějakou okamžitou dávku pomoci, ale to si myslím, že zatím také nefunguje.

Zdá se, že ale stát opravdu na tu situaci nebyl připravený, přestože některé mechanismy ale existují. Existuje institut dodavatele poslední instance atd. Tak jak je možné, že situace propadla takovým sítem, že to došlo do této fáze?
Institut dodavatele poslední instance sice existuje v zákoně, ale vlastně je tam popsaný velmi stručně. Že v momentě, kdy vám dodavatel ukončí dodávku, tak si vás přebere tadyten dodavatel. Je tam upravena doba, že vám může dodávat maximálně půl roku. Do té doby si musíte najít někoho jiného. Ale z pohledu cenové regulace, u nás to není nijak řešeno. U nás je trh opravdu úplně volný. Což je na jednu stranu asi fajn, ale na druhou stranu, když to dojde do takovéto situace, tak spotřebitel nemá skoro žádnou ochranu.

Byť Energetický regulační úřad má celé oddělení ochrany spotřebitele, ale jeho nástroje jsou, jak se ukazuje, v těchto opravdu kritických situacích strašně slabé. Lze vidět srovnání třeba s jinými zeměmi okolo nás. Zatímco u nás lidem, kteří se dostali do potíží ne kvůli sobě, ale kvůli tomu, že zkrachoval nebo prostě ukončil podnikání velký dodavatel a další, tak jim vzrostly náklady z týdne na týden, z měsíce na měsíc třeba o 300 procent, tak v sousedním Slovensku to je řádově dejme tomu třeba procento. Ve Velké Británii maximálně 30 procent. Tady prostě něco není v pořádku, to je jasné.

Případ Slovenska se vyloženě nabízí, protože firma Bohemia Energy tam působila také a dopady…
Také tam byla velký dodavatel.

Tak. A dopady jsou tam mnohem nižší. Tak je to právě tím, jak funguje institut dodavatele poslední instance?
Nejsem znalec slovenského trhu. Ale pokud vím, tak na Slovensku mají regulovanou cenu, mají tam určitý strop pro cenu elektřiny pro maloodběratele, právě pro domácnosti. A dodavatel poslední instance je pod vlivem státu a má určený strop.

Čili se tam neděje to, co se děje u nás. A to je, že vlastně platíte ceny na burze, vezměte si domácnost českého penzisty s penzí 10 000 korun, který má platit za dodávku elektřiny, bez které v podstatě nemůže existovat, podle pohybu světových burz. To je prostě úplné UFO.

Už padlo, že vláda na Jiřího Písaříka podala trestní oznámení a že se chce domáhat zřejmě nějaké finanční náhrady. Souběžně s tím se asi dá čekat, že se i postižení klienti budou chtít svých nároků domáhat soudně a žádat odškodné. Objevily se informace o možných hromadných žalobách. Jak osvědčený nebo funkční je tento institut v Česku?
Zaprvé je to běh na dlouhou trať domáhat se – obzvlášť u českých soudů – nějaké náhrady škody. Druhá věc je, že institut hromadné žaloby pořád není v české legislativě zakotven. Takže to probíhá tak, že většinou nějaká právní kancelář vyhlásí, že se tím nějakým problémem bude zabývat.

Ať to byly dříve bankovní poplatky, teď jsou to odběratelé energií. Shromažďuje jejich nároky, dejme tomu na náhradu škody, které se ale musí nějak vyčíslit, o kolik ukončením dodávky mohli přijít, což vůbec nebude snadné. Musí se to vyčíslit u každého klienta zvlášť a musí se to na soud podat za každého klienta. Je potom na soudci, jestli to sloučí dohromady pod jeden případ nebo ne. Ale než se takto rozhodne, tak musíte za každého složit poplatek, který se odvíjí od výše nároku. Takže to ani není levná záležitost jenom to podat. 

Jak se podle tebe bude situace teď vyvíjet dál? Rozumím tomu, že je asi těžké leccos odhadovat z různých kroků, ale na co se máme připravit v příštích měsících?
Byla bych hrozně ráda, kdybychom se mohli připravit na to, že se změní legislativa. Institut dodavatele poslední instance a jeho fungování se opravdu vyprecizuje, aby – kdyby znovu došlo k takovéto situaci – se nemohlo stát to, co se stalo. Aby vlastně i v průběhu fungování obchodníků na energetickém trhu byla větší možnost je kontrolovat, aby museli dokládat, jak mají finančně zajištěné dodávky, jestli mají nakoupeno dost elektřiny.

Ukazuje se, že toto je opravdu klíčové a že není možné to nechat napospas trhu. Protože proti firmám stojí opravdu jednotliví zákazníci, kteří jsou v situaci, že to nejsou schopni sami řešit. Stát musí být od toho, aby jim pomohl takovou situaci ochránit, když se fakt jedná o komoditu, jako je elektřina. Když nebudete mít mobilní data v mobilu, je to sice špatné, ale dokážete bez toho žít. Dojdete si někam na „wifinu“ do kavárny. Ale bez dodávky elektřiny a plynu to prostě nejde.

Když se s perspektivou měsíce díváš na celý řetězec událostí a řetězec institucí, které jsou do všeho zapojené, vidíš odpověď na to, kde přišlo hlavní selhání? Dá se to vůbec takto jednoduše říct?
Myslím si, že je to takový řetězec kroků. Určitě můžeme říct, že Energetický regulační úřad měl na situaci upozornit dříve. Mně to hrozně připomíná situaci, ve které jsme byli v roce 2009-2010, kdy se blížil solární boom, kdy jsme všichni viděli, že je obrovská dotace solární elektřiny, která vychází už z nereálných cen technologie, které padaly strmě dolů. Ani Energetický regulační úřad neinicioval – nemohl to zastavit, ale mohl to iniciovat – změnu v dostatečném předstihu.

Zákonodárci neudělali nic, ministerstvo průmyslu a obchodu neudělalo nic. Takže to došlo do situace, kdy se to zabetonovalo a dodnes platíme ze státních peněz desítky miliard na solární energii, které jsou zbytečné. Mně přijde, že situace se přesně opakuje. Že jeden spoléhá na druhého nebo že dokud se nic neděje, vidíme, že nám ceny rostou nahoru, ale možná, že to nějak dopadne. Takže určitě si myslím, že zaspal parlament, zaspalo ministerstvo průmyslu a obchodu, Energetický regulační úřad.