Na trhu se objevila další falza obrazů Pravoslava Kotíka
Američan žijící v Praze narazil na další falza vyhledáváného malíře Pravoslava Kotíka. Sedm obrazů koupil od Jaroslava Fröhlicha, o kterého se v minulosti zajímala policie právě v souvislosti s prodejem podezřelých obrazů. Českému rozhlasu se navíc podařilo najít dokument, jenž by mohl osvětlit, které z Kotíkových obrazů od rodiny Fröhlichů jsou falešné a které ne.
Letní tábor, Setkání, Jugoslávie nebo Zima. Málokoho by napadlo, že tato díla Pravoslav Kotík zřejmě nikdy nenamaloval.
Netušil to i Američan Barry Hirsch, a tak celkem sedm obrazů tohoto malíře koupil za 1,8 milionu korun.
Pan Hirsch si obrazy kupoval od Jaroslava Fröhlicha mladšího. Zní to neuvěřitelně, ale pořídil si je bez smlouvy a bez znaleckých posudků. Říká, že důvěřoval jisté Martině Štěrbové, která ho s Fröhlichem seznámila:
„Mým kontaktem byla Martina a té jsem věřil. Ptal jsem se, jestli k těm obrazům existuje nějaká dokumentace, ale ona říkala, že by to trvalo všecko hrozně dlouho a že jsou pravé.“
Případem falešných obrazů Pravoslava Kotíka se zabýval redaktor Radiožurnálu Petr Sehnoutka
Důvěřovat této ženě bylo přinejmenším hodně naivní. V té době ji vyhodili z práce v galerii, kde pracovala jako asistentka. Mimo jiné totiž galeristovi ukradla seznam sběratelů umění, které pak s panem Fröhlichem kontaktovali.
Jedním z nich byl právě Američan Hirsch. Ten také necelou polovinu peněz za obrazy poslal na účet právě Martiny Štěrbové. Získat její vyjádření se nepodařilo, i když se ji Český rozhlas snažil sehnat v místě bydliště. Ven vyšla jen její matka.
„Když potom vznikly nějaký ty problémy s panem Fröhlichem, tak ona potom s těmi lidmi přestala. No jako zlikvidovala úplně všechno,“ řekla Českému rozhlasu matka Martiny Štěrbové. Na dotaz, kdy její dcera přijde, odpověděla: „Nemám zdání. Já myslím, že vám určitě odepíše. Buď vám odepíše, nebo vám zavolá.“
Štěrbová neodepsala ani nezavolala do dnešního dne. Jaroslav Fröhlich se s Českým rozhlasem také odmítl sejít osobně, ale aspoň odpověděl e-mailem.
„Samozřejmě jsem byl vždy a do dnešní doby jsem přesvědčen o tom, že předmětná díla byla originály. Dnes po již tak dlouhé době se lze těžko vyjadřovat k tomu, zda díla jsou, či nejsou originály, zvláště pak když zcela jednoznačně nelze prokázat totožnost obrazů tenkrát zaslaných panu Hirschovi s obrazy, které předkládá v současné době,“ napsal Fröhlich.
Podvrh potvrdila Národní galerie
Jenže minimálně jeden obraz originálem není. Minulý měsíc totiž Barry Hirsch dílo s názvem Letní tábor vzal a odnesl ho na expertizu do Národní galerie. Tam mu řekli, že obraz nemůže být od Pravoslava Kotíka, protože byl namalován teprve nedávno, a že jde o jasné falzum.
Že v pořádku zřejmě nebudou ani ostatní obrazy, se domnívá i malířův vnuk, architekt Martin Kotík. „Z určitých indicií na těch obrazech, z určitého mého cítění a znalosti bych byl u některých obrazů z devadesáti procent přesvědčen, že jde o falza, ať už námětem, ať už způsobem kresby, barvami z té doby a velikostí,“ míní Kotík.
Jaroslav Fröhlich přitom neměl žádnou galerii. S obrazy buď objížděl potencionální kupce, nebo klienty vozil přímo za obrazy, tak jako v případě pana Hirsche.
„Pan Fröhlich a Martina mě vyzvedli před hotelem a odvezli mě do domu pana Fröhlicha. Bylo tam spousta obrazů na stěně i v řadě na zemi. A já jsem si vybral obrazy, které se mi líbily, a pak už se jednalo o ceně,“ popisuje Hirsch.
Na to, že obrazy koupené od Jaroslava Fröhlicha jsou falza, už existuje několik znaleckých posudků. Fröhlich ale v e-mailu pro Český rozhlas tvrdí, že to není možné.
„Já jsem vědomě s žádným podvrhem nikdy nedisponoval. Pokud jsem sám za sebe někdy nějaké umělecké dílo prodával, vždy jsem se jej snažil opatřit znaleckým posudkem znalce renomovaného na příslušného autora,“ píše Fröhlich.
Čtyři roky za zbití galeristy
O Jaroslava Fröhlicha se kvůli falzům zajímali i policisté, šetření ale loni nakonec odložili. Nic proti němu neměli ani celníci, kteří ho ve Francii chytili v autě plném padělaných obrazů.
Fröhlich ale kvůli čachrům s obrazy seděl ve vězení. Od staršího sběratele z Moravy si totiž nejprve půjčil obrazy, že mu je bude v Praze vystavovat. Když se však po nějaké době nic nedělo a sběratel chtěl obrazy vrátit, Jaroslav Fröhlich ho zbil. Za ublížení na zdraví dostal čtyři roky.
To, že Fröhlich nepůsobí jako milius, tvrdí i Barry Hirsch: „Vyzvedli mě ve velkém černém BMW. Působil na mě spíš mafiánsky než jako muž určité úrovně.“
Prodávali víc, než mohli získat
Fröhlichovi dříve patřili k rodině kolotočářů. Jaroslav Fröhlich starší taxikařil, a protože často vozil dceru malíře Pravoslava Kotíka Zuzanu Tobolkovou, získal její důvěru a postupně od ní koupil nebo dostal na stovku malířových obrazů.
Radiožurnál získal smlouvu mezi Zuzanou Tobolkovou a Jaroslavem Fröhlichem. V této smlouvě, notářsky ověřené krátce před smrtí Tobolkové, je vyjmenována necelá stovka obrazů, které malířova dcera Fröhlichovi prodala nebo darovala.
Dokument tak nasvědčuje tomu, že ani jedno z děl, které pan Hirsch koupil, není pravé. To, že Fröhlichovi prodávají více obrazů, než mohli získat, potvrzuje i malířův vnuk Martin Kotík:
„Pokud vím, tak se objevily minimálně dvě stovky obrazů v rámci rodiny Fröhlichů. Mimo seznam, který byl z roku 1996, neměl šanci získat tu stovku nebo dvě stě obrazů navíc.“
Dokument může objasnit i další spory
Tento dokument může vnést jasno i do dalších sporů kolem falz Pravoslava Kotíka, třeba do kauzy ekonoma Jiřího Schwarze. Ten koupil dva totožné obrazy Pravoslava Kotíka. První obraz s názvem Toaleta ho stál 170.000.
V jiné aukci ale koupil olejomalbu, tedy skutečně pravý obraz, s názvem Účes za tři čtvrtě milionu korun. Oba obrazy přitom mají pocházet od rodiny Fröhlichů. Pravost prvního obrazu zpochybňuje nejen posudek Národní galerie, ale i znalecký posudek kriminalistického ústavu.
Přestože z posudků plyne, že jde o přemalovaný starší obraz, na kterém byla původně krajina, policie nikoho neobvinila. Navíc ze smlouvy mezi malířovou dcerou a panem Fröhlichem je vidět, že druhý obraz ani tato rodina nemohla koupit.
Otázek kolem Fröhlichova podnikání je ale daleko víc. Jedna z nich je i ta, kdo mohl falza pro Fröhlichovy malovat. Lidé z branže se domnívají, že to byl restaurátor Alexander Hanel, kterého rodina zaměstnávala. Jenže po tomto dvaasedmdesátiletém muži se před časem slehla zem a policie ho pohřešuje téměř dva roky.
