Středula, Babiš, Nerudová? Nový prezident musí vzbudit naději a na nikoho neútočit, říká politoložka

Začala už v Česku prezidentská kampaň?
Já bych řekla, že taková zahřívací fáze už začala, ale určitě vzhledem k tomu, že volební kampaně jsou dynamické, ostrou a horkou fázi máme samozřejmě před sebou.

Před sebou, to znamená, že v brzkých měsících začne?
Domnívám se, že v takové ostré podobě začne spíše až po letních prázdninách, ale určitě budeme svědky toho, že kandidáti už budou oslovovat občany s podepisováním, se sháněním podpisů.

Kandidaturu už ohlásilo několik lidí. Z těch větších favoritů víme poměrně čerstvě o předsedovi odborů Josefu Středulovi. Očekávalo se to. Jak zásadní roli podle vás právě on sehraje v tom prezidentském boji? 
Já jsem o jeho kandidatuře už věděla déle, podle mě tedy byla očekávatelná. A co se týká volebního souboje, tak by to vlastně mohl být takový jakoby další kandidát levice a mohl by do určité míry být nějakou konfrontací, nějakou výzvou pro Andreje Babiše, protože pokud odněkud bude brát voliče, tak je bude brát z toho spektra levice.

On ho vyzval ke kandidatuře i prezident Miloš Zeman. To mu může podle vás hlasy panu Středulovi přidat, nebo naopak vzít?
Tady těžko spekulovat. Každopádně pokud bychom se potom podívali už na tu ostrou volební kampaň, tak se domnívám, že koho přesně podpoří Miloš Zeman, není až tak zásadní. 

Samozřejmě, že někteří voliči a sympatizanti Miloše Zemana tomu mohou naslouchat, ale domnívám se, že by to zásadní roli nehrálo. Že by se skutečně potom voliči rozhodovali podle toho, ke komu mají dlouhodobou loajalitu, komu dlouhodobě více důvěřují než to, jestli toho kterého kandidáta podpořil Miloš Zeman. 

Ohlásit kandidaturu se patrně chystá i generál Petr Pavel. Rozmýšlí se předseda ANO Andrej Babiš. Mluví se také ale třeba o předsedovi Senátu Miloši Vystrčilovi z ODS. Na co podle vás čekají? Proč své rozhodnutí ještě neřekli nebo nechtějí oficiálně říct? To je nějaká promyšlená strategie z hlediska marketingu?
V politickém marketingu a marketingu obecně se samozřejmě uvažuje strategicky. Politické strategie se připravují poměrně dlouho před samotnými volbami. A čím podstatě lepší je ta strategie, čím třeba také více dat mají volební týmy. Čím mají lépe složený ten tým, tak tím lépe a důkladněji si mohou na kampaň připravit. A z tohoto úhlu pohledu mi to přijde poměrně logické, že řada kandidátů vyčkává, protože v zásadě nejsou potom ještě přímo vystaveni nějakému silnému působení médií. Přece jenom pořád jsou nějaké to vyčkávací pozici, není to úplně oficiální. 

Dá se nějakým způsobem stanovit, jak dlouhé by to vyčkávací období mělo být? Kdy je ta hranice ‚teď už je možná pozdě oznamovat kandidaturu, anebo je teď příliš brzo‘?
V tom je jedna důležitá rovina. Jsou tady různé typy kandidátů. Někteří kandidáti, kteří jsou velmi dobře známí veřejnosti z toho politického prostoru nebo veřejného prostoru. A ti v zásadě nejsou nuceni mít tu kampaň příliš dlouhou, protože veřejnost je zná, do značné míry zná jejich politické názory a oni tedy nepotřebují tolik investovat i do rozšíření své známosti. Takže si myslím, že tito kandidáti mohou mít kampaň klidně kratší a o to intenzivnější potom ve finální fázi. Na druhou stranu jsou tady kandidáti, kteří samozřejmě tak známí nejsou

A ti skutečně už by nyní měli dělat tu určitou první část kampaně, v představování svého jména, představování svých záměrů, protože oni musí pracovat i na známosti. Co se týká potom té finální fáze, tak si myslím, že podzim, je skutečně už období, kdy kampaň musí probíhat.

To znamená, když Andrej Babiš k prezidentské kandidatuře říká, zeptejte se v září, tak to z vašeho úhlu pohledu není příliš pozdě, protože je známým potenciálním kandidátem…
Určitě je známý a myslím si, že ve chvíli, kdy spustí kampaň, tak že ta kampaň bude krátká, ale velmi intenzivní. A zároveň je potřeba říct, že i teďka do určité míry na nějaké kampani pracuje, protože jsme byli teďka svědky spuštění té kampaně „za Babiše bylo líp“. 

Je to připomínání jeho jména, jeho působnosti v určitém světle. Takže svým způsobem z mého pohledu, tak jak znám kampaně, tak to vlastně je určitá image kampaň na podporu jména Andreje Babiše.

Kandidáta zatím neoznámila žádná strana, koalice současné vlády. Z hlediska politické komunikace je to podle vás správný krok?
Ono je na tom spíše vidět, že současná koalice si není jistá tím, koho podporovat. Jsou tady samozřejmě už známí kandidáti, ale jaksi koalice se s nimi ještě nedokázala ztotožnit a pořád možná ještě někde hledá. Ale je potřeba říct, že skutečně v prezidentské kampani by pak měly kandidovat silné osobnosti. A ono stále někde hledat a vyčkávat je otázkou. Skutečně, jestli je to správná cesta, jestli se někdo jako úplně ideální kandidát ještě teďka může objevit.

Pokud jsme mluvili o nějakých kandidátech, tak jsme zatím probírali samé muže. Z žen výrazněji se mluví pouze o bývalé rektorce Mendelovy univerzity v Brně, ekonomce Danuši Nerudové. Proč tomu tak podle vás je?
Já bych řekla, že volební kampaň, i se sháněním buď podpory senátorů nebo poslanců anebo podpisů 50 000 občanů, tak vlastně prověřuje, kdo z kandidátů je skutečně silná osobnost. Kdo z těch dátů skutečně pak může usilovat o všelidovou podporu, v níž té přímé volbě jde. I co se týká diskuse o ženách, tak se to prověří a ukáže. Já se domnívám, že pokud Danuše Nerudová, nebo kdokoliv jiný z žen, tady v první části kampaně uspěje, tak že potom už v samotné další fázi může pak i narůstat významným způsobem třeba popularita, pokud se jim v kampani bude dařit. V tuto chvíli vlastně nevíme, jak ženské kandidátky některé jsou silné a myslím si, že toto se vlastně dozvíme až v další části kampaně. Jak se to ukázalo na Slovensku, kde se příliš neočekávalo, že vyhraje žena, že vyhraje Zuzana Čaputová. Ona byla do té doby nepříliš známá.

Tak my teď ve volební kampani také uvidíme, kdo z kandidátů má ty pravé profilové vlastnosti. A my to v tuto chvíli skutečně nevíme. To uvidíme až ve volební kampani.

A jak hodnotíte další potenciální kandidátky na post prezidenta nebo respektive prezidentky České republiky? Protože do toho boje se zřejmě zapojí Alena Vitásková, Klára Long Slámová…
Ono je to poměrně těžké, protože z toho veřejného prostoru tyto kandidátky nebyly tolik známé, co se týká jejich komunikace s masovou veřejností a podobně. Nejsou tolik známé jejich politické postoje. A toto všechno bude naprosto zásadní. Samozřejmě mohou existovat určitá data z výzkumů veřejného mínění. Můžeme se dívat na to, jak si dneska třeba některé kandidátky stojí ve známosti, jaké vlastnosti si s nimi voliči spojují. A myslím si, že zásadním způsobem se to posune až v samotném průběhu volební kampaně a poté, a jak budou potom jednotlivé kandidátky třeba muset čelit různým předvolebním debatám, různým diskusím buď s dalšími kandidáty, nebo s novináři a podobně. 

Tam až si můžeme vlastně zodpovědět tu otázku, jestli kandidátky jsou dostatečně silné, aby měly potenciál uspět ve volbě. 

A když ještě to téma ženy a prezidentský úřad trošku zobecníme, tak to, že těch kandidátek v boji o prezidentský post 2023 není tolik, co to vypovídá o českém politickém prostředí?
Když se podíváme na zastoupení žen a mužů v české politice, zastoupení žen je bohužel opravdu stále velmi nízké a pak to znamená, že často i zastoupení hlasu ve veřejném prostoru je ze strany žen mnohem menší.

A logicky potom samozřejmě i odvaha žen vstupovat do takto vytyčeného politického prostoru je často nižší, protože často, ženy ví o tom, že to je poměrně těžké, že jsou k nim směrována velká očekávání. I právě proto, že je jich méně. A je to takový trošku uzavřený kruh, ze kterého samozřejmě musíme chtít vystupovat. A jak veřejnost, jak politické strany, tak i samotné ženy musí být ochotny tady toho mnohem více investovat.

Mluvila jste o tom, že ostrá fáze kampaně je teprve před námi, že začne po létě, že bude na podzim. Co očekáváte od té nadcházející prezidentské kampaně? Jaká budou její hlavní témata?
Volební kampaň se bude odehrávat v poměrně složitém období. Co se týká vnitropolitické scény, tak i mezinárodní scény, mezinárodní politiky. Dá se říct, že je to vlastně jedno z nejsložitějších období, které tady prožíváme po roce 1989, protože v zásadě česká politika nikdy nečelila tak složité situaci, kdy se odehrává válečný konflikt v nepříliš vzdálené zemi a zároveň ten konflikt rozpoutalo Rusko, které vlastně bylo tou zemí, která do roku 1989 určovala naši zahraniční politiku. A to jsou opravdu velmi složité souvislosti. Myslím si, že pro kandidáty toto bude obrovská výzva. Budou tedy muset být schopni odpovídat jak na složité vnitropolitické problémy, máme tady extrémní míru inflace, máme tady další ekonomické problémy, a zároveň zodpovídat složité bezpečnostní otázky. Otázky týkající se zahraniční politiky, otázky týkající se do určité míry polarizovaného tématu integrace uprchlíků z Ukrajiny. Čili z tohoto úhlu pohledu očekávám, že kampaň bude velmi náročná na kompetence kandidátů, schopnost mít připravený program a vize pro řešení těchto složitých otázek. A zároveň si myslím, že kampaň bude velmi zajímavým způsobem ukazovat, jak jsou schopni kandidáti komunikovat s veřejností, jakým způsobem jsou schopni vlastně zvládat tento nápor a jakým způsobem jsou schopni třeba integrovat a spojovat i tu rozdělenou veřejnost. Protože o tom se příliš nemluví, ale jednou ze základních kompetencí lídra, a samozřejmě prezident je hlavou státu, tedy vlastně tím lídrem národa řekněme, je schopnost neútočit vlastně na kohokoliv, neútočit na konkurenci. A myslím si, že i to bude kampaň velmi dobře odkrývat a ukazovat. 

A teď si představme, že už máme po kampani, že už máme po volbách, že už je tu nový prezident. To se stane za deset měsíců od této chvíle, tak ať už to bude kdokoliv, co bude mít před sebou?
Bude to těžký úkol provádět zemi a národ a občany touto složitou situací a provádět a podporovat občany v těžké době tím způsobem, že se bude snažit vzbuzovat určitou naději v těžkých časech, že se bude snažit spojovat veřejnost v oblastech, kde třeba názory občanů jsou rozdělené nebo polarizované. Prezident by nějakým způsobem měl spojovat i politické tábory a politické strany. To znamená hledat kompromisy i ve faktickém výkonu politiky. Takže myslím si, že dobrý prezident a dobrý kandidát by se měl snažit vlastně čelit této výzvě a mít potenciál ji dobře zvládnout.