Dálnice D1 slaví 40. narozeniny
I když se česká dálniční síť stále rozšiřuje, ve srovnání s vyspělou Evropou ještě zdaleka neobstojí. Kdyby po únoru 1948 tehdejší Československo ve stavbě rozestavěné dálnice pokračovalo, mohla být dnes situace úplně jiná. První úsek dálnice byl otevřen před 40 lety - 12. července 1971. S její výstavbou přitom Československo počítalo už v polovině 30. let minulého století.
První projekt z roku 1935 se jmenoval Národní silnice Plzeň - Košice, brněnský region navrhoval silniční magistrálu z Chebu do Chustu na Podkarpatské Rusi a proslulý zlínský podnikatel Jan Antonín Baťa zase nechal vypracovat projekt na výstavbu dálniční trasy z Chebu do Velkého Bočkova na tehdejší československo - rumunské hranici.
Po Mnichovské dohodě a ztrátě pohraničního území se plány změnily. Výstavba dálnice začala v roce 1939 - naše země už byla Protektorátem Čechy a Morava. Po Německu a Itálii to měla být třetí dálnice v Evropě. O dva roky později už ale chyběl stavební materiál - cement potřebovala německá armáda na budování opevnění a železo ve zbrojovkách. Stavbaři se vrátili až po válce.
„Na podzim 1945 prezident Beneš vydává dekret, který počítá s dostavbou dálnice a na začátku roku 1946 se skutečně rozjíždějí stavební práce na některých úsecích dálnice,“ připomíná publicista Tomáš Janda. „A celá tato stavba byla až na státní hranice Slovenské republiky byla plánovaná na 4 roky ,“dodává profesor František Lehovec ze stavební fakulty ČVUT. Už v roce 1946 jsou na některých částech dálnice stavební práce zastaveny a pak přichází únor 1948 a vlna znárodňování, která postihuje i firmy pracující na dálnici.
„S nástupem plánovaného hospodářství ty priority a představy těch plánovačů byly úplně jiné. Budoval se socialismus, a když se budovala infrastruktura, tak se budovala infrastruktura, která by sloužila především těžkému průmyslu ,“ říká historik Oldřich Tůma, ředitel Ústavu pro soudobé dějiny.
Poslední dělníci odcházejí ze stavby v roce 1951. Na území republiky zůstává rozestavěna dálnice mezi Prahou a Brnem a také dva úseky tzv. německé dálnice, první přetínající od severu na jih Moravu a druhý v západních Čechách. Celkem 188 km rozestavěných úseků začíná chátrat. Socialistické Československo ztrácí předválečný náskok a řešení dopravních problémů odsouvá.
Znovu se Československo pouští do stavby dálnice D1 až v roce 1967. A to zejména podle zahraniční literatury, bez praktických zkušeností. Její trasa až na výjimky kopíruje tu původní, navrženou před válkou. Jen řadu mostů a dalších dálničních staveb už nebylo možné kvůli jejich parametrům nebo technickému stavu využít. První hotový úsek dálnice z Prahy do Mirošovic začal motoristům sloužit v roce 1971.
První dny provozu byly pro řidiče požitkem možná i proto, že tehdejší vyhláška neurčovala maximální rychlost jízdy.
Zástupce velitele Veřejné bezpečnosti Jiří Poupě se na řidiče obracel s touto prosbou: „Aby všichni se chovali na dálnici ukázněně, aby řidiči nechali maximální rychlosti závodníků a aby sami používali přiměřené rychlosti, to je takové rychlosti, aby nebyl narušen bezpečný provoz na dálnici.“
V současné době je však dálnice vinou nedostatečných oprav v havarijním stavu. Stošedesátikilometrový úsek původní dálnice čeká na svoji zásadní a nezbytnou rekonstrukci a zvětšení do šířky, zatímco na délku další kilometry přibývají.
Včera otevřelo Ředitelství silnic a dálnic nový sedmikilometrový úsek dálnice D1 z Kroměříže do Říkovic na Přerovsku. Začala tak fungovat takzvaná Moravská křižovatka, která je největší tuzemskou mimoúrovňovou křižovatkou. Ucelený úsek dálnice spojuje hlavní průmyslové oblasti České republiky v ose Praha - Brno - Ostrava a související tahy rychlostních silnic R55 a R49.
