Česko má plán na obsazení vlivných postů v EU. Chce využít chváleného předsednictví, popisuje zpravodaj

Česko od 1. ledna 2023 už nešéfuje Radě Evropské unie a já slyším na naše půlroční předsednictví samou chválu. Vládu za to pochválil mimochodem i prezident Miloš Zeman. Čím bylo to předsednictví tak dobré?
Já myslím, že bylo hlavně pracovité. Historicky se určitě zapíše mezi ta vůbec nejaktivnější předsednictví. Zčásti je to důsledkem toho, že Česko vedlo Radu Evropské unie v polovině legislativního období, kdy je rozjednané agendy nejvíce. Do toho navíc přišla válka na kontinentu a situace v energetice, takže to bylo z velké části krizové předsednictví, zejména v energetice. Ale zčásti je to, řekněme i určitou urputností, se kterou se čeští diplomaté tady v Bruselu třeba i za cenu osobních obětí, že se půl roku pořádně neviděli s dětmi, pořádně nevyspali a nenajedli, pustili do vyjednávání často velmi citlivé a složité legislativy a vyřešili tak komplikované spory počínaje klimatem až po zmrazené dotace pro Maďarsko a půjčky pro Ukrajinu. Takže tím rozhodně české předsednictví vyčnívá nad jinými.

Čekalo se od České republiky, že to bude takový úspěch, nebo ta očekávání třeba i od jiných evropských zemí nebyla tak velká? 
Já jsem už několikrát zachytil větu, která mě pobavila, protože platí, že Češi nakonec možná nejvíc překvapili sami sebe. A protože jsem tady zažil předsednictví vícero, devět, pokud správně počítám, včetně francouzského a německého, tak si troufnu tvrdit, že Češi s přehledem dosáhli mety co do efektivnosti, pracovitosti právě třeba Francouzů nebo Němců, i když ani zdaleka nemají v zádech tak ohromný aparát jako tyto velké země. Češi do toho šli spíš tiše, skromně, bez nějakých velkých politických vizí, ty ostatně ani moc neumíme, ale prostě to tam na kole odšlapali do kopce taky. A tady se myslím potvrdilo, jak excelentní úřednicko-diplomatický korpus Česko v oblasti unijní politiky má, jen mu často v minulosti bohužel chyběl ten politický „backing“, omlouvám se za to nečeské slovo.

Já myslím, že mu všichni rozumíme. Pojďme se teď trošku víc do hloubky podívat na konkrétní úspěchy a třeba i neúspěchy. Ty už jsi zmínil, že jsme se pouštěli i do témat, která jsou citlivější, která by ne každý chtěl úplně probírat. Je to třeba klimatická krize? 
Neřekl bych, že ne každý je chtěl probírat, spíš jsem to myslel tak, že se možná úplně nečekalo, že tak rychle během pár měsíců se Česku podaří vyřešit i tak komplikované věci, jako bylo třeba rozšíření emisních povolenek, protože mediálně hodně viditelný byl takzvaný zákaz prodeje aut se spalovacími motory po roce 2035, ale tam přece jenom pozice unijních států a europoslanců nakonec byly poměrně blízké. Kdežto u rozšíření emisních povolenek tam bylo takové množství skutečně komplikovaných problémů, které Česko muselo vyřešit, že je možná trochu překvapivé - i když jsem o tom mluvil s diplomaty mimo záznam, tak ani oni sami si netroufali odhadnout, jestli budou schopní to uzavřít nebo ne. A protože na emisní povolenky je napojeno více legislativy, včetně klimatického sociálního fondu nebo takzvaného uhlíkového cla, tak to byl právě ten klíč, který nakonec v závěru umožnil Čechům dokončit legislativy více, než čekali. Takže nakonec to bylo devět návrhů ze dvanácti z prováděcí legislativy k Zelené dohodě, takže drtivá většina. 

Opozici se ale moc nelíbilo, jak se vláda v rámci předsednictví zachovala a postavila ke Green Dealu.
Nelíbilo, zaznamenal jsem tu kritiku opozice v České republice. 

Ale troufám si říct, že je to trochu ilustrace hloubky českého nepochopení fungování Evropské unie, bohužel v tomto případě ze strany politiků, kteří by jí měli rozumět nejlépe. Mám pocit, že se v Česku teď někteří snaží vytvářet představu, že Česko mohlo využít předsednictví k tomu, aby nějak zablokovalo nebo třeba kompletně předělalo například zákaz spalovacích motorů anebo ono rozšíření emisních povolenek, které logicky povede ke zdražování fosilních paliv v dopravě, v teplárenství. To je, omlouvám se za to, ale řekl bych velmi amatérská a krátkozraká představa, protože kdyby Češi byli chytří, tak to udělat skutečně mohli, ale úplně jinak a hlavně jindy. Jestli mi dáš minutu, tak bych to rád vysvětlil, protože je to opravdu důležité.

Jak se dělá evropská politika

Povídej.
Klimatická neutralita byla totiž hlavním tématem už ve volbách do Evropského parlamentu v květnu 2019. Na základě toho Evropská komise představila Zelenou dohodu jako plán, jak toho dosáhnout. V listopadu a prosinci 2019 ji jednomyslně podpořili všichni premiéři unijních zemí. Za Česko tam tehdy byl Andrej Babiš z hnutí ANO. Nejpozději v tu chvíli se měli na českých ministerstvech probudit a říct si: Aha, klimatická neutralita, tak to asi nebudou auta na benzin a kamna na uhlí. Evropská komise k tomu chystá legislativu, nám se třeba nelíbí, že na to chce jít přes povolenky. Dobře, pojďme přijít s vlastním plánem, jak toho dosáhnout, aby to Česko co nejméně poškodilo. A pak měli čeští politici, úředníci klepat na všechny dveře v Evropské komisi a přesvědčovat tam o svém plánu s argumentem, že my pak budeme ti, kdo bude vyjednávat v tom závěru. Měli v té době šanci přijít s nějakým vlastním pohledem, tak jak to dělají konstruktivně úspěšné státy jako třeba Dánsko nebo Nizozemsko, ale to se nestalo.

Když Evropská komise už s návrhem přijde, tak potom samozřejmě předsednictví může návrh ve vyjednáváních měnit a mění ho samozřejměa ale směr už je daný. Kdyby se předsednictví rozhodlo na něm nějak sedět a zdržovat ho, tak docílí jen toho, že naštve ostatní partnery v Evropě, poškodí si pověst a vlastně ničeho nedosáhne, protože pokud by ty návrhy nedokončilo české předsednictví, tak to dokončí následující, v tomto případě švédské předsednictví. Mimochodem Švédsko vždy bylo v klimatické politice násobně ambicióznější než Česko. Řekl bych, že to je takový typický český příběh, kdy politická reprezentace trochu zaspí a čeští diplomaté pak na poslední chvíli zachraňují, co mohou.

Kromě toho všeho byly vidět dva velké summity na Pražském hradě, jednotný postoj Evropské unie vůči ruské agresi na Ukrajině, to všechno jsou asi body, za které se může české předsednictví pochválit. Přesto mám pocit, že ve veřejném prostoru se o předsednictví zas tolik nemluvilo. Zvládli jsme i komunikaci?
Mně přijde strašně zajímavý ten kontrast, který vidím tady v Bruselu, kde se o českém předsednictví jednoznačně mluví pozitivně, nadstandardně se chválí. Je to takový zdvořilostní zvyk na konci předsednictví vždy děkovat, ale teď té chvály zaznívá opravdu hodně v kontrastu s tím, jak se o něm mluví v Česku, kde se příliš nemluví a když, tak se kritizuje třeba právě ta dokončená legislativa v klimatické politice, ke které Česko mělo vždy kritický postoj. Já mám pocit, že pro české uši je trochu podezřelé, když zaznívá tolik chvály, nám je asi přece jenom bližší poloha Cimrmanova triptychu „Naše slavné prohry“. Ale je to i trochu důsledek toho, že vláda na vysvětlování rezignovala, což souvisí i se seškrtaným rozpočtem na komunikaci. To je také důsledek, dodejme, rozhodnutí předchozí vlády na předsednictví šetřit tak, že to potom vedlo k nutnostem úspor v mnoha oblastech a až k bizarní situaci, kdy tehdejší velvyslanec při Evropské unii Jakub Dürr musel tehdy veřejně říkat, že za takové peníze se předsednictví připravit nedá, za což tehdy zaplatil svým odchodem. Ale historie mu dala za pravdu a nakonec se rozpočet navyšoval opakovaně.

Dostali jsme se tedy do situace, kdy předsednictví a komunikaci kolem toho musí suplovat některá média, včetně nás právě tady, a třeba ty nepříjemné kompromisy, jako je rozšíření emisních povolenek, tak asi bych řekl, že je třeba ocenit odvahu vlády za to, že byla ochotna do toho jít a podepsat se pod to, byť sama měla na začátku poměrně kritický postoj. Na druhou stranu nemám pocit, že by potom zkusila veřejnosti nějak aktivně vysvětlit, proč bylo nutné ten kompromis uzavřít a proč je to lepší pro Českou republiku, když se uzavře teď za českého předsednictví, než kdyby to mělo uzavřít to následující švédské. 

Kritika na to, že Česko možná nedokázalo využít příležitost předsednictví k tomu, aby třeba Čechům víc vysvětlilo, jak funguje Evropská unie, jaké jsou její výhody a nevýhody, je podle tebe oprávněná?
Zcela určitě a myslím, že to je velká škoda, protože to vnímám jako nevyužitou příležitost vysvětlit více, jak Evropská unie funguje. To je v české veřejné debatě dlouhodobě zanedbávané. Máme tady často pocit, že Česko je malá bezvýznamná země, která toho mnoho v evropské politice nezmůže, což je chybná představa, protože to, že jsme malá země, není pravda. My patříme do první desítky největších zemí v Evropské unii podle velikosti a pokud se budeme umět chovat chytře a konstruktivně, tak můžeme být mnohem úspěšnější a můžeme Evropu skrz Evropskou unii spoluutvářet k obrazu svému. Jenom jsme to v minulosti velmi často nedělali a měli jsme potom často pověst takových těch, nechci říct úplně potížistů, ale těch, kteří rádi říkají „ne“ a často neumí konstruktivně přijít s vlastními návrhy, s vlastními řešeními.

Nedostatečné české zastoupení

A jde čistě jenom o tu vůli, abychom chtěli evropskou politiku měnit v Bruselu, to znamená zprostředkovaně měnit i naši domácí politiku, anebo nám k tomu chybí, dejme tomu, lidská síla, třeba úředníci přímo v evropských institucích?
Já myslím, že to je hlavně odpovědnost politiků. Asi bych to nekladl za vinu úředníkům, myslím si, že ty máme vynikající a během českého předsednictví to prokázali. Ale musí tady být ochota politické reprezentace o Evropské unii mluvit. Já jsem byl předtím zpravodajem v Polsku, což je nám geograficky i historicky blízká země, a tam ta debata o Evropské unii vypadá úplně jinak než v České republice, kde se o ní mluví velmi málo. V Polsku je to i pro současnou vládu, která má velmi komplikovaný postoj k Evropské unii, zdroj politických bodů, že je aktivní v evropské politice, že se o něco snaží, že má vlastní nápady. V Česku mi přijde, že to vlastně není téma a když se Brusel do veřejné debaty dostane, tak často spíš v negativním kontextu jako ti, co zase něco vymysleli, a my, chudáci, jsme na tom ostrouhali. Já tím neříkám, že by Česko a čeští politici měli nutně Evropskou unii jenom chválit, i to předsednictví samozřejmě nebylo černobílé, i tady jsou věci, které se nepovedly. Česku se například nepovedlo vyjednat vstup Rumunska a Bulharska do schengenského prostoru, jak původně chtělo, nikam se příliš nepohla třeba reforma azylové politiky. Mně jde spíš o to, abychom vysvětlovali, co se tady děje, aby lidé víc pochopili, jak Evropská unie funguje, co Česko v ní zmůže a co Česko v ní skutečně dělá, nebo nedělá.

Chorvatsko do Schengenu dostali, to zas musíme přičíst k dobru. 
Ano, to určitě musíme přičíst k dobru. 

Ale neutečeš mi z té otázky - Česko dlouhodobě nemá v Bruselu tolik úředníků, kolik by mohlo mít nebo kolik by možná chtělo mít, je to tak?
Je to tak, to je dlouhodobá česká bolest v Evropské komisi. Existuje takový přepočet, kolik zhruba úředníků by Česko nebo každý stát Evropské unie měl mít vzhledem ke své velikosti a Česku chybí v podstatě polovina lidí a zejména chybí na vlivných místech. Je to historický důsledek toho, jak vlastně všechny předchozí české vlády tuto oblast zanedbávaly. České předsednictví je teď příležitostí, jak toto napravit, protože na to, že úředníci chybí, zejména na těch vlivných místech, Česko dlouhodobě doplácí. Když Česko nebo každá země Evropská unie má lidi na vlivných místech, tak tím má současně klíč do do nitra Evropské komise, do toho, aby mohlo zavčas vyjednávat o legislativě, jak jsem to popisoval na příběhu kolem emisních povolenek, kde kdyby Češi byli na na těch vysoce postavených místech, tak by mohli české státní správě, českým ministerstvům v tomto pomoci a být jim takovými tichými, skrytými partnery. Ale když tam ti lidé nejsou anebo často se tam dostali navzdory české státní správě, tak ani nemají v některých případech ochotu potom zpětně té zemi pomáhat, když jim sama nijak nikdy nepomohla. Takže to je bolest, na kterou Česko dlouhodobě doplácí.

Když říkáš, že předsednictví byla příležitost toto změnit, anebo asi stále je, protože z něj budeme nějakou dobu těžit, hádám, tak máš už nějaké signály, že by se tato situace mohla změnit, že bychom mohli mít při unijních institucích úředníků víc? 
Bezpochyby to tak je a česká vláda a státní správa se o to právě v těchto chvílích intenzivně snaží, protože předsednictví Česku přineslo poměrně vysoký kredit za tu odvedenou práci. Česku se povedlo současně odhrnout pověst, kterou tady dlouho mělo, která se kumulovala po řadu let, že je s námi zkrátka těžká řeč. Na mě udělal dojem komentář místopředsedy Evropské komise Franse Timmermanse, když vzpomněl Václava Havla a řekl, že Česko právě smazalo rozdíl mezi Východem a Západem.

Kredit, který teď Česko má, může promítnout právě do obsazování klíčových míst. Víme o tom, že vznikl plán, jak se pokusit obsadit ta nejvlivnější místa. Jsou tady vytipovaní asi tři nebo čtyři lidi, kteří se podíleli na českém předsednictví, u kterých se vláda bude snažit, aby se dostali na nějaká skutečně vysoce postavená místa v Evropské komisi, třeba na místo nějakého generálního ředitele nebo jeho zástupce, což Česko historicky nikdy nemělo. Tady ale bude záležet na tom, jak se k tomu postaví nejen sama vláda, ale i osobně premiér Petr Fiala z ODS, protože u takto exponovaných míst je strašně důležitý politický lobbing na nejvyšší úrovni, takže premiér Fiala bude muset aktivně přesvědčovat Ursulu von der Leyenovou, aby tam prosadil své lidi, aby třeba dokonce otevřeli výběrová řízení pro lidi zvenku, aby neobsazovali ta místa pouze interně pro lidi, kteří už teď v Evropské komisi pracují. Já jsem o tom sám s premiérem nemluvil, ale z okolí premiéra vím, že zatím se v tom nic moc neděje, že má možná i trochu obavu z reakce euroskeptického křídla ODS. Takže uvidíme, jestli se toto změní, ještě to není tak akutní, je na to ještě pár měsíců, aby v tom Česku něco provedlo. 

Těch rovin je ale více. Vím, že se česká státní správa taky bude aktivně snažit ty lidi, kteří teď jsou na českém stálém zastoupení, dostat na nějaká jiná vlivná místa v Evropské komisi. I tady je takové dvojznačné to, jak se na to dívat, protože vím o konkrétních lidech, kteří se hlásí na konkrétní místa. Nejsnazší cesta, jak se dostat do Evropské komise; existuje možnost spolufinancovat z národního rozpočtu a vlastně tam takto vyslat národní experty. Česká vláda na to našla peníze, našla peníze na jedenáct míst, která teoreticky mohli obsadit lidé, kteří jsou teď na stálém zastoupení, přejít do Evropské komise na ta národně spolufinancovaná místa a odtud potom do budoucna se dostat na nějaká vlivnější místa. Jenomže nebyla by to česká státní správa, kdyby to nemělo háček. Vím už teď o některých resortech, které se rozhodly, že stáhnou své lidi z Bruselu a pošlou místo nich nováčky, což je obrovská škoda, protože tím česká státní správa v podstatě začíná od začátku.

Když jsi říkal, že víš o konkrétních lidech, mluví se o nějakých významných tvářích, které třeba to předsednictví organizovaly? Napadá mě Jaroslav Zajíček.
Mluví se o konkrétních lidech a mně nepřijde úplně fér je zmiňovat veřejně, protože by jim to mohl třeba i zkomplikovat situaci ve výběrových řízeních. Ale u Jaroslava Zajíčka se to ví, že tady v Bruselu na místě velvyslance už poměrně dlouho přesluhuje, že bude končit. Jaroslav Zajíček patří skutečně mezi ty hlavní favority, u kterých se Česko bude pokoušet dostat je na nejvlivnější místa.

Kromě těch významných tváří je předsednictví asi taky šance pro studenty, začátečníky, kteří se chtějí vrhnout do bruselské, evropské politiky a můžou tak nějak proniknout do tajů fungování Evropské unie, je to tak? 
Je to tak, české předsednictví mělo ve své personální výbavě množství stážistů právě z českých univerzit, což je ale opět důsledek toho, jak se na předsednictví šetřilo, kdy nezbyly peníze na lidi z ministerstev, a proto se předsednictví rozhodlo využít pomoc stážistů, kteří byli placeni pouze ze stipendia programu Erasmus+, což je, troufám si říct, trochu nedůstojná kapitola toho předsednictví, protože to stipendium není příliš vysoké. Tady v bruselských poměrech to je taktak na přežití. 

Někteří ze stážistů tady dostali od státu ubytování, to jim zcela jistě pomohlo, ale slyšel jsem opravdu nedůstojné příběhy o tom, jak se diplomaté, kolegové mezi sebou z vlastních peněz museli skládat stážistům na letenky, na to, aby si měli na tom ubytování v čem vyprat, protože tam třeba nebyly pračky, mikrovlnky a podobně. Takže to není úplně povzbudivá zpráva o stavu české státní správy. Vznikl tady určitě nějaký dluh. Na druhou stranu pro ty stážisty to bezpochyby, a já jsem s mnoha z nich mluvil, byla ohromně cenná zkušenost. Byli rádi, že u toho mohli být, v těch týmech platili za plnohodnotné členy diplomatického aparátu, byť samozřejmě na juniornějších pozicích. Zkušenost, kterou získali, můžou využít bezpochyby do budoucna a bude teď na české státní správě, zda se je rozhodne nějakým způsobem využít, až dokončí školy a budou se ucházet o nějaké místo.

Štafetu teď převzalo Švédsko. Už má předsednictví kompletně v rukách?
Od 1. ledna předsedá Švédsko. Samotné loučení českého předsednictví probíhalo kontinuálně během listopadu a prosince na posledních jednotlivých radách, kde se čeští ministři loučili a předávali pomyslné a v některých případech i skutečné štafetové kolíky. Svým nástupcům předávali často i různé drobné dary, mě zaujal ministr Marian Jurečka z KDU-ČSL, který své kolegyni ze Švédska dál sáňky nebo boby v českých barvách. Ale zatím se vlastně nic moc neděje, protože formální zahájení ve Stockholmu má švédská vláda v plánu až v polovině ledna a ono se to vždy rozbíhá postupně. Ty pravé předsednické galeje vždycky předsednictví zažívá až v těch posledních týdnech, kdy se snaží uzavřít všechna rozjednaná, otevřená vyjednávání, co to jen jde.

Tak či onak, my už když začínalo české předsednictví, tak jsme dopředu znali agendu, tak Švédové na nás budou nějak navazovat, nebo mají vlastní témata, o kterých budou chtít v rámci Evropské unie mluvit?
Švédové budou hodně navazovat. V rámci předsednictví existuje takzvané trio, kdy tři po sobě jdoucí předsednictví se snaží koordinovat svůj program tak, aby tam bylo více kontinuity. Pokud jde třeba o klimatickou politiku, tak nová švédská vláda, která se dál hlásí k ambiciózním postojům v oblasti klimatu, si jako prioritu stanovila dokončení veškeré zbývající rozjednané prováděcí legislativy k Zelené dohodě. Moc toho vlastně už na ně nezbývá, Česko si ty nejlepší návrhy trošku uzmulo pro sebe, ale i tak se tam, myslím, Švédové budou moci projevit. Chystá se například zpřísnění parametrů pro energetickou účinnost budov, to bude hodně sledované, anebo nové podmínky na podporu obnovitelných zdrojů. Stojí za to připomenout, že Švédsko patří mezi země, které podporují jadernou energetiku, takže v tom bude Švédsko bezpochyby blízké českým postojům. Řešení energetické situace, tomu se Švédové rozhodně nevyhnou. Dál třeba podpora Ukrajiny, to bude rozhodně jedna z hlavních priorit Švédska. 

V půlce roku 2023 skončí Švédové. Kdo po nich? 
Až skončí Švédové, budou následovat předsednictví Španělska, Belgie a pak už budou volby do Evropského parlamentu, ty jsou za rok a půl, a pak uvidíme.

Česko se vrátí ke kormidlu, kdy?
Já jsem to počítal, vychází to teď na prvního ledna 2036. Zní to, jako že to je strašně daleko, ale ono to asi uteče.