Prezident v projevu varoval před nezodpovědnými sliby politiků
Prezident Václav Klaus přednesl tradiční novoroční projev. V jeho úvodu připomněl památku zesnulého bývalého prezidenta Václava Havla. Prezident odsoudil politické a mediální šarvátky na politické scéně, které nepomáhají růstu země. Podle Václava Klause je cesta v hledání dobrých politických lídrů a podpoře chytrých a poctivých lidí, s nimiž by se mohli občané ztotožnit.
V úvodu projevu vzpomněl Václav Klaus na Václava Havla a zdůraznil, že tento výjimečný člověk se zasloužil celým svým životem i třinácti lety v prezidentské roli o svobodu a demokracii v naší zemi.
Při hodnocení uplynulého roku konstatoval prezident, že růst se zpomalil více, než se očekávalo. Pokud se nebude řešit krize v eurozóně a dluhy evropských zemí se budou od řešení stále odsouvat, je možné, že se i naše země dostane do recese.
Prezident České republiky Václav Klaus přednesl ve 13 hodin tradiční novoroční projev
Proto Václav Klaus zdůraznil, že je třeba neztrácet elán a odhodlání k řešení problémů, neboť podle něho žijeme v zemi, která se neblíží bankrotu, nepotýká se s vlnou nepřizpůsobivých přistěhovalců, nekrachují zde banky, zadlužení bylo v loňském roce šesté nejnižší v Evropě a míra nezaměstnanosti je nejnižší v Evropské unii.
Česká republika je tedy podle prezidenta v základních parametrech politicky i ekonomicky stabilní. Problémy, které v naší zemi řešíme, nejsou ve srovnání s okolními zeměmi zásadního rázu. Tato skutečnost však ale nesmí ukonejšit k nečinnosti či apatii.
Proto prezident varuje před pohodlným, ale ničivým způsobem myšlení, kterým je česká společnost svázána. Je potřeba přijmout změny v mnoha oblastech našeho žití. Nutné jsou změny ve zdravotnictví, školství, penzijním systému, ale hlavně je třeba změnit myšlení.
„Úspěch nebo neúspěch stojí a padá s výkonem každého z nás,“ zdůrazňuje Václav Klaus a naléhavě varuje, aby při letošních volbách nedali voliči na lehkomyslné sliby, ale podpořili zejména chytré a pracovité lidi a snažili se být jako oni.
Svůj projev uzavřel prezident osobním přáním: popřál občanům lásku, respekt a životní pohodu.
Nečase na projevu zaujal realismus, Kalousek jej označil za státnický
Premiéra Petra Nečase novoroční projev prezidenta zaujal. Jednalo se podle něj o státnický, skutečně prezidentský projev, založený na analytickém myšlení.
„Zaujala mne míra realismu, kdy pan prezident odmítá falešný optimismus i falešné sliby na straně jedné, a strašení ekonomickými otřesy na straně druhé. Velmi také souhlasím s jeho apelem na odpovědnost každého z nás a na podporu pracovitých, schopných a nadaných lidí,“ uvedl Nečas.
Ministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek Radiožurnálu řekl, co na novoročním projevu prezidenta oceňuje: „Mně se projev pana prezidenta líbil. Se státnickým nadhledem pojmenoval realitu, nevyhýbal se skutečnosti a našel povzbuzení k východiskům."
Podle předsedy Věcí veřejných Radka Johna prezident v novoročním projevu dobře vystihl problém rozštěpenosti české veřejné scény. „Kdy řada osobních ambic a snaha vyvléci se z politické a veřejné odpovědnosti blokuje přijetí i všeobecně uznávaných řešení a potřebných změn. Jde o apel nejen ke koalici, ale i k opozičním stranám a zájmovým a stavovským organizacím,“ uvedl John.
„S panem prezidentem také plně sdílím přesvědčení, že osobní aktivita, entusiasmus, individuální píle je to nejpotřebnější pro pozitivní vývoj našeho společenství,“ dodal předseda VV.
První místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová ocenila, že v projev obsahoval důležité povzbuzení do nového roku, který jistě nebude snadný: „Myslím si, že to byla velmi důležitá a dobře znějící výzva k tomu, abychom do roku, který pravděpodobně nebude lehký z politických i ekonomických důvodů, vstoupili s realismem podpořeným sebevědomím ve vlastní síly, s pílí a ve zvýšené míře odpovědnosti, což jsem cítila zejména v politické reprezentaci.“
Podle lídrů opozice Klaus nezmínil sociální dopady reforem
Předsedu ČSSD Bohuslava Sobotku mrzí, že prezident v novoročním projevu nezmínil obavy, které lidé s příchodem roku 2012 spojují. Opomenul hlavně nutnost sociální únosnosti reforem.
„Domnívám se, že není možné hovořit obecně o potřebě reforem, aniž by se zmínila nutnost jejich spravedlnosti a sociální únosnosti. Mrzí mne, že pan prezident nezmínil alespoň některé z konkrétních obav, které lidé spojují s rokem 2012, zejména pokud jde o otázku nezaměstnanosti, zdražování, negativních dopadů deregulace nájemného, nebo zadlužování domácností, které je spojeno s rizikem exekucí," řekl Sobotka.
Také předsedovi KSČM Vojtěchu Filipovi se nelíbilo, že prezident Klaus v novoročním podpořil vládní reformy, ale nezmínil už jejich sociální dopady na obyvatele.
„Myslím, že chyběl právě onen apel na to, aby vláda postupovala sociálně citlivým způsobem. Samotné neupozornění na to, že je tady tisíce bezejmenných pracujících, nestačí. A ta starost vlády je tady důležitá. Na tu Václav Klaus nezatlačil nijak,“ hodnotí Vojtěch Filip.
Projev byl vážný až pesimistický, říká komentátor
Prezident Václav Kalus značnou část projevu věnoval ekonomice. Zdůraznil, že rok 2012 patrně k nejlehčím patřit nebude. Komentátor Radiožurnálu Petr Nováček v této souvislosti řekl, že celý tón pasáže projevu, která se týkala sociálních a ekonomických záležitostí, naznačoval, že situace nebude jednoduchá.
„Dnešní prezident Václav Klaus byl velmi vážný a na jeho poměry až pesimistický,“ upozornil komentátor.
Novoroční projev prezidenta Václava Klause rozebral v Odpoledním Radiožurnálu komentátor ČRo Petr Nováček.
„On je většinou toho názoru, že se nemáme vzájemně strašit, že si máme věřit, že máme pracovat a že máme pohlížet dopředu s jistou důvěrou v sebe sama. A to tam dneska bylo potlačeno, protože ta situace, jak pan prezident na mnoha příkladech dokázal, není opravdu lehká,“ uvedl komentátor v Odpoledním Radiožurnálu.
TEXT NOVOROČNÍHO PROJEVU PREZIDENTA VÁCLAVA KLAUSE
Vážení a milí spoluobčané,
dovolte mi, abych Vás v první den roku 2012 co nejsrdečněji pozdravil s přáním, aby byl tento rok pro nás všechny šťastný a úspěšný.
Ohlédnutí se za uplynulými dvanácti měsíci nemohu začít jinak než připomenutím smutné události předvánočních dnů, smrti Václava Havla, který se celým svým životem i svými 13 lety ve funkci prezidenta republiky významným způsobem zasloužil o naši svobodu a demokracii. Uzavřel se jeden lidský život, k jehož významu se jistě budeme vracet.
Vloni touto dobou jsem vyjádřil přání, aby byl rok 2011 „rokem klidnějším a nadějnějším než roky minulé“. Částečně se to splnilo. Žádné velké politické zvraty nenastaly, ale téměř nepřetržitě se odehrávaly ostré politické a mediální souboje, které klidu nepřidávaly. Vedle politických stran se jich zúčastňovaly i různé nátlakové skupiny, které stále nechtějí pochopit, že nelze získávat na úkor druhých a že ústupky v jejich prospěch nelze uskutečnit zcela jiné – v jejich očích spravedlivější – přerozdělení bohatství v zemi. Daleko méně se ke slovu dostávali ti méně hlasití, na které sice dnešní ekonomická situace doléhá nejvíce, ale kteří své názory a požadavky nejsou schopni mediálně prezentovat.
Věřil jsem také, že rok 2011 „bude rokem ekonomického růstu“. Z počátku to tak vypadalo, ale postupně se růst zpomaloval, jestli se už dokonce nezastavil úplně. Růstových impulzů jsme si doma mnoho nevytvořili a důsledky vnějšího neklidu, zejména dluhové krize a chabého růstu v Evropě, byly větší, než jsme očekávali. Řešení obřích dluhů některých evropských států se stále jen odsouvá do nedohledna.
Není bohužel vyloučeno, že se v nejbližších měsících problémy některých zemí ještě dále prohloubí a že se Evropa vrátí do recese. To by zasáhlo i nás. Byl bych rád, kdybych se v tomto svém dnešním, poněkud pesimistickém odhadu mýlil podobně, jak jsem se loni mýlil v odhadu optimistickém. Dvanáctý rok dvacátého prvního století patrně k nejlehčím patřit nebude.
Ztrácet klid, elán a odhodlání však nesmíme. Naše republika je politicky i ekonomicky v základních parametrech stabilní. Nežijeme v zemi, která je v bankrotu, či těsně před ním. Nežijeme v zemi, kde jsou demonstranty zapalovány tisíce aut a demolovány stovky výloh obchodů. Nežijeme v zemi, kde narůstají problémy s množstvím přistěhovalců, kteří svým stylem života narušují základní soudržnost země. Nekrachují u nás banky, stát je nemusí zachraňovat za peníze nás všech. Naše míra nezaměstnanosti je pod průměrem zemí Evropské unie. Naše zadlužení bylo v loňském roce šesté nejnižší v Evropě. I když nemalé sociální problémy u nás existují a já je nepodceňuji, jsou menší než ve většině sousedních zemí.
Horší je, že dále prohlubujeme nedobrou společenskou atmosféru. Vytváříme si vysoký stupeň vzájemné nedůvěry a z prestižně politických důvodů si navzájem blokujeme i ty věci, o kterých vědí všichni, že se udělat musí. Neumíme si nacházet politické lídry. Každého, kdo trochu vyčnívá z řady, radši přibrzdíme, než podpoříme. Každého, kdo se odváží foukat proti větru, odsuneme stranou. Závidíme si a nepřejeme si. Vím, že neříkám věci nové a originální, ale právě teď je asi cítíme více než dříve.
I když se naše země pohybuje v mírně pozitivním trendu, ukazuje se, že to nestačí. Nerealistická očekávání spojená se vstupem do Evropské unie a se slibovaným přínosem, který měl tento vstup – jaksi sám o sobě – pro nás mít, se nenaplnila. Práh našeho očekávání a našich nároků jsme si zvedli příliš vysoko. Propast mezi skutečností a těmito nezodpovědně vytvořenými očekáváními dosáhla díky tomu asi největší velikosti za celý polistopadový, již 22 let trvající vývoj.
Náš úspěch či neúspěch stojí a padá především s výkonem každého z nás, a také s fungováním či nefungováním našeho politického, ekonomického a sociálního systému jako celku. Ten vyžaduje další reformy. Vím, že už je na toto slovo spousta lidí alergická – a právem. Mnoho let bylo toto slovo zneužíváno tím, že se o potřebě zásadních změn pouze mluvilo. Pokud se nechceme dočkat opravdu bolestivých následků, musí se tyto změny provést co nejrychleji. Prozrazuje to velmi názorně náš státní dluh. Před deseti lety činil 345 mld. korun, dnes je to více než čtyřnásobek. Uvědomujeme si to vůbec?
Změnit se proto musí nejenom detaily toho či onoho zákona o zdravotnictví, školství, penzijním či sociálním systému, ale celý náš přístup. Nejen v Evropě, ale bohužel i u nás, se přijímá jako samozřejmost, že se nároky lidí zvyšují bez jakékoli souvislosti s tím, jak se vyvíjí ekonomika a zda na tyto mzdové a sociální nároky máme. I když to lidé slyší neradi, politici musí občany o nezbytnosti opustit tento pohodlný, ale ničivý typ myšlení co nejrychleji přesvědčit. Všechno další se od toho odvíjí.
Nároky bývají posilovány nezodpovědnými přísliby, vyslovovanými ve volebních kampaních. Letos nás čekají volby do krajských zastupitelstev a do Senátu. Nedopusťme, aby vyvolaly další předhánění se v lehkomyslných slibech. Předvolební kampaně budou v každém případě významnou informací a pomohou ukázat, kdo a s jakými programy a s jakým stylem politického jednání k voličům přistupuje. Všímejme si toho pozorně.
Není fráze říci, že v naší zemi žije spousta pilných, pracovitých a nadaných lidí. Jsou bezejmenní a širšímu okolí neznámí, protože média o nich nepíší. Právě tito lidé jsou zárukou naší budoucnosti. Dejme jim šanci a zkusme být jako oni. Jen tak bude – přes všechna rizika a možné obtíže – rok 2012 pro každého z nás a pro celou naši Českou republiku rokem dobrým a úspěšným.
Vážení spoluobčané, chci Vám všem osobně popřát, aby se Vám letos vyhýbaly nezdary, nemoci a neštěstí, aby ve Vašich rodinách vládla pospolitost, vzájemný respekt a láska a aby byl pro Vás letošní rok rokem životní pohody.
