Sama doma? Sociální izolace je nejvýznamnějším rizikovým faktorem depresí, víc dopadá na ženy
Riziko rozvoje depresivních příznaků dále zvyšují i problémy se zdravím a s pohybem, odhaluje analýza využívajcí metod strojového učení. Ta v datech desetitisíců lidí ve středním a vyšším věku zároveň identifikovala okolnosti, které toto riziko snižují: například péče o vnoučata.
Spolupráce mezinárodního týmu čtyř vědkyň a jednoho vědce přináší lepší porozumění možným raným projevům depresivních onemocnění u lidí ve středním a vyšším věku. Odborníci z medicínských a technologických oborů porovnávali v datech 67 tisíců Evropanů a Evropanek několik desítek faktorů, které mohou sloužit jako prediktory deprese. Jako tři nejvýznamnější známky možných problémů vyšly sociální izolace, špatné zdraví a problémy s pohybem.
Studii publikoval odborný časopis Lancet a její zjištění teď mohou pomoci zlepšit preventivní programy a screeningové dotazníky. Rané symptomy depresí by pak mohli včas odhalovat například praktičtí lékaři – třeba prostými otázkami, zda se pacienti a pacientky necítí být sami.
Právě pociťovaná samota a špatné tělesné zdraví přispívají podle studie k variabilitě rizika vzniku deprese až z 22 procent. Patří tedy k nejvýznamnějším okolnostem, se kterými je spojené vyšší riziko výskytu projevů deprese – a kterým jde do jisté míry předcházet.
„Tyto rizikové faktory mohou být dány geneticky, ale také životním stylem nebo obtížnými životními situacemi, například smrtí blízké osoby nebo rozpadem vztahu,“ komentuje pro server iROZHLAS.cz přímo autorka studie Elizabeth Handingová z Colorado State University.
Data
Výzkumnice a výzkumníci s pomocí metody strojového učení náhodný les (Random forest) porovnávali 56 rizikových a ochranných faktorů deprese u reprezentativního vzorku 67 tisíc evropských dospělých ve věku nad 50 let. Sběr dat proběhl v šesté vlně průzkumu SHARE, mezinárodní longitudinální studie z 20 evropských zemí a Izraele. Depresivní symptomy byly hodnoceny pomocí 12bodového dotazníku, skóre nad čtyři body indikovalo depresi.
Míru své sociální izolace – nedostatek společnosti, pocit opomenutí, izolace a osamělosti – hodnotili dotazovaní sami. „Nemusí to znamenat, že je člověk ve skutečnosti izolovaný nebo má špatné zdraví. Zásadní je, že to tak vnímá,“ říká pro server iROZHLAS.cz Matěj Kučera, výzkumník z Národního ústavu duševního zdraví.
Studie nicméně odhalila silnou souvislost mezi subjektivně vnímanou společenskou izolací a některými jejími objektivními okolnostmi – například životem bez partnera. Podobné to bylo i u subjektivně špatně hodnoceného zdraví.
Mezi zkoumanými riziky, které rozvoji deprese mohou přispět, patřila sociální izolace k mnohem silnějším prediktorům než 30 objektivně měřených ukazatelů, jako byly rodinné zázemí či socioekonomická situace.
Ztráta kontaktu s okolím a zhoršené zdraví ale nemusí nutně končit depresemi. „Spíše než jako rané projevy depresí můžeme výsledky studie chápat jako okolnosti, na které si dát pozor. Ve společnosti je rozšířená představa, že člověk trpící depresí bývá hlavně smutný. Obzvláště u starších lidí se ale nemusí tak často jednat o změnu nálady, jako o ztrátu zájmu a chuti do života,“ vysvětluje Kučera.
Vypovídající může být také úbytek energie a zhoršená kvalita spánku. „Lidé s depresí se budí o pár hodin dříve a mají problém usnout, jak se jim vtírají myšlenky, které jim nedají spát,“ pokračuje Kučera ve výčtu signálů, na které si dát pozor.
U starších lidí můžeme pozorovat také poruchy psychomotoriky. „Člověk jednak pomaleji myslí, ale může to přesáhnout i do toho, že má pomalejší pohyblivost jako takovou,“ dodává.
Jak poznám, zda mám depresi?
Raných příznaků depresivních onemocnění jsou desítky. Vedle často zmiňovaného negativismu, pesimismu nebo pocitů viny jsou mezi nimi i problémy se spánkem, únava, ztráta zájmu, podrážděnost nebo problémy se soustředěním. Pokud některé z těchto symptomů sami pociťujete nebo je pozorujete u někoho ze svých blízkých, může vám pomoci web www.opatruj.se. Pod záštitou Národního ústavu duševního zdraví České republiky nabízí dotazníkové samotesty duševních poruch a onemocnění a seznamy a mapy služeb duševního zdraví.
Problémy s mobilitou a obstaráním každodenních aktivit podle dat častěji reportovali muži, a to přesto, že se rizikové faktory mezi pohlavími příliš nelišily. Velké rozdíly jsou však v četnosti výskytu depresivních onemocnění. V České republice deprese zatěžuje až dvakrát více žen než mužů.
„Teorií, jak člověk onemocní depresí, je několik. Prozatím nikdo neobjevil tu jedinou správnou, a proto také rozdíly v četnosti nemůžeme jednoznačně vysvětlit,“ připomíná Kučera.
Nová studie ale poukazuje na to, že mezi respondenty a respondentkami, kteří se cítili nejvíce sociálně izolovaní, bylo až třikrát více vdov než ovdovělých mužů. „Ženy se dožívají vyššího věku, mají vyšší procento ovdovělosti, a na to může být navázána sociální izolace, která může vést k rozvoji depresivních symptomů,“ potvrzuje Kučera.
Ženy si navíc podle epidemiologických studií častěji odnášejí traumata z dětství a také během dospělého života si podle Kučery projdou více stresovými situacemi, které mohou působit jako jeden ze spouštěčů onemocnění.
V Česku hraje roli i vzdělání a postavení
Vědecký tým ale v datech také identifikoval několik okolností, které mohou riziko výskytu depresivních příznaků u lidí ve středním a vyšším věku zmírnit. Jsou jimi péče o vnoučata, větší počet přátel a známých nebo bydlení do jednoho kilometru od potomka.
V Česku, které v evropském srovnání patří k zemím s vyšším výskytem depresivních onemocnění u starších dospělých, vynikají dvě okolnosti snižující rizika. Ty podle Kučery přispěly k poklesu výskytu depresivních syndromů mezi lety 2006 a 2015 až o pětinu. „Na stejném vzorku českých dospělých nad 65 let jsme zjistili, že významnými protektivními faktory jsou delší doba studia a lepší socioekonomická situace domácnosti,“ popisuje. Vzdělanější a lépe zabezpečení lidé mají obvykle víc možností, jak čelit stresovým situacím.
Pokles výskytu depresivních příznaků ale nemusí být trvalý – proti příznivému trendu působí stárnutí populace, ke kterému v Česku dochází stejně jako v dalších zemích. Celosvětově už nyní depresivní onemocnění dominují jako hlavní příčina invalidity lidí středního a vyššího věku. Jen v USA činí odhadované ztráty způsobené depresemi 326 miliard dolarů ročně.
16:50
Valorizace pomáhá víc vysokým důchodům. Systém bychom měli přehodnotit, míní sociolog Prokop
Číst článek
Studie Lancetu proto může pojmenováním nejvýznamnějších rizikových faktorů pomoci k nastavení preventivních programů a screeningových dotazníků. Dalším krokem pak může být například poskytnout lidem starším padesáti let podporu k aktivnímu a společenskému životu.
„Pokud je to možné a nebrání tomu pohybové problémy, doporučuje se zařadit do každého dne určitou fyzickou aktivitu – jít se projít ven, na zahradu, venčit pejska,“ vyjmenovává Kučera.
Dotazníky, kterými by například praktičtí lékaři mohli častěji odhalovat příznaky depresivních onemocnění, se v Česku prozatím nevyužívají.
„Byl by to dobrý nástroj na podchycení onemocnění v časnějších stadiích, kdy je velký prostor pro co nejvýraznější zlepšení kvality ve srovnání se situací, když už člověk upadl do vyššího stadia deprese,“ uzavírá Kučera.
