Co s environmentálním žalem? ‚Pomůže zapojit se do ochrany životního prostředí,‘ říká terapeutka
Stále více lidí začíná pociťovat úzkost a smutek ze zpráv o častějších extrémních výkyvech počasí a stupňujícího se varování před změnami klimatu. Environmentální obavy tíží také pracovníky neziskových organizací a dobrovolníky. Existuje návod, jak skepsi nepodlehnout? Jak ovlivňuje lidskou psychiku způsob informování o klimatických změnách? Tématu se věnuje Český rozhlas Plus.
Přímou zkušenost s těmito jevy má terapeutka Zdeňka Voštová. „Nejčastěji se setkávám se strachem, s nějakou formou úzkosti, kdy se lidé bojí toho, jaká budoucnost čeká nás nebo naše děti,“ říká Voštová, podle které se lidé bojí vleklého sucha, hladomorů nebo válek.
„Další poměrně častá emoce je smutek. Lidem, kteří se cítí být nějakým způsobem propojeni s přírodou, je hluboce líto, jakým způsobem je devastována, že zanikají některé druhy nebo že usychají lesy, což je momentálně velký problém u nás v České republice,“ vysvětluje Voštová takzvaný environmentální smutek. Naopak environmentální žal zahrnuje spíš strach z budoucnosti.
Jedna z forem, jakou se s environmentálními pocity vypořádat, je prý proaktivní přístup k ochraně životního prostředí. „Velmi často lidé, kteří trpí environmentálním žalem nebo úzkostí, zmiňují bezmoc. Bezmoc jako projev toho, že ať udělají cokoliv, stejně to nemá vliv na to, co se v konečném důsledku děje. Jenže právě zapojení se nějakým způsobem je to, co na bezmoc pomáhá,“ říká. Může se jednat o sázení stromků nebo třeba vstup do politiky.
Hledání nápravy
Podle ekopsychologa Jana Krajhanzla má zásadní roli pro vnímání okolního světa způsob, jakým se o klimatických změnách informuje. Upozorňuje, že téma je psychologicky velmi složité a je potřeba brát v potaz celou řadu psychologických mechanismů, které tu působí.
„Jedna zásadní věc je nepopisovat jenom ten problém, ale zároveň říkat, co každý člověk může pro tu věc dělat. To mimochodem neznamená jenom spotřebitelské chování, úplně stejně to může být občanská angažovanost,“ říká.
Dále by se podle Krajhanzla média němela soustředit na běžným lidem vzdálené problémy, jaké mají třeba tichomořské ostrovy nebo lední medvědi, ale spíše na to, jak probíhají změny klimatu na „našem dvorku“. „Odborníci zabývající se klimatem a suchem potvrzují, že klimatická změna je tady a teď a probíhá třeba i v České republice,“ dodává.
Poslechněte si celé Zaostřeno Terezy Čapkové. Dozvíte se, jakým způsobem zpracovávají environmentální žal děti a jaká doporučení se nabízí v pedagogické práci na toto téma.
