Predátoři, kteří jednou zažili nepříjemnou pachovou zkušenost se skunkem, se mu příště radši zdaleka vyhnou. Otázkou ale bylo, jak šelma pozná, že má před sebou zrovna skunka.

0:00 13. listopadu 2009 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Zoologové se zatím domnívali, že predátoři berou za hlavní poznávací znamení nápadné černobílé pruhy, které má skunk pruhovaný (Mephitis mephitis) po celém těle. Studie vědců z Kalifornské univerzity v Davisu ale svědčí o tom, že skunkova strategie není jen černobílá.

Vědci využili vycpané skunky a lišky šedé (Urocyon cinereoargenteus) - tedy dva druhy, které se liší nejen zbarvením, ale také tvarem těla. Některým skunkům přebarvili srst tak, aby odpovídala zbarvení lišek a naopak. Atrapy vědci umístili do kalifornské divočiny a dění kolem nich zaznamenávali infračervenou kamerou. V místech, kde se skunkové nevyskytují, se místní šelmy - pumy, medvědi, kojoti a rysové - k atrapám bez obav přibližovali, olizovali je a dokonce se je pokoušeli odnést.

Zato v oblastech, kde jsou skunkové hojní, šelmy projevovaly obrovský respekt vůči všemu, co připomínalo skunka, a to nejen zbarvením, ale také tvarem těla. Studie tak ukázala, že tvar těla je pro šelmy stejně důležitý jako výstražné zbarvení.
Existuje zvíře, které je ochotné skunka ulovit? Vědci se domnívají, že pravděpodobně nikoli. Skunk je tak jedním z mála živočichů, jehož populaci limituje pouze dostupnost životního prostředí, nemoci a množství potravy.

Zdroj: University of California - Davis

Martina Otčenášková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít