Lukostřelbě se věnuje dva roky a už jede na paralympiádu. Je to jako sen, říká Musilová
Plná očekávání odletěla na paralympiádu do brazilského Ria lukostřelkyně Šárka Musilová. Bude totiž její první. Okamžik, který jí změnil život, přišel v roce 2010. Stačil jediný špatný krok, který způsobil pád ze schodů, a bylo zle.
„Úraz se mi stal v devatenácti, když jsem uklouzla na schodech po psí louži. Bohužel jsem si rozdrtila pět obratů – od C5 dolů. Na vozíku jsem zůstala, protože jsem si přerušila míchu,“ říká Šárka Musilová.
Jak sama říká, šla si pro snídani a domů se k ní vrátila po dlouhých osmi měsících vyplněných léčbou.
S lukostřelkyní Šárkou Prokešovou o jejím příběhu mluvil reportér ČRo Pavel Petr
„Spondylochirurgie v Motole, spinálka, Kladruby a Malvazinky.“
První týdny po úrazu představovaly pro Šárku Musilovou obrovskou fyzickou a především psychickou zátěž. Postupně si ale doma v Jánských Lázních našla cestu ke sportu.
„Na spinálce jsem s nikým moc nekomunikovala. Když jsem byla v Kladrubech, tak jsem viděla, že se dají dělat i sporty na vozíku. Zkoušela jsem florbal a koukala jsem, že před námi měli trénink lukostřelci. Tím, že jsem kvadruplegik, tak jsem zkoušela střílet z reflexního luku, ale nedokázala jsem ho pořádně natáhnout,“ vzpomíná česká reprezentantka.
Následoval pobyt v centru Paraple a v něm možná osudové setkání. Se zlatým mužem z paralympiády v Pekingu a stříbrným lukostřelcem z her v Londýně.
„Tam jsem se seznámila s Davidem Drahonínským, který mi řekl, že bych mohla střílet z kladkového luku. Sice mám bicáky, ale nemám tricepsy, takže jsem odkázána na předloktí a bicepsy. Prsty mám také ochrnuté, ale člověk se s tím naučí žít,“ vysvětluje Musilová.
David Drahonínský Šárku moc přesvědčovat nemusel. Lukostřelba jí učarovala. Lukostřelbu brala jako zábavu a vlastně tak tento sport vnímá i v současnosti.
„Když chce dělat člověk sport, tak ho musí bavit. Mým prvním závodem bylo paradoxně mistrovství republiky, které jsem vyhrála. To ale jenom díky tomu, že v mé kategorii nebyl David Drahotínský,“ přiznává.
Po pouhých dvou letech si navíc vybojovala účast na paralympiádě. Může se to zdát jako jeden velký sen.
„Čekám, kdy se z toho snu probudím. Nečekala jsem to, že se tam dostanu.“
Jedno důležité vítězství už si ale na své konto připsala. Vyhrála nad osudem a nestěžuje si na jeho nepřízeň.
„Musím říct, že po úrazu si ten život užívám mnohem více než před ním. To člověk musel do práce, do školy, úklid a tak dále. Teďka má člověk stále svoje povinnosti, ale víc si život užívá. Pohled na svět je úplně jiný,“ říká Šárka Musilová.
