Sportovní komentátor Bureš: Atmosféra bez diváků bude nijaká, ale i tak se olympiáda může stát nadějí

Ve Vinohradské 12 jsme spolu mluvili prakticky přesně na den před rokem, když se rozhodlo o tom, že olympijské hry v Tokiu se posunou na letošní léto. Vy jste tehdy zmiňoval, že z hlediska zázemí byla ta olympiáda v Japonsku v podstatě kompletně připravená. Byla tam nachystaná sportoviště, olympijská vesnice atd. Když se na to tedy díváte teď s ročním posunem, v jaké situaci jsme? Co všechno víme o tom, jak budou odložené olympijské hry v Tokiu vypadat?
Asi to úplně nevíme. A asi nikdo neví, jak budou vypadat, protože i představitelé Mezinárodního olympijského výboru mluví o tom, že se bude spousta věcí možná ještě měnit, zpřesňovat. Ta omezení, která se chystají, se budou doplňovat, upřesňovat. Vlastně se to děje každý měsíc. Teď v dubnu bude další velký mítink, z něhož vzejdou zase nějaké závěry a upřesnění směrem ke sportovcům i ke všem dalším lidem, kteří budou na olympiádě pracovně – především novináři a pracovníci sdělovacích prostředků – co všechno budou smět a nebudou, jak se tam budou pohybovat, co jim organizátoři a olympijský výbor nařídí. Bude se to samozřejmě týkat i diváků. Už je jasné, že na olympiádě nebudou moci být diváci ze zahraničí, ale pořád je ve hře varianta, a zatím ji nikdo do dnešního dne nezpochybnil, že by do hlediště mohli fanoušci z domácích měst a míst, tedy především z Tokia, že by prostě mohli Japonci být v hledišti. Zatím platí varianta, že ti do hlediště stadionu budou moci přijít. A dokonce by mohli v některých místech i nahradit fanoušky, kteří měli přijet zahraničí.

Druhá věc samozřejmě je, že hry byly skutečně připravené už před rokem touto dobou, tedy na jaře 2020. Prakticky všichni byli v Tokiu připravení ve všech směrech. My jsme si tam byli už v roce 2019 na podzim všechno prohlédnout a podívat se, jak to tam bude fungovat.

A už tehdy to vlastně bylo téměř kompletně připravené – a z tohoto pohledu se nic nemění. Všechno je připravené i dnes. Ale pro Japonce to budou samozřejmě trochu smutné hry, protože oni se těšili na něco, co se vlastně dít nebude. Že tam přijede hodně lidí ze světa, že jim ukážou nejen olympijské hry, ale i Tokio, Japonsko, že jim ukážou, co všechno dovedli, umějí, i tu svoji vstřícnost, že ukážou Japonsko celému světu. To se teď samozřejmě dít nebude. A z toho jsou Japonci smutní. Jsou samozřejmě smutní i z toho, že i když se ty hry budou konat, bude se závodit a sportovat a oni se třeba dostanou do hlediště stadionu, tak to pořád bude v určité bublině s obrovskými omezeními, atmosféra her bude vlastně nijaká.

Vrátím ještě o víc let zpátky – do chvíle, kdy se Japonsko ucházelo o pořádání letních olympijských her v roce 2020. Každá pořadatelská země jde do těch her vždy s nějakým mottem, s cílem, který si předsevzala. S čím šlo do letní olympiády 2020 Japonsko, které tehdy samozřejmě netušilo, že se z pořadatelství stane noční můra?
Japonsko chtělo ukázat, že se dostalo ze všech těch potíží, které mělo v posledních letech. Byly to třeba problémy spojené se zemětřeseními a různými přírodními katastrofami, které zemi v posledních letech zasáhly. Asi největší bylo zemětřesení u Fukušimy, ale potom i následně další.

Myslím si, že Japonci prostě chtěli ukázat světu, že jsou v bezvadné kondici, že Japonsko se dostalo zase na top úroveň a umí a může pořádat tak velkou, obrovskou akci, jako jsou olympijské hry – bez jakéhokoliv omezení. A nevím, jestli se to dá říci, ale byli připraveni ukázat opravdu výjimečnou událost, kterou olympiáda je.

Samozřejmě je tady i historický kontext s olympiádou z roku 1964, tehdy už Japonci v Tokiu hry pořádali. My na ně vzpomínáme tady v Česku také velice rádi, protože to byly hry, na kterých poprvé zazářila Věra Čáslavská. Na ni si Japonci samozřejmě dobře pamatují, rádi na ni vzpomínají.

Takže Japonci už dobře vědí, jak olympijské hry pořádat. Mají zkušenosti nejen s těmi letními, ale i se zimními – v Sapporu a samozřejmě v Naganu, na což také rádi vzpomínáme. Ta historická linka je pochopitelně velice důležitá i pro Japonce. Oni teď prostě chtěli přidat takový další zlatý korálek na tuto nit.

Před týdnem jsme se dozvěděli, že na olympiádu na přelomu července a srpna nebudou moct přijet zahraniční diváci. Stejné opatření se týká i paralympijských her o měsíc později. Kromě toho, že to ochudí atmosféru, co to bude znamenat prakticky, kolik vstupenek bude muset organizační výbor vracet? Jaké dopady to bude mít?
Tady jde paradoxně opravdu hlavně o tu atmosféru. Protože fanoušci při olympijských hrách – a netýká se to jen olympiády teď v Tokiu, ale každé olympiády – nejsou z finančního hlediska pro olympijské hnutí tak důležití. Olympiáda se sice dělá samozřejmě pro fanoušky, ale pro olympijské hnutí není úplně zásadní, jestli fanoušků v dějištích olympijských her přijde do hlediště hodně nebo málo. Platí totiž, že finančně to pro olympijské hry není přínos. Náklady na jednu vstupenku daleko přesáhnou její cenu, takže olympiáda víceméně na fanoušky doplácí. Finančně tedy současná situace není pro olympiádu žádný problém, ale z hlediska atmosféry je to pochopitelně problém pokaždé. Nejde jen o stadiony, tady navíc nebudou ani ti fanoušci kolem nich, ani v samotném městě. Něco takového olympiáda nikdy nepoznala.

A potenciálně jsou tu tedy asi návazné průmyslové sektory typu ubytování, hotely a služby.
Samozřejmě, to s tím souvisí – hoteliérství, doprava, ale třeba i takové věci jako merchandising, protože ten je samozřejmě také výrazným byznysem při každé olympiádě. Prostě to, co by všechno přinesli ti lidé, kteří by do Japonska přijeli. Ptala jste se na počet – tuším, že pořadatelé budou vracet peníze za vstupenky 600 000 lidem, kteří měli do Japonska přijet ze zahraničí.

V tuto chvíli se zřejmě japonští diváci budou moct těch her účastnit. Nic ale asi není vytesáno v kameni. I tohle se zřejmě ještě může změnit?
To samozřejmě může, může se změnit prakticky cokoliv. Představitelé Mezinárodního olympijského výboru a japonští pořadatelé tvrdí, že jediné, co se nezmění, je fakt, že olympiáda bude. Nikdo z nich nepochybuje, že olympiáda nebude přeložena nebo zrušena. Olympiáda se konat bude, to prý je stoprocentní. Ale jinak? Všechno ostatní, co se týká tohoto svátku v Tokiu, v Japonsku v červenci a srpnu, se změnit může. To pochopitelně platí i o tom, jestli v ochozech budou domácí fanoušci, nebo ne. Dnes jsem mluvil s Romanem Kumpoštem, členem Mezinárodního olympijského výboru, místopředsedou Českého olympijského výboru, který má samozřejmě velmi dobré informace – a ten mi říkal, že v tuto chvíli platí, že fanoušci z Japonska, na stadiony budou moct. A dokonce že by mohli do jisté míry nahradit počet těch fanoušků ze zahraničí, kteří přijet nesmí.

Pokud se na to podíváme z perspektivy sportovců, jak celá ta situace pro ně vypadá? Na sportování před prázdnými ochozy a tribunami si už sportovci asi zvykli. Ale jaké to bude v případě takto významné sportovní akce, která na té atmosféře mezi diváky do veliké míry závisí, a to nejen na sportovištích, ale i mimo – tady je na to hodně navázán veškerý olympijský duch?
Myslím si, že to už si všichni dokážeme představit, protože to bude velice podobné tomu, jak probíhaly a probíhají některé velké mezinárodní sportovní akce v posledních týdnech a měsících a budou probíhat ještě i do zahájení her. To znamená třeba tenisový grandslamový turnaj v Austrálii, ale i další významné podniky, které se prostě hrají bez diváků, fanoušci na nich nejsou a ta atmosféra je jasná. Sportovci už to nějak vnímají, všechno je v bublině, nikdo nikam nesmí atd. Takže to asi známe. Tady samozřejmě zase stejně jako u těch fanoušků, tak i u sportovců mizí takový ten olympijský duch. Sportovci se nebudou příliš potkávat. Sice budou v olympijské vesnici, ale dokážu si představit, že i tam budou platit výrazná omezení a restrikce – tak, aby ke kontaktům docházelo co nejméně. Navíc budou muset po skončení těch svých soutěžích co nejdřív opustit Tokio a vrátit se do svých zemí. I to je něco, co nebylo tak striktně dáno v těch předcházejících letech při olympijských hrách. Za normálních okolností by se sportovci, stejně jako na všech předchozích hrách, nejvíc těšili na to, že se poznají se lidmi z dalších odvětví, že se nebudou potkávat jenom s těmi svými v tom svém sportu, jak jsou zvyklí po celou kariéru na různých mistrovstvích světa, Evropy a domácích šampionátech. To nezažijí nebo možná ano, ale jen ve velmi omezené míře.

... že vlastně z těch svých bublin, a ještě v jiné, svátečnější atmosféře, prostě nevyklouznou.
Přesně tak. Bude to velice podobné nebo téměř stejné, jako to vidíme teď na všech jiných sportovních událostech.

Sport je samozřejmě jedním z odvětví, kterých se pandemie dotkla velmi citelně. Když se na to podíváme z hlediska toho, jaká byla vůbec možnost přípravy na letní olympiádu? Dotklo se jí to nějak? Některé země totiž koronavirus zasáhl více než jiné, některé sporty jsou asi také zasažené více než jiné – podle toho, jestli člověk, zjednodušeně řečeno, může trénovat venku, někde v lese, anebo jestli je odkázán třeba na otevřený stadion. Do jaké míry může do té olympiády promluvit právě toto?
To promluví samozřejmě výrazně, zvlášť v některých sportovních odvětvích, která jste naznačila. Tak třeba plavání. V tomto sportu jsou výrazné rozdíly u jednotlivých zemí a u jednotlivých plavců v tom, jak se mohou připravovat, jaké mají možnosti. Někde jsou bazény otevřené, někde zavřené. Teď jde i o to, jak dlouho, jaké jiné možnosti ti plavci mají, kam se mohou jet připravovat. Někteří samozřejmě mají možnost vydat se do jiné země, trávit tam kvůli tréninku a přípravě velmi dlouhý čas. Ale jsou samozřejmě i tací, kteří takové možnosti nemají, ať už z důvodů finančních, nebo i jiných. Tyto rozdíly jsou jasně dané, ale víceméně s tím nikdo nemůže nic dělat. Je to sport od sportu. Ale především jde o sporty závislé na tom, že je sportovci nemohou stoprocentně provozovat kvůli tomu, že nemají kde nebo jsou omezeni restrikcemi.

Ale de facto tedy – a teď nevím, jestli to není přehnané – ale dá se říct, že to je další rána olympijskému duchu, jestli mu tedy rozumíme tak, že jsou to hodnoty rovnosti, férovosti, fair play a rovných příležitostí?
Tady zasáhla vyšší moc a nic se s tím asi nedá dělat, protože za to nikdo nemůže. Těžko to nějak vyřešit a v těchto případech zajistit, aby měli všichni sportovci rovné podmínky. Ale kdybychom šli úplně do detailu, tak co jsou rovné, úplně rovné podmínky? Vždycky někdo bude mít lepší možnosti přípravy. Sportovci z vyspělých zemí asi budu mít vždy lepší podmínky přípravy než ti z méně rozvinutých zemí. Špičkoví sportovci mají asi lepší podmínky v přípravě než ti méně špičkoví atd. Takže kdybychom šli do detailu, tak bychom se vždy mohli chytit nějakého takového rozdílu. Ale tady je samozřejmě něco, co tu nikdy nebylo. I když třeba ti sportovci mají formu, chtějí se připravovat, chtějí trénovat – a nemohou, nemají jak to vyřešit, tak jim nikdo nepomůže.

Na olympiádu je samozřejmě velice úzce navázán i další průmysl – reklama, média, koneckonců včetně Českého rozhlasu, který na hry vždy posílá reportéry, plánuje speciální vysílání atd. Co z tohoto hlediska znamenají všechny ty logistické přesuny a změny pro vás – čistě novinářsky, mediálně?
My jsme samozřejmě zvědaví, jak to ve finále bude vypadat, protože se to skutečně mění každý měsíc. Jsme neustále v kontaktu s vysílateli, respektive s majiteli vysílacích práv ze společností Discovery. A od nich dostáváme nejrůznější informace o tom, co se zrovna mění. Jsou různé mítinky, téměř každý měsíc je teď on-line mítink, kde dostáváme informace o různých opatřeních. Teď je to tak, že i my novináři, zástupci sdělovacích prostředků budeme v bublině, budeme se moci pohybovat na vymezených trasách a určitými dopravními prostředky. Nebudeme smět třeba do města, nebudeme smět používat metro, veřejnou hromadnou dopravu. Nesmíme chodit do obchodů, do restaurací, prostě nikam mimo ten vymezený prostor. Budeme se pohybovat na trase hotel – stadiony a IBC (mezinárodní vysílací centrum), kde budeme mít studio jako při každé olympiádě. Takže i toto je víceméně tak omezené, že i pro nás olympiáda ztrácí nějaké kouzlo. Navíc kontakt se sportovci bude také minimální. Budeme mít předepsané rozestupy, časy, kdy budeme moci se sportovci mluvit. Většinou to bude na dálku, tak, abychom se k nim nepřibližovali. Navíc tam jsou opravdu naprosto striktní pravidla ke sledování lidí a jejich zdravotního stavu atd. Těch omezení je opravdu hodně, mohli bychom o nich mluvit strašně dlouho.

A promlouvá do toho nějakým způsobem i očkování? Protože víme, že různé země jsou na tom z hlediska vakcinace různě. Například v Izraeli už se zavádí tzv. zelené pasy, uvažuje o nich i EU. Přemýšlí se o něčem takovém souvislosti s olympiádou, nebo to vůbec nepřišlo na přetřes vzhledem k tomu, že ta účast je ze všech možných zemí – a leckde asi očkovací kampaň vůbec nezačala?
To už jsme řešili mockrát s představiteli Českého olympijského výboru i s lidmi, kteří jsou v kontaktu s Mezinárodním olympijským výborem, jako třeba zmiňovaný Roman Kumpošt. I on už o tom mluvil na vlnách Radiožurnálu a také v našem olympijském podcastu.

A sice v tom smyslu, že očkování rozhodně nebude pro nikoho znamenat výhodu. Nebude to tak, že očkovaný člověk by měl mít jiné možnosti nebo nějaké výhody oproti tomu, kdo očkovaný není.

Souvisí to i s tím, co jste říkala, sjedou se tam sportovci a další lidé z celého světa a jejich možnosti, jak se k očkování dostat, nejsou stejné – proto výhoda očkovaných proti neočkovaným rozhodně nebude hrát na olympiádě žádnou roli. Alespoň tak to tedy říkají všichni, kdo mají k těm informacím blízko.

Lídři olympijského hnutí vždy připomínají, že olympiáda by neměla být nijak propojená s politikou. Ale relativně krátce po skončení letních olympijských her, za půl roku, proběhnou zimní olympijské hry v Číně, odkud se koronavirus, jak víme, do světa rozšířil. Dá se v momentálních debatách stran olympijských her v Tokiu vypozorovat něco jako geopolitický rozměr nebo geopolitická debata?
Určitě bychom mohli zmínit, že Japonsko nechce jednoduše řečeno prohrát souboj s Čínou. Japonci chtějí ty hry uspořádat za každou cenu i proto, že za půl roku po jejich skončení bude olympiáda v Pekingu, kterou mají Číňané už také připravenou na 100 % a prakticky by ji mohli otevřít třeba teď. Japonsko s Čínou jsou velcí rivalové a Japonci si nedokážou vůbec představit, že by z tohoto, dá se říci souboje, vyšli jako předem poraženi tím, že by v Tokiu olympiáda nebyla a Čína by pak za půl roku s velkou pompou uspořádala olympiádu v Pekingu. To je jedna věc. A druhá věc, ta olympiáda nebo její pořádání je enormně důležité z finančního hlediska pro celý olympijský svět, protože 90 % příjmů z olympiády rozděluje Mezinárodní olympijský výbor mezi svoje členy, národním olympijským asociacím. Řada z nich by bez těchto peněz vůbec nepřežila. Takže z tohoto pohledu je pořádání té olympiády extrémně důležité.

Když si trochu zavěštíme na závěr – vím, že je to v této situaci, kdy nevíme, co se bude dít komplikované – ale dovedete si tipnout, jak se na ty japonské hry jednou bude vzpomínat? Mluvilo se už loni o tom, že by mohly být symbolem překonání koronaviru a té pandemie. Je něco takového v tuto chvíli pravděpodobné, nebo už stojíme nohama mnohem realističtěji na zemi?
To je asi opravdu strašně těžké říct, protože vlastně teď na konci března ani nevíme, jak to bude na konci července vypadat s pandemií ve světě. Takže těžko říct, jak to bude vypadat s olympiádou a jestli skutečně olympiáda bude tím světlem na konci tunelu a otevře zase ten normální svět, tak jak o tom mluví šéfové Mezinárodního olympijského výboru a pořadatelé v Japonsku. Že chtějí, aby olympiáda byla nadějí pro celý svět. Může to tak být. Nemusí to tak být. Ale je to strašně těžké teď to nějak odhadovat, protože nikdo nic neví. I se to směrem k té olympiádě neustále mění – všechna pravidla, jestli se budou zpřísňovat, nebo naopak třeba s vývojem pandemie se budou změkčovat? To je otázka. Ale spíš pořád platí bohužel ta první varianta. Protože i dnes se ten stav pandemie v Japonsku nezlepšuje, spíš v posledních dnech naopak zase tam snad narůstá počet nakažených atd. Těžko skutečně říct. Samozřejmě bychom si všichni přáli, aby to bylo tak, jak jsme teď o tom mluvili, ale zatím tomu tolik věcí nenasvědčuje. Spíš očekáváme teď v dubnu, že přijdou pořadatelé s nějakými dalšími restrikcemi pohybu a vůbec fungování lidí, kteří do Tokia přijedou, bude ještě přísnější, než je to dané zatím dnes.