Václave, po 21 letech vyhrál Zlatou přilbu Čech, navíc z Pardubic. Jaké máte pocity?

Pocity mám výborné, protože udělat takový výsledek před tolika fanoušky mezi tolika dobrými závodníky je něco neskutečného.

Je to 21 let, co to Čech nevyhrál a mně se to podařilo. Jsem rád, že se mi podařil start, protože by bylo nesmírně těžké tady předjíždět, moc by to nešlo. Ale po „lajně“ jsem byl rychlý. Když jsem se otočil a zjistil, že mám 30 metrů náskok, tak mě to zaskočilo. Měli jsme to dobře nastavené.

Vy jste vypálil ze startu. V čele jste byl od první zatáčky. Kdy jste začal věřit, že to vyjde?

Po třetím kole, když jsem se srovnal na rychlou stopu. Už jsem si akorát přál, aby se nestalo nic s motorkou.

Soustředil jsem se na dobrý reflex a abych si vybral dobrou startovní stopu. Když jsem přijel na čtvrté pole, zjistil jsem, že tam materiál je, dal jsem si ho do koleje, uklepal a říkal jsem si, že opravdu drží a start by mohl vyjít. Vyhrál jsem spíš na startu než v jízdě.

Jak jste vnímal zesilující podporu? Od začátku byla vynikající, ale postupem času byly ochozy bouřlivější a bouřlivější.

Byl to takový doping od diváků. Když řvou, navíc moje jméno. Říkal jsem si: „Sakra, vždyť já to pro ně musím udělat.“

Taťka mi říkal, že ve všem jsem ho překonal, jen nemám Zlatou přilbu, protože on ji vyhrál dvakrát na Slovensku. Už jsem ho překonal v pardubické Zlaté přilbě, teď musím vyhrát aspoň jednou slovenskou, abych mu mohl říct, že jsem ho definitivně překonal.

Jaké velké budou oslavy?

Oslavy nebudou vůbec žádné, protože zítra jedu na Markétě Tomíčkům memoriál. Takže si poplácáme s týmem, taťkou, mámou a především s mechaniky. S těmi jsme dneska udělali obrovskou hromadu práce, která se vyplatila. Oslavy budou, až budu mít volněji.

Ota Gutwirth Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít