Političtí vězni z Benešova stále marně čekají na odškodnění. Zbývá jich už pouze 35
Odpustit ani zapomenout nejde, na tom se shodují členové benešovské Konfederace politických vězňů. Když si na pravidelných setkáních vypráví své osudy, až z toho mrazí. Z původních 180 členů jich ale žije už pouze 35. Mnozí stále marně čekají na odškodnění.
Člen konfederace Josef Brzoň je přesvědčený, že si musíme připomínat, co se dělo. I kdyby jen proto, abychom si více vážili svobody, kterou máme dnes.
„Když mi bylo osmnáct, viděl jsem, co s mými příbuznými sedláky dělají komunisté. Tak jsme s kamarády založili protistátní skupinu a sehnali zbraně. Jenomže se mezi námi našli zrádci,“ vypráví pan Brzoň.
„Můžu ale hrdě prohlásit, že mě soudil prokurátor Vaš, který soudil paní Horákovou. Trest jsem si odpykával v Jihlavě. To byla velmi krutá věznice, chodili jsme tam jen s koženými klapkami na očích. Celá naše osmičlenná skupina dohromady dostala 144 let.“
V materiálech o konfederaci je k vidění i dosud nevyřešený případ zemědělce Josefa Honse, který byl zatčen pro spolupráci s odbojovou skupinou na Podblanicku.
„Při výsleších byl zmlácen natolik, že lékař na Pankráci už pouze konstatoval smrt. Jeho manželka se nervově zhroutila, o děti se postarali příbuzní. Dodneška jeho pozůstalí nebyli odškodněni,“ popisuje další z členů konfederace Vladimír Zlevor.
K odškodnění musí mít žadatelé osvědčení od ministerstva obrany, které hledá podklady v Archivu bezpečnostních složek. Od roku 2012, kdy vešel v platnost zákon o odporu proti komunismu, požádalo o osvědčení přes čtyři tisíce lidí.
O polovině už úředníci rozhodli. V Benešově doufají, že se aspoň někdo z jejich konfederace také dočká.
