O zaniklý secesní kinosál Flora se kvůli sochám zajímali i filmaři z Hollywoodu
Privatizace a také nástup multikin mohou za to, že v Česku během předešlých 20 let zanikly stovky kin. K největším v Praze patřil kinosál v hotelu Flora na rozhraní Vinohrad a Žižkova. Dnes je tam hlavní sídlo Všeobecné zdravotní pojišťovny. O mramorové sochy, které stojí u vchodu do bývalého kina, měli zájem i filmaři ze zámoří.
„Do Hollywoodu si chtěli tyto sochy zapůjčit údajně proto, že to jsou snad jedny z mála soch nebo jediné sochy, které jsou ztvárněním postav s filmovým pásem,“ vysvětluje tiskový mluvčí VZP Oldřich Tichý.
Dvě mramorové sochy žen, které nad hlavou drží filmový pás, jsou vysoké tři metry. Stojí hned u kdysi hlavního vchodu do kina Flora.
Teď zaměstnanci a klienti vcházejí do rozlehlé budovy jinudy. Bohatě zdobené stropy i mramorem obložené stěny si tak mohou prohlížet snad jen hosté VZP nebo novináři.
Na zaniklý kinosál v hotelu Flora na rohu Orlické a Vinohradské ulice v Praze se byla podívat Michaela Vetešková
Prosvětlenou halou, kde jsou vitráže i štuková výzdoba, lze dojít až na galerii. I tam dříve sedávali diváci a zvědavě sledovali, co se děje na promítacím plátně.
„Nějakou dobu byl tento prostor rozdělený přepážkami a bylo tu klientské centrum, ale to se tuším loni už odstěhovalo do nových prostor, takže teď sál slouží opravdu jako sál,“ dodává Tichý.
Mimo seminářů či výročních porad tady jsou mikulášské besídky pro děti zaměstnanců nebo jiné firemní společenské akce.
Kino bylo součásti hotelu Flora, který ve 30. letech navrhl známý pražský stavitel Alois Krofta. Promítací sál patřil ke chloubám budovy a byl skoro největším pražským kinosálem. Vešlo se do něj až 600 diváků.
„Je to jedno z pražských kin, kterého je skoro nejvíce škoda. Mělo nádherný secesní interiér, kde byly krásné sochy a lustry,“ neubrání se nostalgické vzpomínce Martin Plitz, filmový historik a muž, který už 20 let mapuje historii zaniklých pražských kin.
Říká, že Vinohrady byly kiny přímo posety. Podobně mluví i historik Miroslav Čvančara. Za zlatý věk pražských kin oba považují období první republiky. Po únoru roku 1948 kin ubylo a po listopadové revoluci jich bylo ještě méně.
„Pak přišly multiplexy, které nahrazovaly mnohé, takže kina se stále omezovala a jejich počet v Praze by dnes člověk spočítal na prstech ruky,“ říká Čvančara.
V roce 1996 byla budova hotelu Flora vrácena restituentkám, o čtyři roky později ji koupila VZP a za přísného dozoru památkářů nechala chátrající dům včetně interiérů opravit.
Ještě před několika lety vedení VZP uvažovalo o tom, že by kino zprovoznilo, ale kvůli nezájmu filmařů i kvůli bezpečnostním opatřením od tohoto nápadu upustilo.
