Zasahují v sutinách, ve vodě i v lavinách. Svátek slaví psí záchranáři
Pátrají po ztracených lidech nebo pomáhají při živelních katastrofách. Dnešní Den záchranářských psů je poděkováním čtyřnohým hrdinům, kteří nasazují životy, aby zachránili člověka.
Základní předpoklady pro záchranářského psa jsou výborný čich, inteligence, snadná ovladatelnost, temperament, duševní vyrovnanost, schopnost motivace a pracovitost.
„Čichové schopnosti jsou u nich obecně velmi rozsáhlé, ale není to jen o tom. Důležitá je také motivace k práci, stejně jako psychická a fyzická odolnost. Takže ne každý pes se na to hodí,“ vysvětlil cvičitel služebních psů Jiří Ščučka, který byl vloni v říjnu hostem Českého rozhlasu Dvojka.
Přestože se psem-záchranářem může stát jakýkoliv pes, některá plemena jsou zastoupena častěji - například německý ovčák, boxer, dobrman, rotwailer, border kolie a podobně, ale mezi záchranáři je také spousta loveckých plemen a kříženců.
Výcvik začíná už od štěněte
Kromě fyzických a povahových předpokladů musí psi také projít výcvikem, který začíná už v raném věku. Stejně jako každé štěně, musí být i budoucí záchranář správně socializován. Štěně nesmí být nedůvěřivé, bázlivé a nekontaktní.
Socializace začíná v prvních měsících života, kdy se pes seznamuje se svým okolím, s novými situacemi a ostatními členy své smečky. Potom začíná cvičit pod odborným dohledem, většinou kynologické organizace.
Každý pes-záchranář tvoří nerozlučnou dvojici se svým psovodem. Pokud mají být nasazovaní v ostrých akcích, musí složit záchranářské zkoušky.
Zkouška jakéhokoliv psa má platnost pouze ve spojení se psovodem, který ji absolvoval a má omezenou dobu platnosti. Součástí každé zkoušky je zkouška poslušnosti a zkouška agresivity.
Kolem půl až jednoho roku věku psa pak majitel zvíře přihlásí do jedné ze záchranných brigád, kde se specializuje na určitý druh záchranářských prací. Například vyhledávání v sutinách, ve vodě, v lavinách nebo záchranné stopování.
Další rozdělení může být na vyhledávání živých osob a vyhledávání mrtvých těl, nebo jejich částí.
V jednotlivých státech se přístup k záchraně pomocí psa liší. Například v Americe se pes nesmí dotknout nalezeného člověka a nesmí ho označit štěkáním, aby mu nepřivodil ještě větší trauma.
