Deska týdne: Gorillaz
Novinka animované úderky Gorillaz, nazvaná Plastic Beach, patřila rozhodně mezi nejočekávanější alba letošního roku. Duchovní otec téhle nadstylové formace, Damon Albarn, se sice nechal slyšet, že jde o "nejpopovější desku Gorillaz". Nakolik jsou tato slova pravdivá, to vám prozradí Deska týdne.
Co se stane, když necháte bydlet v jednom bytě frontmana Blur Damona Albarna a komiksového kreslíře Jamieho Hewletta? Ti dva se budou tak dlouho nudit u MTV, až vymyslí fiktivní kreslenou kapelu jako svůj popkulturní komentář. Rock´n´rollový švindl jim jak známo vyšel parádně a eponymní desky z roku 2001 se po celém světě prodaly miliony kusů. Jejich neodolatelně eklektický koktejl hiphopu, dubu, popu i rocku se navíc nečekaně dobře chytil v USA, což někdy bývá pro britské kapely oříšek. Víc se o Gorillaz dozvíte v profilu z pera Roberta Candry.
"Koncepčně pojaté album - zasazené na umělý ostrov plný odpadků a pouhých naplavenin života -, lehkonoze skáče po žánrech stejně jako po inspiracích z odlehlých destinací. Nahrávka, natáčená střídavě v Londýně, New Yorku a libanonském Bejrútu, bez varování přechází mezi hiphopovými beaty, tanečními rytmy, omamnou psychedelií, r´n´b, dubem a punkem, čímž do značné míry kopíruje stylové zázemí pozvaných hudebníků. Rozverný, komiksově potrhlý a střídmě apokalyptický svět nových Gorillaz možná nezaboduje u každého hned na první poslech; to ale nemění nic na faktu, že Plastic Beach je nepředvídatelná a přitom kontrolovaná deska, k níž se vyplatí vracet. Mohutný příliv nápadů v jednotlivých skladbách takřka nikdy nevyznívá křečovitě," tvrdí Aleš stuchlý v první recenzi. Poslechněte si ji!
"Je to nejpopovější deska v dějinách Gorillaz. Vznešená hudba, která vůbec neřeší, co je zrovna v kurzu. Žánry a emoce se tady prolínají ne jen v rámci celého alba, ale i v průběhu jednotlivých skladeb, naprosto organicky a ne samoúčelně. Klasická hudba je promíchaná s filmovými opusy a synthpopem se samozřejmou lehkostí. Není tu slabé místo. A není tu nic z Albarnovy minulosti, co by na Platic Beach neprosáklo. Kousky všech jeho projektů, kapel a vášní se tady setkaly a výsledek vypráví o něčem víc než jen o kybernetických basácích, únosech zpěváků a ostrovech z odpadků. Melancholie obsažená v okamžiku, kdy si kupujete předvařené jídlo v polystyrenové vaničce, tenhle pocit chtěl Albarn na Plastic Beach dostat. A je to tam." S nadšením se na eklektické pláži z odpadu povaluje druhý recenzent Tadeáš Haagger.
