Večer před natáčením Maxipsa Fíka se Josef Dvořák trochu společensky unavil a myslel si, že bude muset roli odříct.

„Ráno jsem se probudil a zjistil jsem, že ze mě jde jen horká pára. Vešel jsem do studia, pozdravil jsem a řekl: ‚Dobrý den, přišel jsem se omluvit.' Panu režisérovi Bedřichovi se rozzářila očička: ‚Jé, pane Dvořáku, takhle by mohl mluvit ten pes,'" vzpomínal Dvořák.

Následovaly pak další večerníčky - Bob a Bobek, Byla jedno koťata nebo Včelí medvídci. V polovině sedmdesátých let začal Dvořák také filmovat. Pamatujeme si ho například jako nesmělého automechanika ve snímku Jáchyme, hoď ho do stroje. Následovaly komedie Buldoci a třešně nebo Černí baroni.

Nejvíc příležitostí dala ale Josefu Dvořákovi televize. Uváděl zábavné pořady, klauniádu pro děti si užil v Malém televizním kabaretu a zazářil v seriálech Nemocnice na kraji města, Cirkus Humberto, Návštěvníci a hlavně Rozpaky kuchaře Svatopluka, kde hrál hlavní postavu.

Seriál byl výjimečný tím, že diváci ve studiu i doma mohli v některých okamžicích ovlivnit děj. Hlasovali, jak se má Sváťa Kuřátko zachovat. V posledních letech se objevil třeba v seriálu Doktoři z Počátků.

Svou divadelní kariéru začínal Dvořák v Kladivadle. Od začátku sedmdesátých let působil v Semaforu, kde upoutal třeba ve zhudebněné Erbenově Kytici. V devadesátých letech z tohoto angažmá odešel a založil si vlastní divadelní společnost. Hry, které uvádí, mu dávají velký prostor k improvizaci.

„Furt mě to baví proto, že to má možnost malinko hru pootočit, malinko se na ni podívat jinak. A když vás něco napadne, hned to v představení použít. To mě baví velikánsky," řekl Dvořák.

Asi nejoblíbenějším Dvořákovým představením je komedie S Pydlou v zádech. Od roku 1981, kdy měla v Semaforu premiéru, ji hrál už víc než tisíckrát.

Jan Herget Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít