Karel Gott ve svazcích StB:
Co tady dělají ti okupanti?
Ať si jedou s tanky domů!

Spolupracovník totalitního režimu, nebo tichý odpůrce? Jaká byla úloha Karla Gotta před sametovou revolucí? Server iROZHLAS.cz prostudoval svazky, které na zpěváka vedla komunistická tajná policie před rokem 1989. Ač jsou informace kusé, nabízejí dosud neznámý pohled na komplikovanou roli jedné z nejznámějších postav české hudební scény.

„Jeden z největších antikomunistů, jaké jsem znal.“ Slova, která po smrti Karla Gotta pronesl hudební publicista Jiří Černý. Vnímal ale Gotta jako svého odpůrce i komunistický režim?

„Úplně se to říct nedá,“ míní Světlana Ptáčníková, ředitelka Archivu bezpečnostních složek, který schraňuje svazky Státní bezpečnosti. „Nebyl to vztah tak jednoznačný, jak se ještě donedávna prezentovalo,“ dodává Ptáčníková při pohledu do zachovaných dokumentů.

V archivu jsou k nalezení především dokumenty z období konce 60. a začátku 70. let, které nabízejí vhled do Gottova vztahu k událostem roku 1968.

Karel Gott v létě 2019 | Autor: Michaela Danelová, zdroj: Český rozhlas

Kurýr důkazů

21. ledna 1969, dva dny po sebeupálení Jana Palacha, přicestovala do Československa ze západního Německa novinářka Marion Heimannová. V utajení sbírala materiály pro agenturu Reuters a londýnskou Visnews. Při příjezdu do Prahy tvrdila, že se živí jako obchodnice.

„Zaměřila se na fotodokumentaci studentských a chuligánských akcí a na podchycení diskusí v prostoru Václavského náměstí,“ stojí v dokumentu pražské správy Státní bezpečnosti. Jak protokol popisuje, Heimannová v Praze pořídila „sto stop filmu“. Citlivé záběry potřebovala dostat na Západ, podle dokumentů Státní bezpečnosti si ale byla vědoma toho, že ji úřady sledují.

Na letiště se vydala Heimannová o tři dny později, 24. ledna. V tu chvíli do příběhu podle archivních záznamů vstupuje Karel Gott. „Vrátila se do haly a vešla ve styk s československým občanem Karlem Gottem. (…) Dodatečně bylo zjištěno, že Gott použil leteckého spoje Lufthansy k cestě do Frankfurtu nad Mohanem. Gott do letadla nastoupil na poslední chvíli,“ píše se ve stejném dokumentu.

Až po Gottově odletu československé úřady zjistily, že filmy, po kterých se pídily, do západního Německa převezl právě on. Ve Frankfurtu je předal dalšímu prostředníkovi, se kterým se Heimannová domluvila.

Nezobrazilo se vám PDF? Zkuste to tady.

Gott se podle výpovědi, kterou podal 17. června 1969, viděl s Heimannovou podruhé v životě. Poprvé to bylo o rok dřív a představil mu ji novinář ze západního Německa. „Připravoval jsem se k odletu do Frankfurtu. Všiml jsem si, že Heimannová je v hale a na někoho čeká. Těsně před odletem přišla za mnou a žádala mne, zda bych jí nevzal do Frankfurtu pro známé balík,“ vypověděl při výslechu.

„Nezbývá mi než dodat, že pro příště budu opatrnější,“ zakončil Gott svou výpověď. Obsah balíčku nekontroloval, protože podle svých slov po prvním setkání s Heimannovou k ní choval přátelský vztah.

Tím ale záznamy končí. „Nevíme, jestli to bylo náhodně, nebo se domluvili,“ říká k setkání Gotta a Heimannové na letišti v Ruzyni Ptáčníková.

Karel Gott v roce 1967 v Montrealu. | Autor: Jiří Finda, zdroj: ČTK

Podle dochovaných záznamů archivovaných svazků nebyla událost z ledna 1969 jedinou, při které Gott převezl přes hranici balíček za železnou oponu. Už v roce 1964 měl při zájezdu s Československou televizí převézt „osobní věci“ jistému Petru Vilémovi, který přes západní Německo emigroval do Venezuely. Co přesně bylo obsahem tohoto balíčku nebo jaký vztah Gott s Vilémem udržoval, dokumenty tajné policie ale opět neuvádějí.

‚Ty tanky všechno zničily‘

Na ruzyňském letišti se do zájmu bezpečnostních složek dostal Gott také v prosinci 1969. Po dlouhém a upřeném pohledu na pracovníka pasové kontroly k němu podle záznamu přistoupil a dotázal se: „Co to tam máte?“ Ukazoval při tom na odznak s Leninovou podobiznou, který měl pracovník na klopě.

„Odpověděl jsem, že učitele dělnické třídy a proletariátu celého světa. On zakroutil hlavou a povídal: Co by tomu řekl,“ nadiktoval náčelník oddělení pasových kontrol František Rezek do spisu, ve kterém ministerstvo vnitra archivovalo operativně pátrací poznatky o Gottově chování.

Hádka na letišti, kde se Gott podle spisu vyslovil proti okupaci | Zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Rezek podle svých slov po Gottovi chtěl, aby mu vysvětlil, co tím myslí. Dotaz musel několikrát zopakovat. „No tomu srpnu 1968 a těm tankům v ulicích Prahy a co všechno zničily,“ uvedl. Na to Rezek reagoval slovy, že on příjezd vojsk schvaluje.

„Dále pokračoval v diskusi, co tady ti okupanti mají co dělat, ať si jdou domů a s tanky ať odjedou, zde nemají co dělat a jiné urážky na SSSR,“ dodal Rezek s tím, že poté pro Gotta přišla stevardka, aby nastoupil k letu do západoněmeckého Frankfurtu.

„Jak je možné, aby takový člověk jako Gott jezdil do SSSR? Takovíto lidé působí a ovlivňují mládež – kam to asi vede,“ zakončil Rezek svou výpověď. Rezkovo svědectví patří do kontrarozvědné zprávy ministerstva vnitra, která shromažďuje dokumenty o Gottově chování. Gottova reakce ke zmíněnému rozhovoru přiložena není.

K roku 1968 se Gott oficiálně příliš vracet nechtěl ani po pádu železné opony. Později se ale vyjádřil například v tom smyslu, že invaze vojsk Varšavské smlouvy byla dohodnutá s americkou vládou. „Po obsazení nechali ještě rok, aby kdo chtěl, mohl odejít. To už samo vypovídá o tom, že to bylo mezi velmocemi domluvené. Viníme jednu mocnost, která nás obsadila – ale pozor, byly domluvené,“ řekl Gott na konci října 2018 ve vysílání Českého rozhlasu Dvojka

Zasáhnut okupací

V dostupných spisech, které na Gotta vedla Státní bezpečnost a další bezpečnostní složky, je většina momentů, kdy se vymezil proti vládnoucí garnituře, spjatá právě s událostmi okolo roku 1968.

V první polovině 60. let spolu s dalšími kolegy pomocí zmizíku falšoval doklady k přechodu do Západního Berlína. Nepovolený přechod na druhou stranu železné opony později vysvětloval tím, že měl západoněmecké marky, za které si chtěl koupit gramofonovou desku a zajít do kina.

Zaznamenaná je také historka z výjezdu divadla Apollo, jehož byl Gott členem. Soubor jel v roce 1967 na zájezd do Kyjova. V tamním sklípku, kde divadelníci popíjeli víno, se kdosi začal dožadovat proslovu. Slova se chopil zpěvák a malíř Pavel Vošický, který vstal a začal pronášet silně protikomunistické myšlenky.

Gott podle dochovaných svědectví patřil mezi členy souboru, kteří se Vošického řečí bavili, a později se před státními složkami, na rozdíl od jiných členů souboru, o ničem nezmiňoval. Vošický, pocházející z rodiny policejního úředníka propuštěného po únoru 1948, později emigroval do Spojených států.

Usnesení o zahájení trestního stíhání Karla Gotta kvůli nepovolenému pobytu v zahraničí | Zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Podobných „střípků“ je v dokumentech Státní bezpečnosti, schraňovaných Archivem bezpečnostních složek, k nalezení více. Některé, byť vzdáleně, korespondují se vzpomínkami Gottových přátel, kteří tvrdili, že podporoval zakázané umělce.

Herci Pavlu Landovskému měl například posílat peníze, stejně tak režisérovi Janu Němcovi a za zavřenými dveřmi se měl zastávat zpěvačky Marty Kubišové. Písemné záznamy to ale přímo nedokládají.

V záznamech Státní bezpečnosti lze jen dohledat, že se Gott se v roce 1972 zajímal například o finanční pomoc manželce Alexandra Dubčeka. „Gott řekl, že by byl také ochoten něco poslat Anně Dubčekové, a ptal se, zda v tuzexových korunách a jak dopravit,“ zapsala na základě výpovědi svého agenta Státní bezpečnost do svazku číslo 378 s krycím jménem Bedřich. „Ptal se také, zda by to Pramen nezařídil, neboť on těžko by osobně mohl k Dubčekové chodit.“

Agenti o Gottovi také opakovaně zapsali, že se stýká s „pravicovými exponenty“ a v soukromém okruhu projevuje protisovětské názory.

Tvář normalizace

Známější jsou ale Gottovy dopisy (případně Gottem podepsané dopisy) Gustávu Husákovi a dalším představitelům KSČ ze 70. let, kdy s režimem dohadoval podmínky svého návratu ze západního Německa. V těch se Gott také staví na stranu normalizace.

Dopis Gustávu Husákovi | Zdroj: Archiv bezpečnostních složek

Následovaly události, které Gotta v očích mnohých zdiskreditovaly. Stal se tváří oficiální kultury normalizačního období a také podepsal Antichartu, přičemž při akci v Divadle hudby vystoupil proti signatářům Charty 77 také jako jeden z řečníků.

„Vrátil se přímo na předvolební koncert a podpořil režim začátku 70. let tak explicitně, jak se tomu většinou vyhýbal,“ připomněl v podcastu Vinohradská 12 hudební publicista Pavel Klusák. „V takové pozici se bezpochyby necítil dobře. Raději zastával pozici popového zpěváka. V tomto případě ale nějakou výměnu provést musel,“ dodal.

Zmíněnou výměnou Gott získal něco, co – i na základě dokumentů shromážděných Archivem bezpečnostních složek – chtěl zřejmě ze všeho nejvíc: mohl dál vystupovat v zahraničí, respektive v západní Evropě nebo ve Spojených státech, ke kterým choval neskrývaný obdiv.

Podle Ptáčníkové Gott následně přestal své názory veřejně ventilovat. Svědčí o tom i další archivované záznamy, ač v tomto případě není jisté, zda s nimi po zmíněné dohodě mezi zpěvákem a režimem nebylo manipulováno. Podle Ptáčníkové však nejsou důkazy o tom, že komunistická policie některé ze svazků ke Gottovi skartovala.

Nerozhodnost konce 80. let

O uzavření se do sebe může vypovídat i Gottovo chování na konci 80. let s blížící se sametovou revolucí. Zatímco někteří jeho kolegové na žádost režimu odsoudili například události Palachova týdne, Gott se vyjádřit odmítl.

„Když se ale o několik měsíců později podepisovalo Několik vět, stál zase stranou,“ řekl ve Vinohradské 12 Klusák.

Na Václavském náměstí vystoupil až v den generální stávky, kdy bylo podle mnohých téměř „hotovo“. Gott se tak přesto postaral o jeden z nejpamátnějších momentů roku 1989, když spolu s Karlem Krylem zazpíval státní hymnu. Podle Klusáka Gottovo zapojení se do revoluce pomohlo jak myšlence pádu režimu, tak jeho další kariéře. „Sametové revoluci uvěřili další lidé a Gott se zároveň začal vracet do veřejného života,“ dodal.

Martin Zíta

Související témata: Karel Gott, socialismus, komunismus, sametová revoluce, Západní Německo, svazky StB, Archiv bezpečnostních složek

Mapka Gottova bydliště tak, jak ji do spisu založili příslušníci StB | Zdroj: Archiv bezpečnostních složek