Podivín, který do stromů vyťukává hudební rytmy. Antonín Dvořák psal operu Rusalka na Příbramsku

Narodil se v Nelahozevsi, část života prožil ve Spojených státech, do Čech se ale rád vracel na zámeček ve Vysoké u Příbramě. Na přelomu staletí Antonína Dvořáka právě tamní lesy inspirovaly k legendární Rusalce.

Vysoká u Příbrami Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Antonín Dvořák

Antonín Dvořák | Foto: J.F. Langhans | Zdroj: Národní muzeum, eSbírky – kulturní dědictví on-line | CC BY 4.0,©

„Antonín Dvořák přijel poprvé do Vysoké u Příbramě v roce 1877 a Rusalka tady i částečně vznikala,“ vysvětluje Vojtěch Poláček, ředitel památníku skladatele. „Návštěvníci sem jezdí, jelikož je tu takzvané Rusalčino jezírko, které je v takovém romantickém lesním zákoutí.“ K němu návštěvníci mohou dojít po modré turistické značce.

Přehrát

00:00 / 00:00

„Podivín, který do stromů vyťukává hudební rytmy.“ Jak psal Antonín Dvořák operu Rusalka?

„Rusalka se částečně u jezírka odehrává, takže je velmi pravděpodobné, že právě krajina kolem Vysoké, možná i toto konkrétní jezírko, posloužila Dvořákovi jako inspirace. I když je důležité říci, že Dvořák není autorem literární předlohy – libreta. Tím je Jaroslav Kvapil, kterého ale inspirovalo jiné jezírko, dnes nazvané Kvapilovo jezírko u Chudenic,“ vysvětluje Poláček.

Dvořák byl v pořadí šestým autorem, který se zabýval myšlenkou zhudebnit Rusalku. Předchozí autoři, kterým Kvapil své libreto nabízel, tuto výzvu nepřijali. Až když Národní divadlo zveřejnilo inzerát, že Dvořák shání ke zhudebnění nějaké libreto, Kvapil to svoje nabídl.

Inspirace přírodou

Skladatel nezřídka hledal inspiraci v přírodě. „Chodil často na procházky. Místní na něj vzpomínají jako na podivína, který má v ruce hůlku a vyťuká si s nimi rytmy do stromů. Miloval ptáky, které v lesích poslouchal. Dobová svědectví říkají, že chodil konkrétně do zámeckého parku poslouchat slavíky,“ popisuje ředitel památníku.

Do Mezinárodního registru Paměť světa se zapíše archiv Antonína Dvořáka a Mollova mapová sbírka

Číst článek

„Při procházkách byl do hudby natolik ponořen, že s sebou musel mít i průvodce, který na něj v lese dával pozor, protože on třeba nevěděl, kde se pohybuje. Úkolem průvodce bylo navrhnout co nejkratší cestu domů, kde si skladatel zapsal do not to, co se mu honilo v hlavě,“ vypráví Poláček.

„Říká se ale, že si hudební motivy zapisoval i na manžety od košile, a pak spěchal do vily, kde měl krásnou pracovnu s klavírem. Často na něj hrál při otevřeném okně. Místní vzpomínají, že jeho děti a přátelé do té hudby často na zahradě tancovali,“ dodává.

I samotný děj Rusalky lze přenést přímo na Vysokou. Není tam jen jezírko, ale i hluboké lesy, louka, kde by mohly tančit vodní žínky. Nechybí ani samotný zámek, ve kterém dnes sídlí právě skladatelův památník.

Od premiéry Rusalky uplynulo už 122 let, přesto dodnes zůstává jednou z nejuváděnějších českých oper a tento pohádkový příběh pravidelně v létě uvádějí i ve zdejším zámeckém parku.

Tomáš Maleček, fos Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme