Osobitá, nezaměnitelná, nebojácná. Kolegové vzpomínají na zpěvačku Hanu Zagorovou
Na Hanu Zagorovou, která v pátek zemřela ve věku 75 let, vzpomínají hudební kolegové jako na skvělou ženu, která byla osobitá, skromná a naprosto upřímná. Zpěvák Ondřej Gregor Brzobohatý vyzdvihl ve vysílání Radiožurnálu její jedinečné schopnosti při interakci s divákem. „Přesně věděla, co zpívat, jak to zpívat a jak to lidem tlumočit. Protože ona ve své podstatě písničky zahrála,“ říká publicista Miloš Skalka.
„Nenacházím moc slov, protože se mě to moc dotýká. A já jsem měl možnost s ní spolupracovat. Vzpomínek je víc, jelikož se znali i rodiče. A jsou krásné, jen jsou zabalené do takové hořkosti, že už není s námi, a to mě moc mrzí,“ říká pro Radiožurnál zpěvák Ondřej Gregor Brzobohatý.
2:47
Zemřela zpěvačka Hana Zagorová, jedna z největších hvězd české populární hudby. Bylo jí 75 let
Číst článek
Brzobohatý se podílel na tvorbě desky O lásce z roku 2016. Album popisuje jako velmi pestré i díky tomu, kolik autorů se na jejím vytvoření podílelo.
Dalším ze spoluautorů je také Marek Ztracený. Na své facebookové stránce napsal: „Odešla legenda, ale hlavně neuvěřitelný člověk s velkým srdcem. Moje spřízněná duše, která mi jako jedna z malá rozuměla a ke které jsem vzhlížel. Hanička písnička.“
V souvislosti s láskou o Zagorové Brzobohatý mluví jako o osobité a nezaměnitelné zpěvačce. „Těžko se dá kopírovat, byla maximálně originální ve svém projevu i autorství,“ vyzdvihuje její textařský um.
Zpěvák připomíná i její „fantastické schopnosti“ při interakci s divákem. „Ona si diváky získala právě tím, jak byla přirozená, milá. Je krásné sledovat člověka, který je sebevědomý, suverénní a zároveň je pokorný a dokáže si tím lidi získat. A je umělec, což Hana Zagorová rozhodně byla každým coulem,“ popisuje její vystupování Brzobohatý.
Herectví i na podiu
Podobně vzpomíná pro Radiožurnál také hudební publicista Miloš Skalka. Podle něj Zagorové pomohlo v kariéře herecké vzdělání na Janáčkově akademie múzických umění v Brně.
„Přesně věděla, co zpívat, jak to zpívat a jak to lidem tlumočit. Protože ona ve své podstatě písničky zahrála,“ říká Miloš Skalka.
Ve večerním vysílání Radiožurnálu zavzpomínal také Jiří Suchý na její dvojí průpravu. Pěveckou a k tomu i hereckou, což bylo také výhodou, než přišla na jeviště Semaforu hrát v představení Kytice.
„Byla hotový profesionál. I proto jsem vlastně na ní vsadil, poněvadž jsem si říkal, ta určitě nic nezkazí,“ vypráví Suchý. Její hraní popisuje jako naprosto přirozené a spontánní.
„Projevilo se to třeba tím, že ona se dokázala skutečně velice často na scéně rozesmát, kdykoliv došlo k nějaký drobnosti, která ji prostě vyhodila z postavy. A ona prostě byla smíšek. A to lidé kvitovali, poněvadž to se v Národním divadle nestalo, že by se tam herec prostě rozesmál a nemohl dál.“
Ohromný repertoár
Inspirovat může dnešní generaci hudebníků nejen hudbou, tvrdí Skalka. Podle něj nejde v hudebním světě uspět jenom tím, že budete dobře zpívat.
„Miloval jsem její písničky, byly melodické, krásné. Ať už byly převzaté, nebo autorské, byla jedním z mála interpretů u nás, který disponoval takovým repertoárem vlastních písní. Ne tolik jich musela přejímat ze zahraničí,“ dodává Brzobohatý.
Díky svým zkušenostem z divadla pomohla zpěváku Michalu Prokopovi se dostat do Semaforu.
„Byla to skvělá ženská, nebojácná. Pomohla mi se dostat do semaforské Kytice, ve které jsme pak spolu skoro tři roky hráli. Budu na ni vzpomínat jako na skvělou kamarádku. A když v devětaosmdesátým podepsala Několik vět, tak se její statečné postoje zračily i v tom,“ vzpomíná pro Radiožurnál Michal Prokop.
Její osobitý charakter vyzdvihuje také Miloš Skalka. Uměla „být skromnou, neupozorňovat na sebe skandály, věnovat se poctivě své profesy a být ve všem naprosto upřímná“.
„To byl člověk, který jednak byl vyloženě charakterní, a jednak měla ohromný charisma,“ říká ředitel a spoluzakladatel divadla Semafor Jiří Suchý.
Ztráta pro hudební scénu
Zpráva o odchodu Zagorové velmi zasáhla i zpěvačku Lucii Bílou. „Patřila mezi mé nejmilejší kolegyně a chvíle, kdy jsem s ní sdílela jeviště, pro mě vždy byly velkou radostí. Myslím, že nelze vyjádřit, jaká je to pro naši hudební scénu ztráta. Velmi myslím na Štefana (Margitu), Hančiny blízké i přátele a přeji jim mnoho sil v těchto těžkých chvílích,“ sdělila.
Velký zármutek vyjádřila také zpěvačka Helena Vondráčková. „Je mi to velmi líto. Byla to zpěvačka, která se těšila mnoho let velké popularitě, měla obrovskou řadu obdivovatelů a fanoušků. Nejen díky svým krásným písničkám a srdečnému a milému vystupování, ale i nádherným textům, které si mnohé sama napsala. Často jsme se vídaly na stejných pódiích a znám ji jako usměvavou a příjemnou kolegyni, která milovala život a lidi.“
Na Hanu Zagorovou zavzpomínala také Janáčkova akademie múzických umění. Zpěvačka studovala činoherní herectví mezi lety 1965 až 1969.
„A právě koncem března roku 1969 absolvovala brněnskou akademii rolí milenky Renáty v inscenaci hry Ztížená možnost soustředění od Václava Havla. Inscenaci tehdy režíroval Rudolf Jurda. (…) Byla jste skvělou herečkou a fenomenální, oblíbenou zpěvačkou populárních písní,“ stojí na facebookových stránkách akademie.
