Zastánci volnějších pravidel pro držení a pořizování zbraní často tvrdí, že zlého člověka se zbraní zastaví jen dobrý člověk se zbraní. V Kalifornii se ale jednou z obětí střelce stal také policista. Konkrétně zástupce šerifa. Pokud se s útočníkem nedokázal vypořádat ani trénovaný člověk, jakým má strážce pořádku být, těžko si představit, jak by to dokázal nějaký poloamatér.

Přehrát

00:00 / 00:00

Thomas Kulidakis: Další tragický příspěvek USA do debaty o držení zbraní

Myslím si, že kdo ze zbraně někdy střílel, potvrdí mou osobní zkušenost. Trefit se do pevně stojícího cíle vyžaduje zkušenost a praxi. Trefit se do cíle pohybujícího už vyžaduje opravdu dlouhý trénink.

V případě útočníků je navíc potřeba počítat se skutečnostní, že se budou snažit krýt. Člověk, byť držící legální zbraň, ale na situaci netrénovaný, může lehce minout a střelit nevinnou osobu. Třeba jen i kvůli odrazu kulky například od zdi.

Přísnější kontrola držení střelných zbraní

Navíc není zcela jisté, že i pokud je někdo dostatečně zkušený v míření na pevné a pohyblivé cíle, v krizové situaci zareaguje chladnokrevně a správně. Já se například učil střílet od dětství, ale na svou reakci vsadit nemůžu, dokud jsem danou situaci nezažil.

Jedná se také o psychologický moment. Ten, kdo stojí proti útočníkovi ozbrojenému střelnou zbraní, stojí před nelehkou volbou. Může se mu postavit a riskovat ztrátu svého života nebo zranění.

Riskovat chce odvahu

V tomto ohledu se není co divit, že přivolaní policisté v Uherském Brodě proti tamnímu střelci hned nezasáhli a počkali na posily. Riskovali totiž, že pachatel buď zastřelí ještě více nevinných, nebo zastřelí samotné strážce zákona. Riskovat, že po sobě necháte vdovu a sirotky, chce velkou odvahu, kterou každý nemá.

V roce 2015 se situaci v místní restauraci podařilo dostat pod kontrolu až po více než dvou hodinách, což se stalo předmětem kritiky. Dle mého soudu ale byla opatrnost na místě vzhledem k rukojmím a lidsky chápu i policisty.

Vše svědčí o skutečnosti, že střelné zbraně by měly být svěřené pouze do rukou vybraných jedinců, nejlépe na základě přísné kontroly státu. O ni se pokusily státy Evropské unie prostřednictvím takzvané zbraňové směrnice.

Převzato z Plusu

Proti ní se v České republice strhla bouře právě s argumentem, že lidé mají právo na obranu, myslivci potřebují lovit, všichni mají právo pěstovat svůj koníček a sportovní střelci střílet.

Odpůrci směrnice ale dodnes přesvědčivě nevysvětlili, na co by výše zmíněné skupiny potřebovaly například poloautomaty se zásobníky na více než 20 nábojů. Účelem směrnice navíc je pravidla sjednotit a zabránit opakování výskytu znovu zprovozněných střelných zbraní na ulici. Například ty původem ze Slovenska byly použité při teroristických útocích v Paříži, takže boj proti černému trhu se zbraněmi je více než na místě.

V neposlední řadě pro přísnější kontrolu držení střelných zbraní mluví také psychologický faktor. V dnešní době plné stresu a společenských konfliktů hrozí, že lidé ozbrojení legálně či nelegálně drženými zbraněmi promění veřejný prostor v Divoký Západ. Podle definice Maxe Webera jeden ze základních atributů státu je, že má jako jediný monopol na legální užití násilí. Tak by to mělo také zůstat. 

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít