Změny v rodičáku? Výše by se měla odvíjet od reálné mzdy, myslí si ekonomka

Řada matek po zvýšení rodičovského příspěvku odložila návrat do práce. To tvrdí váš výzkum z CERGE. Jak si to vysvětlujete?
Vysvětluji si to tak, že díky zvýšení příspěvků, které bylo jednorázové a relativně velké, asi o 36 procent, o osmdesát tisíc korun, došlo k několika situacím, ve kterých matky, většinou, pro zjednodušení budeme mluvit o matkách, mohly být. Za prvé mohly být před ukončením plánované rodičovské dovolené ve třech letech dítěte, ale nestihly by vyčerpat zvýšení příspěvku. Takže si mohly prodlužovat rodičovskou dovolenou právě proto, aby dosáhly na zvýšení té dávky, anebo využily neočekávaného zvýšení příjmu k tomu, aby zůstaly ještě s dítětem doma, třeba i vzhledem k tomu, že nemusely mít zajištěnou školku, nebo mohly mít problém s hledáním nějaké institucionalizované péče pro dítě. Každopádně  se dá očekávat, že tento efekt s časem vymizí, protože ta změna byla jednorázová. Dá se očekávat, že rodiče upraví svá očekávání ohledně příjmu v období rodičovské dovolené a že ta určitá distorze se v čase vrátí víceméně zpátky.

To zvýšení o osmdesát tisíc bylo před dvěma lety, jestli se nemýlím.
Ano, v roce 2020.

Týká se to všech matek, nebo jste například zjistili, že závěry vaší studie můžeme aplikovat pouze třeba na vysokoškolsky vzdělané matky, nebo matky samoživitelky?
Nejvíce se ten efekt projevil u matek prvního dítěte. Dá se předpokládat u většiny maminek prvního dítěte, že ještě třeba plánují druhé dítě, a zvýšení příspěvku využily na překlenutí doby, než nastoupí na další rodičovskou dovolenou s dalším dítětem. Další skupinou, u které se ten efekt projevil relativně hodně, a třeba pro mě překvapivě, byly matky s vysokoškolským vzděláním. Tam si to vysvětlujeme tak, že jsou možná méně závislé na ochraně pracovního místa, která trvá jenom do dovršení tří let věku dítěte, a mají tedy větší svobodu rozhodování v otázce toho, kdy se na trh práce vrátit.

Jaké podmínky obecně mají čeští rodiče v rámci Evropské unie?
Velkorysé. Je důležité rozlišovat tři různé věci, protože to, co my většinou označujeme souhrnným pojmem rodičovská dovolená, jsou tři různé věci. První je to, co je nejbližší tomu pojmu dovolená, a to je právě ochrana pracovního místa. Po tři roky od narození dítěte se maminka může vrátit ke svému původnímu zaměstnavateli, ačkoli třeba ne na stejné pracovní místo, ale má nějakou garanci návratu do zaměstnání. Toto období trvá tři roky. Potom máme rodičovský příspěvek, který můžete pobírat různě dlouhou dobu, dva až čtyři roky, to znamená déle, než trvá ochrana pracovního místa. A potom řešíme výši rodičovského příspěvku, která je fixní, ať už ho pobíráte, jak dlouho chcete.

Potom je ještě třetí věc, a to je to, že po celou dobu pobírání rodičovského příspěvku maminky mají zdravotní pojištění hrazené státem, takže to může také trvat až čtyři roky. Doba trvání pobírání rodičovského příspěvku po čtyři roky, to jsme jediný stát v Evropské unii, který to má takto dlouho nastavené. Potom je skupina států, kde to období je tříleté a pak je poměrně hodně států, kde je ještě podstatně kratší. 

Takže rodiče u nás mají skutečně extrémně velkorysou dovolenou nebo tu dobu, po kterou mohou pobírat finanční podporu od státu.

Nevýhody dlouhé rodičovské dovolené

Je ta velkorysost něčím vykoupena? Má to, že máme čtyři roky, po které si rodiče můžou vybrat těch tři sta tisíc korun, nějaké mínusy? 
Podle našeho názoru to má relativně hodně mínusů. Zaprvé je určitá nelogičnost v tom, že není synchronizována doba garance návratu do zaměstnání a doba, po kterou stát dává signál rodičům, že mohou pobírat rodičovský příspěvek. Toto je taková nelogičnost, která by velmi stála za sloučení, aby ta doba byla společná. Z různých výzkumů, nejenom českých, ale i zahraničních, se ukazuje, že takto dlouhé nastavení, které vede k tomu, že ženy jsou déle s dětmi doma, to znamená, děti jsou déle doma místo chození do školky a matky jsou déle doma místo chození do práce, je nevýhodné jak pro děti, tak pro ženy, tak pro stát z hlediska výnosů a nákladů.

Není pro děti naopak lepší, aby s nimi byl rodič doma co nejdéle?
Ukazuje se, že ne. Na to je poměrně mnoho výzkumů. Hodně jich je třeba ze Spojených států, kde jsou dobrá data, ale nám kulturně nejbližší výzkumy, které zároveň disponují velmi dobrými daty, jsou z Německa, a potom tedy i naše výzkumy v České republice. U nás jsme zkoumali situaci, kdy byla prodloužena rodičovská dovolená, tuším, že v roce 1995. Díky tomu prodloužení ze tří na čtyři roky zůstalo asi o dodatečných 38 procent maminek doma s dětmi po třetím roce života. 

My jsme se dívali v roce 2021 na to, jaké vzdělávací výsledky a ekonomickou aktivitu mají děti, které zůstaly doma o rok déle a nešly do školky. Ukazuje se, že to mělo negativní vliv na podíl těch, které studovaly na vysoké škole. Byl tam i vyšší podíl dětí, které později ani nestudovaly, ani nepracovaly, to znamená, nebyly vůbec v tomto směru aktivní. Mnoho výzkumů pochází také z Německa, kde zkoumali, oni tam mají takové vstupní testy, když jdou do první třídy, které zkoumají kognitivní znalosti i emočně sociální vývoj, a ukázalo se, že děti, které chodily do školky, mají v obou směrech lepší výsledky, než děti, které zůstaly doma. 

Když se tu celou dobu zatím bavíme o matkách, tak proč pořád ještě na rodičovské zůstávají nejčastěji matky?
To má asi mnoho důvodů. Jsme v tom také relativně extrémní, patříme mezi země, kde podíl otců, kteří nějakým způsobem čerpají rodičovskou dovolenou, je velmi nízký. Jsou to asi dvě procenta. Pro srovnání v té, řekněme nejprogresivnější zemi v tomto směru, tedy ve Švédsku, je to čtyřicet procent otců, kteří čerpají nějakou část rodičovské dovolené. Střídají se třeba s matkou po půl roce, půl roku je ten, půl roku onen. Důvody jsou různé. Samozřejmě valný vliv mají nějaké kulturní zvyklosti nebo očekávání, která ve společnosti panují. Jsou to taky ekonomické důvody vzhledem k tomu, že u nás je pořád relativně vysoký rozdíl mezi finančním ohodnocením práce mužů a žen. Rodina se tak často dostane do situace, kdy by pro ni bylo finančně nevýhodné, kdyby zůstal doma muž, protože je možné, že vydělává více než žena. Žena taky rodí a je na mateřské dovolené, takže potom může být i logisticky snazší, když je to ona, která, když už z té práce odešla, v pracovní pauze pokračuje. 

Na druhou stranu asi pro toho, kdo zůstane s dítětem doma, je pak mnohdy složitější se vrátit do práce, to znamená, že právě matky, pokud zůstávají ve většině s dětmi doma, mohou čelit nějakým větším překážkám při návratu do práce. Jakým?
Překážek je celá řada a čelí jim i ženy, které nikdy na mateřskou nebo na rodičovskou dovolenou neodešly právě proto, že je to od nich nějak očekáváno. Je důležité taky říci, že čím déle matka s dítětem doma zůstane, tím hůře, celkem pochopitelně, se jí na trh práce vrací. To je další věc, kterou jsme měřili a na kterou jsme se soustředili díky reformě z roku 1995, kdy 40 procent maminek zůstalo doma o rok déle. Ukázalo se, že když se nám vrátily po těch čtyřech letech na trh práce, tak se to projevilo v jejich vyšší nezaměstnanosti, takže skutečně čelily vyšší nezaměstnanosti i jenom tím, že si prodloužily pobyt doma. Dále je to samozřejmě, o tom se mluví relativně často, ztráta nějakého pracovního sebevědomí a ztráta kontaktu s pracovním prostředím. To se pořád bavíme o čtyřech letech, ale to se týká jednoho dítěte. Ve chvíli, kdy těch dětí máte více, tak se rázem stahujete z pracovního trhu třeba na osm let. 

Důležité je, nakolik vstřícný je zaměstnavatel, to znamená, jaké dokáže nabídnout podmínky rodičům malých dětí: zkrácené úvazky, flexibilní pracovní doba…
Já si myslím, že toto velmi záleží na práci, kterou vykonáváte. Samozřejmě, že v některých zaměstnáních je flexibilita velmi složitá. Ve chvíli, kdy pracujete někde ve směnném provozu, kde prostě musíte být, nebo za vás musí být náhrada, tak potom je ta koordinace složitější. Ale opět z různých zemí, kde na to kladou velký důraz, se ukazuje, že to možné je. Asi je potřeba trošku změnit i pracovní kulturu nebo způsob vedení zaměstnanců, míry dohledu, míry důvěry a podobně.

Jak nastavit výši rodičovského příspěvku

Já už jsem říkal, že teď je rodičovský příspěvek tři sta tisíc korun a může se vybrat až do čtyř let dítěte. Vy jste zmiňovala, že před dvěma lety se zvyšoval o osmdesát tisíc, tak byl to dobrý krok? Nemělo to být o něco více?
Tady bych asi trošku odstoupila a zkusila se zamyslet nebo si jenom připomenout, k čemu rodičovský příspěvek má sloužit, protože v ideálním případě všechny dávky, které stát vyplácí, mají nějaký smysl a logiku, proč se stát rozhodne, že je vyplácet bude. Rodičovský příspěvek je vyplácen proto, že je uznáváno, že péče o malé děti je nějaká forma zaměstnání nebo je to práce, kterou je dobré nějak ohodnotit. Takže teoreticky ve chvíli, kdy se na to díváme takto, tak ten příspěvek by měl nějakým způsobem třeba kopírovat vývoj mezd. Ono to tak dokonce i bylo, než se někdy v roce, myslím 2008 zavedla fixní částka rodičovského příspěvku, a ta se od té doby pouze dvakrát zvýšila. Zvýšila se v letech 2012 a 2020. Takže první otázka, kterou bych si položila, když se bavíme o tom, jestli by se měl zvyšovat více, nebo méně, tak v ideálním případě by si měl zachovávat nějakou podobnou reálnou hodnotu, kterou my přisuzujeme péči o dítě, protože to je jeho smyslem. To znamená, v ideálním případě by se měl vyvíjet nějak kontinuálně v návaznosti třeba na vývoj reálných mezd. Je to i proto, že rodiče by věděli, co očekávat, a nevyvolávalo by to takové distorze v uvažování jako to jednorázové zvýšení, kdy najednou lidé upravují svoje chování kvůli tomu, aby vyčerpali, aby se vešli do nároku na vyšší příspěvek, a neumožňuje to nějaké racionální plánování. 

To znamená, že řešením by mohla být třeba nějaká automatická valorizace rodičovských příspěvků?
Určitě mohla. Je zase dobré se zamyslet nad tím, jak to konstruovat a pokud možno si na to udělat dobré modely, aby se nám nestalo něco podobného jako v případě valorizace důchodů v letošním roce, kdy když odejdete do předčasného důchodu, tak dostanete víc, než když odejdete do řádného příští rok. Někdy mám pocit, že se tyto věci řeší ad hoc na základě nějaké narychlo vyvolané vyvolané diskuse, která může být samozřejmě ohromně přínosná, ale bylo by skvělé, kdyby se stát obecně začal soustředit na to, aby tento typ rozhodnutí dělal na základě dobře podložených analýz a dat.

Stejně se ještě doptám, stačí těch tři sta tisíckorun korun? Je to skutečně dostatečné množství peněz?
Těžko říci, to je opravdu rozhodnutí, do jaké míry chceme kompenzovat tu práci péče o dítě a jakou tomu přisuzujeme hodnotu, do jaké míry si myslíme, že má rodina nést náklady na tuto péči. To je otázkou nějaké asi společenské debaty, toho, jakou hodnotu tomu přisuzujeme. Co se týče vývoje toho příspěvku, tak kvůli inflaci a růstu reálných mezd v podstatě stále ztrácí na hodnotě. Ale jestli je to důvod pro to ho jednorázově zvyšovat ještě více, to nevím. Asi by to bylo lepší, ale stále je to suboptimální řešení.

Od příštího roku to navrhovali lidovci, Piráti i opoziční ANO. Nakonec to ale vypadá, že se příspěvek zvyšovat nebude, jak jsem tedy zaznamenal slova ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky (KDU-ČSL). Na druhou stranu na 15. prosince je svolaná mimořádná schůze Poslanecké sněmovny, svolala ji Markéta Pekarová Adamová (TOP 09) jako předsedkyně sněmovny na žádost opozice a má se na ní řešit zvyšování rodičovského příspěvku. Jaký signál to za vás je? 
Ve chvíli, kdy jsme v situaci, že rodičovský příspěvek, který by v teoretickém pohledu měl odrážet růst mezd, protože je nějakou náhradou mzdy, se zvyšuje fixně a jednorázově, tak to budeme řešit stále dokola. Co mě na té debatě teď také zajímá je, jak dopadne návrh na zkrácení doby čerpání. 

Připadá mi, že je velmi dobře, že se ta debata otevřela, a doufám, že k tomu dojde, ale je to debata oddělená od výše...

Že by to nebyly ty čtyři roky, ale třeba tři. 
Ano.

Pokud neprojde ani jedno, to znamená, zůstaneme na tři sta tisících korunách až do čtyř let výběru toho příspěvku, tak dávalo by smysl, aby vláda nějakým způsobem rodičům kompenzovala to nezvýšení třeba zvýšením nějakých jiných příspěvků, pakliže to už nedělá?
To se zase vracíme zpátky k logice toho systému. My tady máme dávky, jako je rodičovský příspěvek, které jsou plošné a které jsou poskytovány všem rodičům bez ohledu na to, jaké mají příjmy. A potom máme jiné dávky, které mají zabránit tomu, aby se zejména rodiny s dětmi propadaly do chudoby nebo do nějakých velmi složitých finančních a ekonomických situací. To je jiná dávka, která je poskytovaná rodinám, kterým reálně hrozí, že se do chudoby propadnou kvůli růstu životních nákladů. Tam samozřejmě je to trošinku jiná debata. Samozřejmě má smysl se o tyto rodiny starat a je potřeba nastavit ty dávky tak, aby rodinám účinně pomáhaly. Ale měla by to být debata oddělená od vývoje rodičovského příspěvku. Ty dávky mají jinou logiku a jedna by neměla kompenzovat druhou. Potom tady máme ještě situace, kdy vláda schválí zcela nelogické dávky, jejichž parametry potom navíc několikrát mění, takže je otázka, kdo z veřejnosti ještě ví, jak ta dávka vlastně je konstruovaná. To jsou třeba nějaké jednorázové fixní částky asi relativně arbitrárně stanovené. Myslím si, že v ideálním případě by bylo dobré se jim vyhnout, protože to jsou plošné dávky, které ale nemají nějaké logické ukotvení v systému.