Den s kandidátem: Do prezidentské arény vypustili Krakena a ten bude bojovat, říká po návratu Diviš
Záměr kandidovat na příštího prezidenta České republiky oznámil podnikatel Karel Diviš bezmála před rokem. Sbíral podpisy občanů, jenže ministerstvo vnitra na konci listopadu ohlásilo, že ho do prezidentské volby nezaregistruje. Nejvyšší správní soud nakonec toto rozhodnutí změnil. Kvůli těmto průtahům je Karel Diviš posledním účastníkem předvolebního seriálu Den s kandidátem.
Část dne jsme strávili u vás ve firmě, které jste spoluzakladatelem. Bylo vidět, že se v oblasti IT pohybujete velmi kompetentně. Jak jste vyhodnotil, jestli vaše kandidatura může firmě prospět?
Tuto myšlenku jsem zvažoval. Ve firmě nejsem sám, mám v ní kolegy i společníka, takže jsme se o tom férově pobavili. Moje firma není mamutí, je zhruba o 20 lidech. Máme poměrně stabilní portfolium zákazníků a přiznám se, že i s některým z nich jsem o tom hovořil.
Poslechněte si celý rozhovor Jana Pokorného s prezidentským kandidátem Karlem Divišem
Nakonec jsem to vyhodnotil tak, že nedělám nic špatného. Nejdu nic ukrást ani nikoho zabít, jdu v uvozovkách jenom kandidovat na prezidenta. Takže úplně normálně. Proč by člověk nemohl kandidovat, když má firmu?
Jak vypadal ten proces, na jehož konci bylo: tak já do toho půjdu?
Byl to dlouhý proces. Dlouhodobě jsem nebyl spokojený s tím, co se v České republice děje. Zvažoval jsem to poměrně dlouho, první myšlenka uzrála po druhé přímé volbě pana prezidenta Zemana. Já se na to začal chystat zhruba od října 2020 právě proto, abych si na to nastavil hlavu.
Absolvoval jsem mnoho schůzek jak s lidmi ze svého blízkého okolí, tak i vzdálenějšího, tak i s úplně cizími lidmi, abych měl nějakou zpětnou vazbu. To byl takový první filtr, jestli to má vůbec smysl a nebudu úplně odmítnut. A naopak s každým dalším jednáním ve mně dozrávaly další a další myšlenky a to mě posouvalo k tomu, že jsem nakonec, jak jste správně řekl, ohlásil v lednu tohoto roku kandidaturu.
Pak jsme se viděli v létě na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech, stál jste na kolonádě a v horku oslovoval kolemjdoucí a představoval jste se jim. Musel jste překonávat nějaké rozpaky a stud?
Mám za sebou i minulost ve sportovní redakci České televize a snad to nebude znít povýšeně, ale z práce v médiích jsem docela otrkaný. Odmalička jsem člověk, který se nebojí kontaktu s lidmi, navíc v té době už byl tuším červenec a za sebou jsme měli šest měsíců putování po republice. To už žádné rozpaky nebyly.
‚Naprostý šok‘
Diviš ve hře, Rohanová a Janeček mimo. Soud rozhodl o kandidatuře na prezidenta
Číst článek
Poté přišel 25. listopad, kdy Ministerstvo vnitra oznámilo, že vás odmítlo zaregistrovat k volbám. Z 63 210 odevzdaných podpisů občanů vám po kontrole chybovosti uznalo 49 884 platných. Jaká byla vaše první reakce?
Byl to naprostý šok. Vůbec jsem s tím nepočítal, protože jsme poctivě sbírali od ledna do začátku listopadu. 11 různých měsíců jsme i průběžně kontrolovali to, co jsme nasbírali.
Tu noc se mi to promítalo v hlavě. S týmem jsem ihned šel hledat v arších a v hodnocení ministerstva, co je špatně, proč to neuznali a obrovsky nás to „vyhecovalo“ k práci. Asi bylo i štěstí, že když jsme narazili na první dva neuznané podpisy, tak to byli lidé, které znám osobně.
Řekl jsem si, že tu něco nehraje a to nás nakoplo. Ten víkend jsem cítil velkou nespravedlnost a od neděle jsem si nastavil hlavu tak, že má cenu bojovat, protože by člověk měl bojovat za pravdu, ať už je v jakékoliv roli.
Co je na metodice špatně?
Jsem sice matematik a mám vystudovaný Matfyz, ale i selským rozumem: když máte devítimístné číslo občanského průkazu, tak by každého napadlo, že v 21. století a při digitalizaci státu úředník nebo software vezme vaše číslo občanky, obrazovka se rozsvítí a bude tam vaše jméno, příjmení, datum narození. Na první pohled se tak zjistí, že to není třeba Pokorny, ale Pokorný, a že tam byl třeba jen drobný překlep, chyba nebo přepsání.
Takhle to ale vůbec nebylo. To jsme se dozvídali postupně z metodologie, kterou jsme ani neměli k dispozici a byla nám poskytnuta až při dovolání k Nejvyššímu správnímu soudu. Tam jsme zjistili, že i ten stroj nebo operátor museli zadat tři parametry – jméno, příjmení a datum narození – což není ani jednoznačný identifikátor, zatímco číslo občanského průkazu ano. To je zjednodušeně problém.
Vy jste se ocitli na jedné lodi s dalším matematikem, Karlem Janečkem. Ministerstvo vnitra vás oba vyřadilo, jako kdybyste neuměli počítat, nebo spíš shánět podpisy. Co si o tom myslíte?
Myslím si o tom, co jsem několikrát v médiích řekl. Bylo to nespravedlivé, špatné, ale rozhodně bych z toho nevinil operátory nebo úředníky. Jde o jednoznačné selhání ministerstva a při takto důležité volbě – co by mělo být důležitější než jediná celorepubliková přímá volba, navíc nejvyššího ústavního činitele.
Pan ministr Rakušan se buď měl zachovat jako ministr s velkým M a říct: „Není to jasné, u Diviše, Janečka i Březiny to je těsné. Nechme je tam 15 dní, ať jim neruší rozhovory.“ Ten jste mi zrušili i vy, což myslím v dobrém – když vám ministr řekne, že jsou ze hry, tak mě přeci nebudete zvát do rádia, naprosto v pořádku. Buď ale mohl být ministr s velkým M, nebo měl podat demisi.
K rozhovoru jsme vás nakonec pozvali, protože vás Nejvyšší správní soud do kandidatury vrátil. Pohrával jste si někdy s myšlenkou, že už se to nedá zlomit, takže radši z volby odstoupím a budu dělat, v čem jsem dobrý? Myslím i po verdiktu soudu.
Ne, naopak. V té chvíli jsem měl obrovskou radost. Teď sice nejsem vůbec favorit, ale říkám: do prezidentské arény vypustili Krakena a Kraken bude bojovat.
Včera se fotbaloví komentátoři při finále mistrovství světa radovali, jaká je fotbal úžasná hra, když 15 minut před koncem zápasu prohráváte o dva góly, ale najednou přijde Mbappé a všechno je jinak. Jenže v kampani Mbappé nepřijde…
Uvidíme, kdo přijde. Od začátku jsem měl strategii nastavenou jinak. Nebudu zakrývat, že nejsem úplně nejbohatší kandidát, jako ta takzvaná „svatá trojice“. Já se zaměřil na to, abych byl co nejvíc na ulici s lidmi a tváří v tvář se s nimi bavil. Měl jsem to nastaveno tak, že sbírám podpisy, což mi taky mělo dát nějaký indikátor. Pokud by to mělo nulový výsledek a nikdo se mi nechtěl podepsat…
Tak to ale nebylo – lidi moje vize zajímaly. Strategie byla mít to definitivně posvěceno 25. listopadu a pak začít kampaň. Bohužel mě vyřadili, takže se to stoplo na 18 dní, i když mě to mohlo nějakým způsobem zviditelnit. Nikdo si ale neuvědomuje, jaký to je fyzický a psychický nápor hledat jehlu v kupce sena a hrát si s ministerstvem na slepou bábu, protože na rozdíl od nich nemáte všechny informace… Ale uvidíme, nechte se překvapit.
Tři vize
Ráno u vás ve firmě jste k tomu řekl, že to byl velký Matrix.
Byl to Matrix, skutečně. Najednou se ocitnete někde, kde nevíte co se děje ani proč se to děje. Teď je veřejně známé, že jsme se potkali i s Karlem Janečkem. Dumali jsme nad tím, protože nám to statisticky úplně nevycházelo. Jsem rád, že to je za mnou a budu rád, když se budeme bavit třeba o mém programu a optimistických věcech.
Srovnání průzkumů. Nástup Nerudové připomíná spíš Piráty a Starosty než Schwarzenberga, říká analytik
Číst článek
O tom se také budeme bavit. Když ale sledujete debaty s ostatními kandidáty – teď se ukazuje trojice, kterou sám pojmenováváte jako svatá. Ta se sportovní terminologií utrhla od pelotonu a má náskok, který uvidíme, jestli dokáže zúročit. Neobjevilo se u vás po verdiktu to, že jste „do toho investoval tolik peněz a energie, že nepřipouštím myšlenku, že bych z pelotonu odstoupil“?
Skutečně jsem nejvíc myslel na lidi, protože to je jejich ústavní právo. Oni určitě věděli, proč mě podpořili, a proč přiložili svůj podpis pod moji prezidentskou petici. Vůči nim by to bylo naprosto nefér.
Řekl jste: „Nikomu bych nepřál být v mé kůži. Jednou o tom napíšu knihu.“ I v případě, že byste v kandidatuře uspěl?
Ano. Nebylo to myšleno jenom o okamžiku vyřazení, ale i o samotném sběru podpisu. Na začátku mě lidé měli doslova za blázna. Říkali, že mě nikdo nezná, nebyl jsem v politice a je to úplně „mission impossible“.
Já jsem říkal: proč? Po volbách si všichni říkáme, že chceme naprosto nezávislého nadstranického prezidenta. Někoho, kdo má něco odžito. I na svůj relativně na prezidenta nízký věk si troufám tvrdit, že odžito docela mám. Jak v byznyse, tak v mediální sféře. Mám vystudované dvě vysoké školy, procestoval jsem třetinu světa. Nemyslím si, že to je úplně málo.
Když se člověk podívá na vaše webové stránky a na váš kandidátský program, co z toho je pro vaše voliče to hlavní?
Hlavní jsou nějaké vize. Pro mě ústavní definice hlavy státu znamená, že nějaké vize má. A já mám takové tři hlavní. Ve zkratce to je vzdělanostní ekonomika, tedy školství, na kterém musíme jednoznačně postavit naši zemi.
Pak je to regionální ekonomika, návrat k Baťovskému principu propojit municipalitu lokálně s lokálním firmami i školstvím. A třetí věc, která se ukázala aktuálnější, než jsem si 20. ledna myslel – tou je posílení vlastní obranyschopnosti země.
Musíme být sami připraveni na to, abychom byli schopni bránit naši zem, a to zejména technologickými prostředky, než nějakou početně velkou armádou.
Ano, vy v programu používáte slovo e-armáda. Co si pod tím představit? To jsou nějaké high-tech technologie, digitalizace, roboti, umělá inteligence?
Od každého trochu, vlastně jste to nazval správně. Je to elektronická armáda. Znamená to například posílení kybernetické bezpečnosti, drony, bezpilotní systémy i třeba protiraketové obrany.
Rusku zřejmě dochází rakety Iskander. Mezi ním a Íránem se vyvíjí vojenské partnerství
Číst článek
Lidé nad tím před konfliktem na Ukrajině trochu zvedali obočí, ale najednou vidíte, že Ukrajinci získali turecké drony a během pár dnů skončila šedesátikilometrová kolona ruských tanků. I z druhé strany – Rusové získali íránské drony a bez lidského nasazení ničili a ničí ukrajinskou infrastrukturu.
Není to tedy žádné sci-fi, žádná hudba budoucnosti. A my tu řešíme, že máme věnovat dvě procenta HDP na obranu, s čímž já jednoznačně souhlasím i z důvodů, které jsem říkal. Nerad bych ale kupoval podle zbrojařských lobby předražené F-35. Nechme si Gripeny, nechme je dosloužit a spíš to věnujme do projektu, o kterém mluvím, a který souhrnně nazývám e-armáda.
Jsou to tedy podle vás vyspělé zbraňové systémy, které můžou pomoct Ukrajině, aby ubránila svoje území před ruskou agresí?
Jednoznačně mohou a ukazuje se to v přímém přenosu. Nejsem voják z povolání, ale vidím to s odstupem a spíš takovým nadhledem, že je opravdu zbytečné, aby někde bojovali lidé v terénu, když je dnes technologická armáda už naprosto reálný pojem.
Jestli jsem se dobře díval na váš životopis, tak ale vojáctví máte částečně v rodině.
Ano, můj taťka byl voják z povolání a z jeho strany i děda, kterého já jsem nezažil, protože umřel dřív, než jsem se narodil. Taťka měl takový sen, chtěl být vojenským pilotem. Tam jsou tvrdé přijímací pohovory, co se týká zdravotního stavu a on neprošel do nejužšího výběru, takže nakonec byl leteckým snímkovačem.
Vyprávěl mi, a to možná ovlivnilo i můj postoj k minulosti, jak v roce 1968 dostal vojenský pokyn, ať se stáhnou do kasáren. Otec to jako voják poslechl, ale zhruba po týdnu řekl: „Vážení velitelé, končím, protože jsem složil přísahu, že budu bránit naši zem a nebudu se dívat, jak sem jedou sovětské tanky.“
I to je tedy jeden z důvodů, proč je moje výchova odmalička v tom, že to, co se tu dělo, nebylo dobré.
Výklad Ústavy
Je možné, že nynější prezident republiky jmenuje nového předsedu Ústavního soudu ještě za dobu svého prezidentování. Jak byste jako možný příští prezident s tímto krokem naložil?
Včera jsem pana prezidenta poslouchal v debatě, a on řekl na rovinu, že ještě není definitivně rozhodnutý, že k tomu má nějaké právní analýzy. Mně to není moc sympatické. To je přesně to, o čem mluvím. Přijde mi to na hraně extenzivního výkladu ústavy, ačkoliv nejsem právník.
Když to třeba srovnám s případem vyřazené kandidátky paní Rohanové, aniž bych se jí chtěl nějak zastávat, tak je to analogický případ. Také jí to podepsali ústavní činitelé v souladu s právem. A tohle mně přijde jako analogie, je to stejné. Když končí mandát nejvyššímu představiteli Ústavního soudu ve chvíli, kdy už bude znám nový prezident a jmenuje ho starý, tak to je podobné a mně se to nelíbí. Nelíbí se mi ani jeden případ a nedělal bych to.
Soudci správního soudu: Změňte prezidentský volební zákon. Ministerstvo není schopno kontrolovat podpisy
Číst článek
Jednou z kompetencí prezidenta republiky je navrhovat ústavní soudce. Podle jakého klíče byste k tomu přistoupil jako hlava státu?
Jsem člověk, který má rád spíše konzervativní výklad ústavy. Myslím si, že to je skutečně základní dokument státotvornosti a měli bychom se ho snažit co nejvíce respektovat. Když se někde ukáže, že je čas na změnu, tak ano, je v pořádku podle pravidel nový ústavní zákon přijmout.
Nelíbí se mi ale extenzivní výklad Ústavy. Já sám bych se radil se svými poradci, se soudcovskou unií a také bych se asi podíval do minulosti. Ještě si myslím, že o tom bude řeč v dalších debatách, jak to bylo s různými ústavními žalobami ve vztahu k úspěchu a neúspěchu. Zejména tam, kde to podávali občané, a tak dále. Nechci to ale zatím nějak šířeji komentovat.
Další kompetence hlavy státu je jmenování guvernéra centrální banky. Vy jste podnikatel. Prezident Miloš Zeman jmenoval guvernérem centrální banky Aleše Michla. Předtím se centrální banka snažila mírnit inflaci v čele s Jiřím Rusnokem. Který postup je podle vás efektivnější?
Aby to bylo jasné, tak my se s Alešem Michlem osobně známe přes mého kamaráda. Musím ale říct, že jsem určitě jestřáb jako ekonom – to znamená, že mi v tomto Aleš není úplně nejsympatičtějším guvernérem z profesního hlediska. Skutečně si myslím, že primárním účelem České národní banky by mělo být inflační cílování, udržet inflační hladinu, případně stabilitu měnového kurzu vůči koruně.
Namítnete, že vysokými úroky můžete dusit ekonomiku. Přesto si myslím, že největší ekonomické zlo je skutečně inflace a s tou bychom měli bojovat. A centrální banka se nemá ohlížet doleva doprava, nemá mít sociální myšlení nebo se ohlížet na vládu. To je úkolem vlády a odborů. Česká národní banka by měla držet nízké inflační cílování a stabilitu kurzu, případně ho ovlivňovat ve prospěch toho, aby klesla inflace.
Jak by Karel Diviš pojal funkci hlavy státu, nejvyššího ústavního činitele?
Chtěl bych být co nejvíce mezi lidmi. To znamená být co nejvíce v regionech a co nejvíc s lidmi hovořit. Vystupovat i častěji na vládě nebo v parlamentu – nikoliv nějak aktivisticky, abych prosazoval svůj paralelní program, ale aktivně.
Když se dívám zpětně od roku 1989, což si opravdu pamatuji, protože mi bylo 13 a já to začal nějak vnímat, tak každá vláda, co tu byla, měla nějaké programové prohlášení. A když se do nich bez nějakých emocí začtete, tak se tam vesměs slibuje to samé: lepší školství, zdravotnictví, důchody, infrastruktura, bydlení pro mladé. A mě jako občana vždycky štve, že se toho za čtyři roky naplní málo.
To znamená, že prezident by měl na dobrých věcech bez emocí spolupracovat třeba i tím, že může častěji vjíždět do regionů a není tolik zaneprázdněn denní operativou jako ministr nebo poslanec. Může přinášet vize a myšlenky, třeba i v zákulisí při neformálních setkáních s vládou. Pokud ale vláda skutečně projekty neplní, tak by se měl vystoupením v parlamentu postavit jednoznačně za lidi a chtít, aby vláda vysvětlila nebo zdůvodnila, proč to či ono nečiní.
Příští rok, pokud se nestane nic mimořádného, bude po čase jedním z mála roků bez voleb.
No sláva.
Nastane to až potom. Když byste se sám sebe představil do role prezidenta, jmenoval byste kteréhokoliv vítěze voleb premiérem? Pověřil byste ho sestavením vlády?
I díky tomu, že jsem podnikatel, jsem hodně praktický. To znamená ano, a priori by měl asi mít právo vždy člen vítězné strany. Ve chvíli, kdy by to byla strana, u které bych viděl, že nemá šanci na to vládu sestavit, asi bych to zbytečně neprotahoval – a zbytek stran jednoznačně deklaroval, že mají třeba 110 hlasů v parlamentu vůči vítězné straně, která bude mít 90.
V tom bych chtěl být praktický člověk. Pokud by to bylo takto jasné, tak bych klidně i krok pověřit přímo vítěze klidně přeskočil. Ale a priori vždy, pokud by to jenom trošku dávalo smysl, si myslím, že vítěz by měl mít první právo.
Jaký byl dnešní oběd u maminky?
Výborný. S kolegyní jste byli zvaní, ale nějací kolegové onemocněli, tak to nakonec snědla Česká televize, čímž ji zdravím.
Podle mých informací se podával karbanátek.
S brambory. A výborná polévka.
A ořechovice.
Tu jsem neměl. Alkohol piji minimálně a nebudu říkat, kdo ji měl a neměl.
Jaká byla první reakce maminky na to, když jste jí řekl, že budete kandidovat na prezidenta?
Byla hodně překvapená, i taťka samozřejmě. Poté byla taková, že se mě snaží chránit, což je od maminek asi přirozené. Hned začala rozebírat, co všechno mi to může sebrat, a jak mi to může ublížit. Tak jsem spíš já uklidňoval ji, a pak už začala fandit.
