Václav Kalina byl ve 30. letech vojenským atašé v Paříži. Spolu s československým vyslancem ve Francii Štefanem Osuským začal po okupaci v březnu 1939 organizovat protinacistický odboj.
Generál František Slunečko byl jedním z velitelů Obrany národa - vojenské protikomunistické odbojové organizace za druhé světové války. Šest let dokázal přežít v ilegalitě.
Františku Plamínkovou gestapo poprvé zatklo v září 1939. Po šesti týdnech byla ale propuštěna a pokračovala v činnosti Ženské národní rady. Uznávanou osobností byla jak doma, tak v zahraničí.
V den příchodu Reinharda Heydricha do Prahy byl Havelka zatčen a podle nacistických plánů měl být obžalován z velezrady. Po mnoha Háchových intervencích byl propuštěn do domácího vězení.
Prostřední Bečva||Mikuláš Kroupa|Historie|Příběhy 20. století
„Jsem rád, že byla oceněna práce celého Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných,“ řekl ve speciálním vysílání Radiožurnálu disident Jan Litomiský, který večer převezme Cenu Paměti národa.
Němci během říjnových protestů postřelili studenta Jana Opletala, který zraněním o necelé dva týdny později podlehl. Jeho pohřeb 15. listopadu 1939 se stal dalším výrazem vzdoru českého obyvatelstva.
Zavření vysokých škol pocítila celá rodina – otec byl penzionován, Alena nemohla studovat chemii a přihlásila se na konzervatoř. A začátkem roku 1944 byli oba rodiče zatčeni gestapem.
Podle těchto dvou resortů je zákon zbytečný, zavádí ahistorické zemské symboly a nejsou v něm ujasněny ani náklady celého procesu. Naopak poslanec Radek Vondráček považuje zákon za důležitý.
Na záznamech lze slyšet výpovědi bývalé terezínské vězeňkyně, doktorky Milady Horákové, ale také velitele terezínské Malé pevnosti Jöckela nebo někdejšího zastupujícího říšského protektora Daluegeho.
V Drážďanech bylo popraveno přes 1300 lidí, téměř devět set z nich pocházelo z Československa. „Drážďanské popraviště bylo spádové pro českou část protektorátu,“ vysvětluje historička Plachá.
Na jaře 1946 stál před soudem muž číslo dvě v Protektorátu Čechy a Morava Karl Hermann Frank. V archivu Českého rozhlasu jsme našli kolem 80 hodin záznamu. Většinu uslyšíte poprvé po 70 letech.
Rodina je slabým místem každého člověka, a proto se cílené útoky na rodinné příslušníky – povětšinou zcela nevinné – staly prostředkem totalitních režimů. Jednou z takových metod je „krevní msta“.
Před půlnocí odváží příslušníci SS rakev protektora z nemocnice na Bulovce na Pražský hrad. Odtud poputuje do Berlína ke státnímu pohřbu. Tak vypadal 5. červen 1942 v Protektorátu Čechy a Morava.
„Kdybychom se zeptali parašutistů a těch lidí, kteří jim pomáhali a položili svůj život, tak by to byla otázka nepatřičná. Mělo to obrovský smysl,“ říká historik Eduard Stehlík.
Přesně před 80 lety začaly popravy ve Spáleném lese v Lubech u Klatov. Po atentátu za zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha tam nacisté zastřelili 73 lidí.
Už 28. května 1942 – den po útoku – zároveň Němci slibovali 10 milionů korun tomu, kdo by měl informace vedoucí k dopadení pachatelů. Až do 16. června všichni mlčeli.
Čaputová do Prahy přijela v pátek odpoledne, návštěvu zahájila v Resslově ulici uctěním památky československých parašutistů Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše, kteří před 80 lety na Heydricha zaútočili.
Václav Stehlík byl první, kdo po seskoku do protektorátu ukrýval parašutisty Jana Kubiše, Jozefa Gabčíka i další. Za pomoc odbojářům jej gestapu udal jeho zeť František Mareška.
Ivan Kolařík ztratil své falešné doklady, ve kterých měl fotografii své snoubenky i s věnováním. Už pátý den po seskoku se proto rozhodl, že spáchá sebevraždu.
Před 80 lety padl v přestřelce s gestapem poslední z legendární odbojové skupiny Tři králové Václav Morávek – výborný střelec, který se stal ve své době nejhledanějším mužem protektorátu.
15. března 1939 německá vojska začala obsazovat zbytek Československa. Dovršila tak mnichovskou zradu ze září 1938. Šest let nacistické diktatury je jedno z nejtemnějších období českých dějin.
Operace Percentage byla sice prvním úspěšným výsadkem, nikoliv však prvním. Předcházela jí operace Benjamin, která však doplatila na omyl v navigaci. Parašutista byl vysazen v Alpách.
Mezi 18. a 26. lednem 1942 (ve třech transportech označených písmeny R, S a T) muselo odjet z Plzně do ghetta v Terezíně 2604 mužů, žen a dětí – svobody se dožilo jen 204 z nich.