S časem ztrácí důkazy hodnotu, říká exvyšetřovatel. Jejich zajištění na Ukrajině vidí jako prioritu
V Haagu zahájilo činnost Mezinárodní centrum pro vyšetřování zločinů agrese na Ukrajině. Má koordinovat sběr důkazů a analyzovat jejich využití u soudu, nebude mít ale vyšetřovací pravomoci. Na vzniku zvláštního soudního tribunálu zatím v mezinárodním společenství není shoda. „Zajištění důkazů je absolutně prioritní,“ říká pro Radiožurnál Vladimír Dzuro, bývalý vyšetřovatel úřadu žalobce Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii.
Válka na Ukrajině trvá. Jak složité je v takové době vyšetřovat válečné zločiny?
Pro lepší pochopení bych skočil do historie. První vyšetřování válečných zločinů byl norimberský a tokijský proces po druhé světové válce, to bylo první vážné vyšetřování válečných zločinů. Ale to byly tribunály, které vznikly po skončení války, což znamená, že měly přístup na území, ke svědkům a pachatele si pochytaly.
Poslechněte si rozhovor s bývalým vyšetřovatelem tribunálu pro Jugoslávii Vladimírem Dzurem o zločinech na Ukrajině
Jugoslávský tribunál, velice podobně jako je tomu dnes s Ukrajinou, pracoval v době, kdy konflikt ještě probíhal, což vyšetřovatelům ztěžuje práci, protože nemáte přístup na místo činu. A čím dál jste časově od místa činu, tím víc důkazy ztrácejí na hodnotě, to je první problém.
Druhý zásadní problém je v tom, že nemáte přístup k pachatelům, jako jsme neměli my na počátku práce. Takže to se dá velice dobře srovnat. Chtěl bych být optimistický v tom, že momentálně je důležité důkazy zajišťovat.
Přemýšlení o tom, jestli budeme někoho soudit, bychom měli nechat až na dobu, kdy budeme mít zajištěné důkazy. Zajištění důkazů je v této době absolutně prioritní.
Svědectví lidí
Pokud nemáte přístup na místo činu, stále se válčí, velmi důležitou součástí jsou svědectví lidí. Jak je potřeba mluvit se svědky a zároveň mnohdy i s oběťmi, aby jejich výpovědi byly použitelné a zároveň nedocházelo k jejich další traumatizaci?
Tam bohužel dochází k tomu, že poškození a svědci jsou vyslýchaní několikrát. Je to normální věc.
Na místo, kde se to stává, mají většinu daleko dříve než vyšetřovatelé přístup třeba nevládní organizace, které se v dobré víře snaží dělat svoji práci, ale to má určitý dopad na kvalitu důkazů, které potom vyšetřovatelé zjišťují.
Úkol nového ředitele ukrajinské státní zbrojovky není snadný, podniky čelí ostřelování, připomíná analytik
Číst článek
Každá mince má dvě strany. Na jednu stranu to je dobré, protože se dozvíte, co se tam odehrává, když nemáte přístup. Na druhou stranu tím, že ti lidé nejsou zkušení vyšetřovatelé, často do záznamů, které pořizují z rozhovorů s poškozenými, dávají informace, které nejsou přesné, třeba to, co svědci jenom slyšeli, ale oni to dávají do toho záznamu jako jejich prvotní znalost toho, co se odehrálo.
S tím se potom vyšetřovatelé musí nějakým způsobem poprat, když provádí skutečný výslech svědka nebo poškozeného, protože dochází k rozporům. S tím jsme se my u tribunálu prali velice často, speciálně hned na počátku vyšetřování.
Dostali jsme hory záznamů od různých neziskových organizací, které pracovaly na území bývalé Jugoslávie, a potom, když jsme ke svědkům nebo poškozeným přistoupili, tak jejich příběhy nebyly popsány, jako byly popsány v záznamu neziskové organizace.
Tam dochází k problému, ale daleko lepší pro vyšetřovatele je mít aspoň základní informace o tom, co se tam odehrálo, než čekat tři, čtyři nebo pět let, než se na místo dostane vyšetřovatel.
Jak složité je mluvit s oběťmi a se svědky takových hrůz?
Je to velice obtížné, speciálně pokud dochází k sexuálním zločinům. Například jugoslávský tribunál poprvé v historii vyšetřoval a soudil sexuální zločiny jako válečný zločin. Během konfliktu dochází ke znásilňování jak mužů, tak žen s cílem třeba etnického čištění, abyste přinutili populaci místo opustit.
Pokus o puč vnesl mezi Rusy zmatek. Jeho dopady na vývoj bojů ale nepřeceňujme, varuje vojenský expert
Číst článek
To se stává běžným v konfliktu, je to tragédie, ale stává se to. Stalo se to ve druhé světové válce, stávalo se to v Jugoslávii, určitě se bude něco podobného stávat i na Ukrajině.
A potom mluvte se svědky. Většinou jsou to ženy, ale i muži, kteří jsou traumatizovaní sexuálním zločinem. To je velice problematické, protože musíte dávat velký pozor, aby nedocházelo k takzvané sekundární traumatizaci.
Oni jsou traumatizovaní už z vlastního činu, který se jim přihodil a o kterém nechtějí mluvit, protože to je velice osobní. Jakékoliv znásilnění je velice osobní.
Vy k nim potom přijdete a žádáte je o to, aby se svěřili s tím, co se jim stalo. Už to je traumatizující. A když se to potom odehrává třikrát, čtyřikrát, pětkrát, když k nim přichází různí vyšetřovatelé z různých států, tak je tam nebezpečí traumatizace obrovské.
